Narodil se pater František Lízna SJ

10. 7. 2010 0:00
Rubrika: Nezařazené

Při četbě událostí jsme mnozí jistě zvyklí na to, že v nich nalezneme badatele, hierarchy katolické církve nebo teology jak církve katolické, tak i jiných, ale nejméně ze všech si zde málokdy připomínáme obyčejné lidi, kteří jsou ve společnosti natolik nepatrní, že by je náhodný kolemjdoucí mnohdy ani nijak významně nezaregistroval. Avšak i s takovými měl Pán Bůh svůj plán a učinil je svým nástrojem. Právě mezi takové pokorné služebníky Páně zaslouženě patří i jezuita pater František Lízna, který bude zítra slavit své 69 narozeniny.


 

Bylo by nyní ode mne správné, kdybych se o něm důkladně rozepsal a zmínil hlavní mezníky jeho života, ale protože věřím, že mnohým z vás je velmi známý, tak zmíním pár více než výrazných momentů z jeho života, které jej hluboce ovlivnili.

V r. 1948, kdy žil se svou rodinou ve Velkých Opatovicích, došlo k tomu, že otce děvčete, které měl tehdy velice rád zatkla státní bezpečnost kvůli tomu, že odmítnul kolektivizaci svého statku. Mladého Františka to natolik rozčílilo, že se rozhodl vyrovnat se s tím po svém - v bezmoci všeho šel kolem národního výboru a strhl z jeho zdi rudou vlajku SSSR. Za tento delikvent byl odsouzen k sedmi měsícům do Jáchymova.

Byla šedesátá léta, mladý František Lízna, který již měl za sebou jeden nešťasný pokus o překročení státní hranice na západ se stává jezuitou a prostřednictvím spolubratrů na Velehradě se dostává na studia v Anglii a nakonec do Innsbrucku, aby v budoucnu se stal misionářem na ostrově Rhodos. Františkovi však bylo jasné, že naše země potřebují misionáře více než kdy jindy a nakonec se vrací zpět do Československa.Zde ho nejdřív čeká dokončení semináře, pak odebrání státního souhlasu, podepsání Charty 77, perzekuce komunistickým režimem a tajná duchovenská činnost ve skryté církvi až do počátku roku 1990.

Po revoluci se stává vězeňským duchovním, nejdříve v Kuřimi a pak na Mírově, kde působí až do r.2004. Lékaři mu však diagnózují rakovinu a to v již pokročilém stadiu. Zcela odevzdán do vůle Boží se vydává nejdříve na pouť ze Svaté hory u Příbrami do Santiaga de Compostely a naposledy v roce 2008 na ukrajinský poloostrov Krym, do míst, kde kdysi mezi Chazary působili svatí bratří Cyril a Metoděj a nalezli zde ostatky papeže Klimenta. Po navrátu nejen, že se cítí úplně zdráv, ale lékaři se nestačí divit - mají před sebou zcela zdravého člověka a podle výsledků prohlídek ani není patrné, že někdy nějakou rakovinu měl! Ušel po vlastních nohou téměř 8000 kilometrů.

Patera Líznu jsem měl možnost poprvé spatřit, ač je to téměř můj krajan, až loni v Olomouci, kam přijel celebrovat pro studentskou obec mši svatou, po které měl přednášku o svých cestách. Byl jsem pouze na té mši, ale zdalo se mi, jakobych přede sebou neměl jen pouhého kněze, který si stěžuje na "sklerózu", protože už si občas některé věci plete a zapomíná jména, ale člověk, téměř se blížícímu spiritualitě ruského poutníka, schopného jít kvůli svému Pánu a mistrovi až do krajnosti a vyrazit na cestu. Stejně tak mě tehdy zaujalo, že před svatým přijímáním, zcela spontalně po modlitbě "Pane nezasloužím si..." se začal nahlas modlit východní modlitbu před svatým přijímáním "Věřím Pane a vyznávám, že ty jsi vskutku Kristus, Syn BOha živého a že jsi se přišel obětovat za hříšínky, z nichž první jsem já!"

Na závěr tedy nezbývá než pateru Líznovi popřát k jeho dni narození a prosit Boha, aby jej ve zdraví zachoval ještě na další mnohá a blahá léta!

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka