generál Heliodor Píka

3. 7. 2010 0:00
Rubrika: Nezařazené

Heliodor Píka se narodil 3.7.1897 ve Štítině u Opavy v rodině vesnického koláře Ignáce Píky.
Roku 1915 ukončil studium na českém gymnáziu v Opavě a chtěl studovat farmacii, ale byl odveden k zeměbraneckému regimentu v Opavě.


O rok později (1916) byl odeslán na haličskou frontu, kde se ještě téhož roku nechal zajmout
ruskými jednotkami, aby se přidal k Československým legiím.
V květnu 1919 byl nasazen v boji proti polské armádě ve sporu o Těšínsko.
V roce 1920 se stal učitelem na vojenské akademii v Hranicích.
V roce 1921 se oženil s Marií Sehnalovou a o rok později se jim narodil syn Milan.

Po okupaci Československa byl nucen utéci přes Francii do Londýna, kde nabídl své služby Janu Masarykovi. Edvard Beneš ho vyslal do Bukurešti jako vojenského vyslance pro Balkán, zde pomáhal československým a maďarským uprchlíkům z protektorátu, přičemž se zaměřoval především na demobilizované vojáky. Po fašistickém puči v Rumunsku a krátkém zatčení se přesunul do Istanbulu. V roce 1941 se setkal s Ludvíkem Svobodou. Při této schůzce L. Svoboda spolu se sovětským generálem Fokinem navrhl vytvoření československých jednotek na území SSSR a další zpravodajskou spolupráci s Moskvou. Tento návrh Československá exilová vláda přijala a po podpisu sovětsko-československé vojenské dohody (18. července 1941) se H. Píka stal atašé a velitelem mise Československé armády v Moskvě. Již v srpnu E. Beneše varoval, že SSSR neusiluje o svobodné Československo, ale o diktaturu proletariátu. Toto varování však nemělo na politiku E. Beneše žádný vliv. V listopadu 1943 se Píka účastnil slavnostního podpisu československo-sovětské spojenecké smlouvy.

V květnu 1945 se H. Píka vrátil do Prahy, kde byl jmenován náměstkem náčelníka generálního štábu Československé armády. V tomto období byl oceněn i dvěma sovětskými vyznamenáními.

Po únoru 1948 byl zatčen a obviněn ze zrady a ve vykonstruovaném soudním procesu byl odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl vykonán 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice Bory. Tato poprava byla první politickou justiční vraždou v socialistickém Československu.

Ve stejné věznici, kde H. Píka čekal smrt, byl ve vazbě i jeho syn Milan, který byl za války u Britského královského letectva.

V roce 1968 byl s pomocí prezidenta L. Svobody proces s Píkou obnoven a vojenský soud v Praze konstatoval jeho nevinu a plně ho rehabilitoval. Přesto socialistický režim odmítl uznat jeho zásluhy a veřejnost se s jeho životem mohla seznámit až po roce 1989.

Proč musel Píka zemřít?

Historici jsou dnes přesvědčení, že komunisté generála Heliodora Píku nepopravili za velezradu, ale proto, že měl jako šéf československé vojenské mise v Moskvě dokonale zmapované desítky sovětských koncentračních táborů a hlavně nelidské poměry, které v nich panovaly. Kruté zacházení, hlad, vyčerpání či choroby zahubily tisíce Čechoslováků, kteří před nacistickou okupací utekli v roce 1938 do Sovětského svazu.

Nepotrestaní vrahové

Justiční vražda se stala v roce 1949, většina aktérů je dnes po smrti. Jediný žijící člověk, prokazatelně spoluodpovědný za smrt generála Píky, bývalý prokurátor Karel Vaš, byl postaven před soud až v roce 2001.Ten ho uznal vinným a odsoudil k sedmi letům vězení, ale vyšší soud jednání zastavil, protože trestný čin už byl v roce 1994 promlčen. Karel Vaš, bývalý tajný spolupracovník sovětské NKVD, tak unikl trestu, a necítil potřebu se za své činy přítomnému Milanu Píkovi omluvit. Neomluvil se ani nikdo z komunistů.

Omluvil se jen jeden člověk. Nečekaně k němu přistoupil, objal ho a se slzami v očích řekl:"Je mi to opravdu moc líto, za celou rodinu se vám omlouvám... jsem syn Bedřicha Reicina*... byla to vražda!"

Z dopisu generála Heliodora Píky na rozloučenou:

Milovaní, nejdražší,
před strašně a hrůzně tragickými okamžiky stojím klidný, vyrovnaný, s čistým svědomím, že - přes mnohé chyby - jsem své povinnosti plnil co nejsvědomitěji a co nejpoctivěji. Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždyť vše je tak průhledné - že jde o politickou vraždu; přece však rád přinesu tuto násilnou oběť, bude-li sloužit k uklidnění v národě, k jeho sjednocení. Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti, snad toho chtějí moji protivníci využít k dosažení jednoty - studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost - snad jen dočasně - a šíří se nenávist, mstivost, zmizel smysl pro snášenlivost, pro svobodu myšlení a projevu. Jak lehce se pravda překroutila v pravý opak a není dovoleno dáti jediného svědectví a důkazu k obhájení pravdy. Je mi líto, že strach ovládl většinu lidí a že se neodvažují říci pravdu...

 

*inspirátor a vykonavatel decimace většiny generality a demokraticky orientované části důstojnického sboru, strůjce řady vykonstruovaných procesů s generály a důstojníky i mnoha justičních vražd. V roce 1952 byl sám popraven komunistickým režimem v rámci procesu s R. Slánským.

zdroje: http://cs.wikipedia.org/ a http://www.totalita.cz

Sdílet

Komentáře

archiStrata Zásluhy Gen. Píky o Čechoslováky za války v SSSR byly zcela neocenitelné, a z jeho posledních slov můžeme vyčíst, jak čestný muž to byl, a oddaný své zemi. Komunisté tohoto nevinného člověka připravili o život a jeho zásluhy zcela zamlčeli. Doporučuji knihu "Vražda jménem republiky" - Karel Richter, Antonín Benčík.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka