Búrlivý je moj život a bude plný zápasu ...

Tato citace ze Štefánikova dopisu snad nejlépe charakterizuje životní osudy tohoto významného slovenského vědce, politika a vojáka.

Milan Rastislav Štefánik se narodil 21. července 1880 v rodině evangelického faráře v Košariskách u Brezové pod Bradlom na západním Slovensku. Odmalička ho formovaly slovenské knihy a časopisy, které mu dával číst jeho vzdělaný otec, slovenský vlastenec.

Po maturitě v maďarském městě Sarvaši odešel do Prahy studovat stavební inženýrství na České vysoké učení technické. Po neshodě s otcem přestoupil z techniky na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde se vrhl na studium astronomie a matematiky.

V roce 1904 úspěšně obhájil disertační práci O nové hvězdě v souhvězdí Cassiopea, objevené v roce 1572, a na podzim téhož roku se stal doktorem filozofie. Touha po dalším vědeckém vzdělání v oboru astronomie ho zavedla do Paříže. Vědecké činnosti Štefánik zasvětil deset let. Během této doby podnikl řadu expedic a pozorování (mimo jiné provedl 6 výstupů na Mont Blanc, 1907 - expedice do Turkestánu, 1910 - Tahiti, kde měl za úkol pozorování Halleyovy komety). Celkem napsal 12 odborných prací značného významu (za zpracování výsledků výpravy roku 1911 získal Wildeho cenu Akademie). Poslední expedici uskutečnil již jako francouzský občan (od roku 1911) v roce 1913 do Ecuadoru a na Tahiti. Za toto působení a služby pro Francii mu byl udělen kříž rytíře Čestné legie.

Proti Rakousku-Uhersku bojuje Štefánik od roku 1915. Přes chatrné zdraví - hrozí mu prý dokonce vyloučení z řad pěchoty - je vycvičen pilotem, načež operuje na balkánské frontě. Záhy se potkává s tehdy ještě velmi málo známými emigranty Masarykem a Benešem. Díky svým stykům v nejvyšší společnosti může oběma budoucím prezidentům vydatně prospět. Otevírá cestu do cizincům hermeticky uzavřených salónů a pracoven. Současně sám rychle stoupá po žebříčku hodností, který završuje generálskými epoletami. Rozhodující pro další Štefánikův vývoj a politickou profilaci bylo jeho chápání Čechů a Slováků jako "dvojjediného národa československého". Spoluzakládá Československou národní radu v Paříži, jakousi prozatímní vládu budoucí republiky. Ve Francii, Itálii i jinde usilovně domlouvá zřízení zahraničních jednotek neexistujícího Československa. Postupuje horečně a přepíná síly. Jeho zdraví jej postupně čím dál tím více zrazuje. Má však vznešený cíl, v jehož prospěch, jak říkal, „věří, miluje, pracuje".

Zvláštní kapitolou vysilujícího zápasu, na jehož konci nastaly zrození demokratického republikánského státu a smrt přesvědčením konstitučního monarchisty Štefánika, tvoří sibiřská anabáze Československých legií.

Milan Rastislav Štefánik zahynul 4.května 1919 při cestě domů při leteckém neštěstí. Štefánik byl krátce před smrtí na vrcholu kariéry - byl francouzským generálem, uznávaným diplomatem, vědcem a zakladatelem státu, čekalo ho křeslo ve vládě. Nevyjasněná tragická smrt přispěla k desítkám mýtů kolem jeho smrti. Od nešťastné náhody, selhání techniky, přes zákeřnou vraždu, sestřelení Čechy, až po sebevraždu. Jaká byla pravda, to se už asi sotva dozvíme. Faktem zůstává, že Štefánik se stal kultovním hrdinou. Od své smrti až po současnost byl buď velebený, nebo zatracovaný. Střední cesta v jeho případě neexistovala.

Komunistům začal Štefánik překážet hned, jak se dostali k moci. Důvodů bylo vícero. Jedním z nich podle historika Kováče bylo, že Štefánikovo jméno se spojovalo se vznikem Československa, které bylo vnímáno negativně, protože to nebyl socialistický stát. Navíc Štefánik otevřeně upozorňoval na nebezpečí ruského bolševizmu. "Boľševizmus je negáciou demokratizmu.... Boľševizmus je prejavom chorobným, apokalyptickým chaosom, v ktorom sa prejavujú hrubé, najnižšie pudy. Hovorím vám to z hĺbky duše: boj proti boľševizmu vo všetkých jeho prejavoch musí prevládať v našej morálke," řekl Štefánik, když se vrátil z Ruska.

Byl mužem kontrastů. Na jedné straně to byl exaktní vědec, z druhé strany lyrik a romantik.
Na jedné straně byl mužem 20. století, z druhé zůstával někde ve století předcházejícím.
Volnomyšlenkář, který vyrůstal v hluboce nábožensky založené rodině.
Cestovatel a světoběžník, který všude myslel na svou rodnou vlast.
Byl to především člověk neobyčejné vůle. Když si něco umínil, nehledal vytáčky, proč se to nedá, ale cesty, jak to vykonat.

„Ach prečo nežijeme vždy logicky: s dušou skromnou, ale nie otrockou, so srdcom šľachetným, bez známok slabosti, s mysľou bádajúcou bez prenáhlenia a preceňovania svojich schopností."

„Žil som krásny život, prežíval som večnosť v sekundách."

„Pre ľudí pevného predsavzatia a vytrvalosti niet nemožnosti."

Zdroje:

http://www.slovaquie.ch/evenements/MRS-dossier_de_presse.pdf

http://www.libri.cz/databaze/kdo18/search.php?zp=7&name=%A9TEF%C1NIK+MILAN+RASTISLAV&vic=1

http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=093&clanek=030911

http://www.lamahe.sk/stefanik/quotes.php