Magnalia Dei

P. Jindřich Jenáček se narodil tři dny před vánocemi  roku 1917 v Dědicích.

---

Teologii vystudoval v letech 1936 -1941. PO dokončení studií byl vysvěcen na kněze. Osm let působil v duchovní správě.
Dne 28. 10. 1949 byl zatčen Státní bezpečností. O osm měsíců později byl odsouzen k 25 letům vězení. V komunistických žalářích prožil deset let. Prošel věznice v Plzni-Borech, Leopoldově, Jáchymově, na Mírově.
10. 5. 1960 byl amnestován s trvající podmínkou do roku 1970.

„Vyšetřovaný měl ruce svázané, oči zavázané, nohy položeny na druhé židli. Rány padaly ze všech stran. Domnívám se, že tloukli gumovými obušky." (P Jindřich Jenáček v knize "Dědictví", vydané paní Helenou Havlíčkovou)

Po propuštění z vězení se velmi těšil na setkání s rodiči, přáteli a známými, ale byl hluboce zklamán. Rodiče se jeho návratu nedožili, přátelé a blízcí se od něj odvraceli, neboť měli strach, že kvůli němu mohou mít problémy. Byl zcela sám. Našel si těžkou manuální práci, byl neustále sledován. Následujících 25 let pracoval jako pomocný dělník v mnoha profesích.
V roce 1985, v čase relativního uvolňování komunistického režimu mu byla umožněna pastorační služba v Charitním domě sester v Mladecku u Opavy. Přes všechny těžkosti P. Jindřich zůstává optimistou a radostně vítá svobodu v roce 1989.
V opavském klášteře Milosrdných sester III. řádu svatého Františka zemřel dne 10. 8. 2007 v požehnaném věku nedožitých 90 let.  Na úmrtní oznámení napsali blízcí otce Jindřicha Jenáčka tato jeho slova:

„..Blahoslavení mrtví, kteří umírají v Pánu
od díla svého ať si odpočinou
vždyť věrným osiří jen na čas tělo
a domov v nebesích čeká
a jenom smrti možno v nesmrtelný proud.."

Otec Jindřich své verše napsal ve vězení. V roce 1996 vyšla první část jeho vězeňské poezie pod názvem Magnalia Dei I. (Za mrakem světlo), která obsahovala verše z Jáchymovska (napsané v táboře L - ve věži smrti).
Většina básní byla propašována na cigaretových papírcích nebo v paměti spoluvězňů. Zůstávají jako pravdivé svědectví o době skutečného temna ničící systematicky nejen kulturu duše a ducha...

„Prameny zásadního odporu, naděje a síly k nemstivému postoji jsou, doufám, každému kulturnímu čtenáři zřejmé." (P. Jindřích Jenáček, 1998)

V roce 1998 vyšla druhá a třetí část jeho díla nazvaného Magnalia Dei  s podtituly: „Světlo a radost" a „Jenom světlo". Tyto obsahují verše z věznice na Mírově sepsané v letech 1956 - 1960.

Kousek modlitby

Jděte mi k čertu se vzdycháním
hlav přikloněných vyvrácených očí
s řemeslem drmolivým kozích rtů
s tím spokojeným omíláním
nejhladších oblázků slov
v řečišti paměti
tak starém a tak vymletém
a srdce nemá tušení oč jde.

Ty když se modlíš vezmi rozum do hrsti jak luk
do lesů Zjevení v houšť šera ponoř se
nedej se okouzlit světelnou hrou
v korunách slunečních na mechu u nohou
na stopy Božích tajemství jdi soustředěn
zkušenost v očích všech těch před tebou
dobyvatelskou vůlí vedený a Milostí
nezkrotnou touhou dopátrat se postihnout
rysíma očima zelenou mlhu rozhrnuj
citlivým chřípím na nejslabší vanutí
větřícím zdálky vůni kořisti
krok za krokem přeopatrně postupuj
když svatou vášní proniknut
na dostřel kořisti se přiblížíš
pak zataj dech pozvedej luk
šíp v ohni srdce kalený k tětivě vůle přilož
napínej
celou svou duši přenes do očí pak do rukou
a miř a - teď ..... a padá zasažen
Pak teprv v tichu posečkej a dívej se

 

Z hymnů k breviáři (ed. Josef Hrdlička)

Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!
Pán z hrobu živý vstal a kráčí ke mně.
Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,
buď si tvých hříchů sebevíc,
jen necouvej a jdi mu vstříc...

Ať zalije nás jeho jas,
ať hříchy z kořenů vytrhne z nás,
ať naší pýše zlomí vaz,
ať do duše nám hodí kvas,

ten kvásek milosrdné lásky,
z níž vykyne v nás chléb
k lámání bratřím.
Z lásky chléb, ne kámen!
Z kříže chléb, náš Kriste. Amen.

 

Zdroj:
Magnalia Dei, Cor Jesu, Těšín 1998
Hymny a básnické modlitby, Zvon, Praha 1993
http://is.muni.cz/th/128877/pedf_m/Diplomka_naostro.pdf