100. výročí narození biskupa Matouška

7. 8. 2010 0:00
Rubrika: Nezařazené

Kajetán Matoušek se narodil 7. srpna 1910 v Praze.


Své dětství prožíval nejprve na Královských Vinohradech a později v Kolíně, kam se rodina přestěhovala kvůli otcovu zaměstnání. Již v době, kdy ministroval v kolínském kostele sv. Bartoloměje, v něm jeho blízcí rozpoznali rozvíjející se nadání a upřímnou zbožnost.
Kajetán odmaturoval na kolínském gymnáziu v roce 1929 a stal se studentem bohosloví v právě zbudovaném Nepomucenu v Římě, které úspěšně zakončil v roce 1934.
Téhož roku přijal 22. prosince v kostele Panny Marie Sněžné kněžské svěcení.
V roce 1946 byl promován doktorem teologie na Karlově Univerzitě.
Jako duchovní správce poté působil na různých místech republiky.

V situaci, kdy komunistická vláda v Československu stupňovala pronásledování katolické církve a postupně začalo docházet k persekuci jejích představitelů, byl jako jeden z prvních tajně jmenován dne 29. srpna 1949 světícím biskupem pražským a titulárním biskupem serigenským. Biskupské svěcení přijal z rukou světitele biskupa Antonína Eltschkhnera v kostele sv. Ignáce. Internace a vězení, jimiž režim pronásledoval mnohé představitele církve, se Kajetánu Matouškovi vyhnuly. Jako biskup byl ovšem bez státního souhlasu. Téměř celý život (více než 40 let) působil jako farář v kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském.

Státními úřady mu bylo znemožněno zúčastnit se Druhého vatikánského koncilu. V době Pražského jara se mohl nakrátko ujmout svého biskupského úřadu. Už 9. 5. 1968 byl na konferenci České katolické charity zvolen jejím novým předsedou a stal se rovněž předsedou Díla koncilové obnovy. Zakládající sjezd Díla koncilové obnovy se konal ve dnech 14. a 15. května 1968 a vzešlo z něj toto prohlášení:
„Stavíme se za podání, kterým otec biskup ThDr. František Tomášek požádal jménem všech českých  a slovenských biskupů československou vládu, aby bylo obnoveno jednání čs. vlády se Svatým stolcem, aby bylo umožněno obnovení svobodného styku našich ordinářů se Svatým stolcem, aby všichni biskupové - diecézní i titulární - mohli nastoupit do svých úřadů, aby byla zabezpečena nerušená činnost celostátní biskupské konference, aby v dohodě se Svatým stolcem byly obsazeny uprázdněné biskupské stolce, aby biskupové mohli svobodně vykonávat svůj úřad, zřizovat a řídit teologická učiliště a semináře, zřizovat a obsazovat fary, stavět kostely a jiné církvení objekty, aby kněží ve své pastorační činnosti podléhali pouze ordinářům, aby laikům nebyly kladeny překážky v plné účasti na všech stránkách života církve, aby byl umožněn život a činnost řádů, kongregací a sekulárních institutů v duchu dekretů II. vatikánského koncilu." (více čtěte zde)

Jeho oficiální činnost biskupa však trvala jen krátce. Byla přerušena událostmi po vpádu sovětských vojsk do Československa v srpnu 1968. Dne 19. 7. 1970 o poutní slavnosti byla v Kunicích oslava 1000letého trvání obce a kostela. Biskup Kajetán Matoušek se slavnosti zúčastnil a bylo to jeho poslední veřejné vystoupení jako biskupa v době komunistické normalizace.

Biskup Matoušek dál působil ve svatovojtěšské farnosti. Na jeho službu vzpomíná paní Věra Dospělová. „Působil noblesním, klidným, vyrovnaným dojmem a s neobyčejnou laskavostí se věnoval svěřeným duším. Jeho přístup ke každému člověku byl nesmírně lidský a skromný, byl skvělým a vtipným společníkem, rozuměl žertu a měl smysl pro humor," říká paní Dospělová a dodává: „Za totality působil statečně a věrně, samozřejmě jak nutnost vyžadovala diskrétně a obezřetně, vyučoval náboženství v sakristii uzavřeného kostela, vysvětil tajně nemálo kněží." Mezi nimi to byl např. Antonín Liška, kterého později světil rovněž na biskupa.

10. 4. 1985, kdy se při příležitosti 1.100 výročí úmrtí sv. Metoděje konala kněžská pouť na Velehrad; zúčastnil se jí spolu s řadou kněží a byl mezi přísně sledovanými hosty spolu s biskupy bez státního souhlasu Karlem Otčenáškem a Peterem Dubovským.

Vykonávat činnost biiskupa mu bylo opět umožněno až 19. 5. 1988.
Dne 11. 6. 1988 byl spolusvětitelem biskupů Jana Lebedy a Antonína Lišky.
Na funkci světícího biskupa rezignoval  5. 6. 1992.

Poslední dva roky svého života prožil u své sestry v Kolíně.
Dne 19. 10. 1994 zemřel a byl pochován na Malvazinkách v Praze.
„Byl zcela oddán Pánu a Matce Boží Panně Marii. Výrazným rysem jeho zbožnosti byla kromě úcty k eucharistii právě úcta mariánská," vzpomíná na osobnost biskupa Matouška paní Dospělová.
(autor medailonku: Aleš Pištora)

Zdroje:
http://www.apha.cz/vyroci-narozeni-biskupa-matouska/
http://www.catholic-hierarchy.org/bishop/bmatousek.html

Pro sebe můžeme třeba vnímat slova biskupa Kajetána z roku 1948:
Mnohdy napsanému slovu podle jeho znění může se rozuměti i jinak, než je myslil jeho autor. Teprve tehdy máme plnou jistotu o skutečném smyslu slov, máme-li tento smysl potvrzen i výrokem autorovým.
(Duch náboženských svobod v nové ústavě československé. 1948
)

 

 

 

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka