Muž, který udržel v Brně naději

26. 8. 2010 0:00
Rubrika: Nezařazené

Otec Martin Středa. Již od mládí prý tak jasně zářily jeho ctnosti, že o něm už tehdy, a tím víc později, duchovní i světské osobnosti říkaly, že je to anděl, u mnohých si celým svým životem získal pověst neobyčejné svatosti.

 


Pro prozíravost a svatost si ho vážil také císař Ferdinand III. Martin Středa se narodil 11. listopadu roku 1587 městskému radnímu v Hlivici ve Slezsku. Už jako chlapec posluhoval nemocným morem bez vědomí rodičů a nosil jim jídlo, které si sám odřekl. Vzdělání se mu dostalo na školách v rodném městě, později studoval v pražském semináři sv. Václava, kde byli chudí studenti vydržováni zdarma. V roce 1608 pak vstoupil v Brně do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova, o dva roky později složil první řeholní sliby a byl vyslán na filozofická studia do Štýrského Hradce, kde byl také kolem Velikonoc 1620 vysvěcen na kněze.

Roku 1621 se vrátil opět do Prahy, stal se profesorem rétoriky a posléze filozofie a krátce nato i řádným profesorem tohoto oboru na Ferdinandově univerzitě. Po spojení s Univerzitou Karlovou získal stolici teologie na tomto ústavu a v roce 1624 složil slavné řeholní sliby. O tři roky později začal působit jako rektor brněnské koleje. V roce 1629 byl jmenován rektorem u sv. Klimenta v Praze, a tím se stal také rektorem Karolina pražské univerzity. Poté do jeho života přímo vstoupila válka a Středa spolu s dalším bratry Tovaryšstva opustil Prahu. Zpátky se vrátil o rok později po vítězství Valdštejnových vojsk. Ve třicátých letech působil Martin Středa jako představený pražského domu profesů a znovu se stal rektorem Klementina. Roku 1638 stanul v čele provincie jezuitů a řídil celkem sedmnáct kolejí a pět rezidencí.

Do Brna se vrátil ve funkci rektora brněnského noviciátu na jaře 1641. Tady jej také zastihl vpád švédské armády. „Statečnosti při obraně dodávaly vroucí modlitby a vytrvalé posty pátera Středy, jimiž přinášel sílu z nebe pro ochranu a bezpečnost obležených. Kdykoliv jsem měl během onoho obranného boje aspoň trochu volnou chvíli od obtížnějších povinností, využil jsem ji k návštěvě otce Martina a k rozhovoru s ním. Vždy jsem si od něho odnášel útěchu a vnitřní pokoj," píše o mnoho let později sám Raduit de Souches, který se prý také díky Martinu Středovi odvrátil od kalvinismu a stal se věřícím katolíkem. Boj se Švédy byl dlouhý a vyčerpávající. Ve chvílích, kdy umlkla děla, věnoval Martin Středa svůj čas nejen duchovnímu povzbuzování svého okolí, ale vedle bohoslužeb dokázal organizovat také péči o raněné a pomáhat tam, kde to bylo třeba. Jeho vroucí modlitby a neutuchající víra v dobrý konec daly podnět k legendám o jeho pravdivých proroctvích, vojenské předvídavosti i o nadpřirozených schopnostech. Zaznamenána jsou rovněž očitá svědectví, která tvrdí, že se při svých modlitbách vznášel nad zemí. V pozdějších letech byli mnozí pamětníci ochotni přísahat, že poslední švédská koule vystřelená z většího děla na město se pouze bezmocně dokutálela k nohám pátera Středy, který se modlil k Bohu, a znehybněla... Stalo se tak na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1645, kdy s definitivní platností skončilo obléhání Brna.

Martin Středa se stal v roce 1648 podruhé provinciálem českých jezuitů. Nemilosrdnou nemoc však už nebylo možné zastavit a 26. srpna 1649, hodinu po půlnoci, zemřel na souchotiny. Pochován je ve skleněné rakvi v hrobce brněnského jezuitského kostela.

(Podle P. Josefa Koláčka SI)

 

 

 

Zobrazeno 1556×

Komentáře

vojtec

článek opraven

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka