Sv. Jan Gualbert

 Včera jsme si připomněli sv. Jana Gualberta, zakladatele Vallombrosiánského řádu.

 Jan Gualbert pocházel z Florencie. Zde se narodil nejspíše v roce 995. Jeho otec byl voják, a stejně jako on byl i Jan původně poněkud volnějších mravů. Zlom nastal tehdy, když jeden jeho příbuzný zabil Janova bratra Huga. Dobové zvyklosti velely Janovi, aby vraha usmrtil (krevní msta). Jan se skutečně vydal vraha hledat, rozhodnut jej zabít. Když jej však nalezl, bylo to na Velký Pátek, vrah před ním padl na kolena, a prosil o smilování ve jménu Kristově, který ten den zemřel na kříži. Jan mu odpustil.

 Toto odpuštění vedlo u Jana k zásadní proměně. Uchýlil se do benediktinského kláštera. Zde jej vyhledal jeho otec, ale Jan před ním utekl, někde našel mnišský hábit, a ukryl se mezi mnichy. Opat kláštera jeho otci vypověděl, co se s jeho synem stalo, a otec Janovi odpustil. Jan mohl zůstat nezávazně v klášteře. Po opatově smrti, a nástupu opata nového, však začala morálka v klášteře upadat. Jan z kláštera odešel, a uchýlil se ke kamaldulským poustevníkům.

 Od kamaldulů Jan odešel v roce 1038, a to do údolí Vallombrosa. Zde založil poustevnickou osadu. Spolu s ním zde postupně začali žít další. Stal se opatem této komunity. Pro ni napsal pravidla, založená na řeholi sv. Benedikta, ovšem velice přísná, nařizující např. poněkud přehnané posty. Dodržováním těchto pravidel si také Jan způsobil zravotní potíže - začal omdlévat.

 Ještě za Janova života se řád, zvaný dle místa svých počátků Vallombrosiánský, značně rozrostl. Jan vedle toho ostře vystupoval proti svatokupectví a dalším dobovým nectnostem. V roce 1070 byl Vallombrosiánský řád schválen jako odnož řádu benediktinského. O tři roky později Jan zemřel.