Muž, který udržel v Brně naději

26. 8. 2010 0:00
Rubrika: Nezařazené

Otec Martin Středa. Již od mládí prý tak jasně zářily jeho ctnosti, že o něm už tehdy, a tím víc později, duchovní i světské osobnosti říkaly, že je to anděl, u mnohých si celým svým životem získal pověst neobyčejné svatosti.

 


Pro prozíravost a svatost si ho vážil také císař Ferdinand III. Martin Středa se narodil 11. listopadu roku 1587 městskému radnímu v Hlivici ve Slezsku. Už jako chlapec posluhoval nemocným morem bez vědomí rodičů a nosil jim jídlo, které si sám odřekl. Vzdělání se mu dostalo na školách v rodném městě, později studoval v pražském semináři sv. Václava, kde byli chudí studenti vydržováni zdarma. V roce 1608 pak vstoupil v Brně do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova, o dva roky později složil první řeholní sliby a byl vyslán na filozofická studia do Štýrského Hradce, kde byl také kolem Velikonoc 1620 vysvěcen na kněze.

Roku 1621 se vrátil opět do Prahy, stal se profesorem rétoriky a posléze filozofie a krátce nato i řádným profesorem tohoto oboru na Ferdinandově univerzitě. Po spojení s Univerzitou Karlovou získal stolici teologie na tomto ústavu a v roce 1624 složil slavné řeholní sliby. O tři roky později začal působit jako rektor brněnské koleje. V roce 1629 byl jmenován rektorem u sv. Klimenta v Praze, a tím se stal také rektorem Karolina pražské univerzity. Poté do jeho života přímo vstoupila válka a Středa spolu s dalším bratry Tovaryšstva opustil Prahu. Zpátky se vrátil o rok později po vítězství Valdštejnových vojsk. Ve třicátých letech působil Martin Středa jako představený pražského domu profesů a znovu se stal rektorem Klementina. Roku 1638 stanul v čele provincie jezuitů a řídil celkem sedmnáct kolejí a pět rezidencí.

Do Brna se vrátil ve funkci rektora brněnského noviciátu na jaře 1641. Tady jej také zastihl vpád švédské armády. „Statečnosti při obraně dodávaly vroucí modlitby a vytrvalé posty pátera Středy, jimiž přinášel sílu z nebe pro ochranu a bezpečnost obležených. Kdykoliv jsem měl během onoho obranného boje aspoň trochu volnou chvíli od obtížnějších povinností, využil jsem ji k návštěvě otce Martina a k rozhovoru s ním. Vždy jsem si od něho odnášel útěchu a vnitřní pokoj," píše o mnoho let později sám Raduit de Souches, který se prý také díky Martinu Středovi odvrátil od kalvinismu a stal se věřícím katolíkem. Boj se Švédy byl dlouhý a vyčerpávající. Ve chvílích, kdy umlkla děla, věnoval Martin Středa svůj čas nejen duchovnímu povzbuzování svého okolí, ale vedle bohoslužeb dokázal organizovat také péči o raněné a pomáhat tam, kde to bylo třeba. Jeho vroucí modlitby a neutuchající víra v dobrý konec daly podnět k legendám o jeho pravdivých proroctvích, vojenské předvídavosti i o nadpřirozených schopnostech. Zaznamenána jsou rovněž očitá svědectví, která tvrdí, že se při svých modlitbách vznášel nad zemí. V pozdějších letech byli mnozí pamětníci ochotni přísahat, že poslední švédská koule vystřelená z většího děla na město se pouze bezmocně dokutálela k nohám pátera Středy, který se modlil k Bohu, a znehybněla... Stalo se tak na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1645, kdy s definitivní platností skončilo obléhání Brna.

Martin Středa se stal v roce 1648 podruhé provinciálem českých jezuitů. Nemilosrdnou nemoc však už nebylo možné zastavit a 26. srpna 1649, hodinu po půlnoci, zemřel na souchotiny. Pochován je ve skleněné rakvi v hrobce brněnského jezuitského kostela.

(Podle P. Josefa Koláčka SI)

 

 

 

Sdílet

Komentáře

vojtec článek opraven

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka