Caravaggio
18. července 1610 na toskánském pobřeží v Porto Ercole u Grosseta nalezli mrtvého muže. Byl jím italský malíř vlastním jménem Michelangelo Merisi.
Přichází na svět 28. 9. 1573 (možná však již 29.9.1571) v Caravaggio u Milána v rodině Ferma Merisi a Lucie Aratori.
V roce 1591 odjíždí Caravaggio do Říma, kde je pomocníkem u malíře Casariho. V roce 1593 je Caravaggio těžce raněn kopnutím koně, uzdravuje se v Ospedale della Consolazione, kde maluje řadu obrazů pro místního převora španělského původu Camilla Contrerase - ten si obrazy později odveze do Sevilly, kde je jimi ovlivněno rané dílo Velasquéze. Po uzdravení nachází Caravaggio svého mecenáše - je jím kardinál Del Monte. Jeho proslulost pak rychle vzrůstá a Caravaggia začínají podporovat další sběratelé umění jako Vincenzo Giustiniani a Tiberio Cesari.
Spolu se slávou ale rostou i Caravaggiovy problémy - prchlivost uvádí Caravaggia do stále větších potíží: v roce 1600 je Caravaggio obžalován, že zbil Gerolama Spampu, v roce 1603 je společně se svými přáteli obžalován pro autorství urážlivého pamfletu na Bagliona, v roce 1604 ho obviňují, že hodil sluhovi do tváře talíř artyčoků, je několikrát krátce vězněn. V roce 1605 zraní Caravaggio v rvačce o jakousi ženu svého soka v lásce; prchá proto na krátký čas z Říma do Janova. V roce 1606 prchá Caravaggio opět - tentokrát do Neapole, důvodem je to, že zabije v souboji Ranuccia Tomassoniho. V roce 1607 odjíždí Caravaggio na Maltu, kde chce vstoupit do řádu maltézským rytířů a dosáhnout tak své rehabilitace - nakonec je ale na Maltě uvězněn. Podaří se mu uprchnout na Sicílii, kde maluje svá poslední díla. Umírá vysílen horečkou po zranění v přístavu, když se zoufale pokouší vrátit se do Říma.
Caravaggio je obvykle uváděn jako zakladatel italského barokního realistického malířství, nebo jako představitel tenebrismu. Jeho přínos spočíval v realističnosti zobrazovaných mytologických a biblických postav, jejichž předobrazem byli prostí lidé jeho doby. Zároveň je považován za posledního velkého náboženského malíře v Itálii.
Jeho osobitý styl pracující s dramaticky vypjatou formou je charakteristický prudkými protiklady světla a stínu a volným malířským rukopisem, zejména pak Caravaggiovo světlo vržené na jednající postavy v koncentrovaném proudu ze strany, téměř paralelně k obrazové ploše. Dojmu skutečného zázraku pak dosáhne uměleckým využitím světla v obraze „Obrácení Šavla" (1601) - nadskutečné světlo jako božská síla činí z naturalisticky podaného příběhu mystický výjev, osvětlení proráží tmu obrazového prostoru a umožňuje, aby tvary postav vystoupily v téměř hmatatelné tělesnosti a ostře ohraničených objemech a aby barvy dostaly teplejší odstín.
Doporučuji prohlédnout si jeho obrazy zde (v levém sloupci se otvírají náhledy pod názvy obrazů).
Velmi jsem si během studia obllíbila obraz Povolání sv.Matouše, jestli se na něj někdo podíváte, zkuste zapřemýšlet odkud pochází Ježíšovo gesto ruky, určitě ho věština z vás už někde viděla. : )
A kdo znal kartinki, do smrti na něj nezapomene :-).
Jeho současníkům světci se špinavýma nohama a kompars z hospod a chudobinců zase tak skvělí nepřipadali... Nicolas Poussin o něm tvrdil, že přišel zabít malířství...<br />
Osobně mám nejraději jeho Ukřižování sv. Petra v římském kostele Sta. Maria del Popolo, Juditu a Maří Magdalénu...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.