Panna Maria uchránila město Brno

Zuří třicetiletá válka. Na Moravu přitáhl švédský vojevůdce Linhard Torstenson. Švédové porážejí císařskou armádu habsburského mocnářství, dobývají opevněnou Olomouc, Prostějov, Kroměříž, Holešov, Vyškov a další města. V březnu 1645 Torstenson rozdrtil císařskou armádu u Jankova a otevřel si tím cestu přes Moravu k Vídni. Města Jihlava, Znojmo, Lomnice i Mikulov padly. Na cestě na Vídeň už zbývala jen jediná překážka: město Brno.

Vojenským velitelem města Brna byl císařem jmenován plukovník francouzského původu Jean Louis Raduit de Souches. Velitel města nařídil obnovit a vybudovat nové opevnění a příkopy. Všechny budovy, které stály 600 kroků od městských hradeb byly zbourány. Krytou cestou (strada coperta) pak bylo spojeno vlastní město se Špilberkem. Počet obránců města byl velmi malý, ve zbrani bylo 1 475 mužů, z nichž bylo pouze 426 vojáků., zbytek jen civilisté. Všichni byli přesto odhodláni čelit několikanásobné převaze obléhajících Švédů (cca 28 tisíc). Obléhání Brna trvalo od 3. května 1645 a trvalo přes čtyři měsíce.

Obě strany byly již dlouhými boji vyčerpané, ale nevzdávaly se. Útoky z obou stran pokračovaly, obě strany budovaly podkopy, Brněnští navíc stavěli a opravovali hradby. Obráncům města se stále více dařilo zasazovat nepříteli kruté rány, mnoho Švédů bylo pobito a zajato. Brněnští ničili švédské útočné stavby, zákopy i podkopy. Tyto úspěchy vedli u obránců ke zvýšení bojechtivosti. Přesto se Švédové nevzdávali, pokračovali dále v dobývacích akcích, v prudké střelbě i v budování zemních prací, které směřovaly k narušení městských hradeb.

Když přišly další posily, tak Švédové začali s přípravami na rozhodující bitvu. Kolem páté hodiny ráno zazněly první výstřely ze švédských baterií. Střelba trvala, až do čtyř hodin odpoledne. Město utrpělo řadu škod, přesto se nevzdalo. V pět hodin podnikli Švédové hlavní útok na šesti místech. Švédská pěchota se sunula k průlomu. Obránci města nechali Švédy vstoupit až do městského příkopu a potom je smetli střelbou z mušket, granáty a kamením. Útok se opakoval třikrát, vždy neúspěšně celé dvě hodiny. Nejkrutější boj však zuřil u sv. Tomáše. Na obou stranách bojovaly ty nejlepší pluky. Švédy se zde nepodařilo zcela zastavit, proto se dostali až do příkopů, kde postavili žebříky, vylezli na hradby a rozrazili obránce, kteří začali couvat. V tu chvíli přišli na pomoc dragouni, a tak se podařilo donutit Švédy k ústupu. Současně probíhal boj o Špilberk, kde statečně bojoval se svými muži podplukovník Ogilvy. Po marném úsilí i zde Švédové boj zastavili. Strašná bitva skončila.

Brno se tak stalo jediným městem, které odolalo náporu švédských vojsk a Brňané tm zachránili Vídeň, na kterou již Torstensonova zcela vyčerpaná armáda nemohla zaútočit. Pohled na město byl však skličující, mnoho obydlí bylo zničeno, opevnění poškozeno, okolí města se proměnilo ve spáleniště. Při obraně města padlo 250 obránců a 150 jich bylo zraněno. Naproti tomu ale zahynulo 8000 Švédů. Úspěch obránců přispěl  významnou měrou k tomu, že se Brno nakonec definitivně stalo hlavním městem Moravy (na úkor dobyté Olomouce).

Zatímco vojenské zásluhy při obraně města Brna náleží bezpochyby právem Ludvíku Raduitovi de Souches, nevojenské zásluhy o vítězství má i rektor jezuitské koleje otec Martin Středa. Navzdory obležení velkodušně dokázal těšit lid a ujišťoval ho, že nepřítel i přes velikou přesilu město nedobude ani neobsadí. Jeho vnitřní síla a víra dokázaly udržet naději Brňanů. Jako zázračný je pak uctíván obraz Panny Marie Svatotomské, ochránkyně města Brna, který je trvale instalován v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Je považován za paladium - symbol ochrany města Brna. Milostný obraz černé Panny Marie byl umístěn v kapli při klášterním chrámě augustiniánů u sv. Tomáše v Brně, na Staré Brno se přestěhoval v roce 1783 spolu se stěhováním kláštera. Obraz patří k řadě prastarých madon byzantského původu. Augustiniánskému klášteru jej při založení daroval sám Karel IV. Když pak v roce 1645 Švédové oblehli Brno, stala se Matka Boží u sv. Tomáše vyhledávaným útočištěm. Ve chvíli nejnebezpečnější, na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna, se prý její obraz ukázal nad městem - jen s tím rozdílem, že bylo vidět Pannu Marii, jak rozprostírá nad městem svůj ochranný plášť. To údajně dodalo obráncům města tolik síly, že odrazili nejsilnější švédský útok, po němž nepřítel od města odtáhl.

Když městská rada brněnská píše o osvobození města olomouckému biskupovi a za záchranu před Švédy děkuje nejen Bohu samému, ale v první řadě mocné přímluvě Panny Marie, která právě v den svého Nanebevzetí byla zneuctěna tisícem děl. Martin Středa výslovně prohlásil, že vítězství Brněnských nad ohromnou převahou Švédů není dílem lidským, nýbrž vítězstvím Panny Marie. Právě otec Středa byl sám velkým ctitelem Panny Marie Svatotomské a za obležení nabádal k jejímu uctívání a ujišťoval ostatní o její mocné ochraně. Zábrdovický premonstrát napsal, že Švédové posměšně volali na obležené: „Ať vám pomůže ona, ve kterou kladete své naděje!" A když poraženě odcházeli, křičeli na brněnské vítěze: „Pomohla vám ta vaše Černá", jako by chtěli říci: Kdyby vám nepomohla, marně byste napínali síly. Bez ohledu na to, zda přijmeme svědectví o zjevení Panny Marie nad městem, nebo ne, zůstane nepopíratelnou skutečností, že unavení a vyčerpaní Brňané chodili k jejímu obrazu prosit o sílu a odvahu. Ne nadarmo se proto stala patronkou města a její obraz do dnešních dnů přivádí mnohé do baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí, aby tu získali její přímluvu či alespoň ocenili krásu vzácného díla samotného. Kopie obrazu se nachází také na původním místě, v kostele sv. Tomáše na Moravském náměstí.

S obléháním Brna je spjata nejznámější brněnská pověst, která vysvětluje tradici, proč se zvoní na Petrově poledne o hodinu dřív. 15. srpna podnikl velitel švédského vojska Torstenson generální útok s tím, že pokud město nepadne do poledne toho dne, obléhání skončí a odtáhne pryč. Jak to bylo dál, se dozvíte níže:-) Pověst ovšem není pravdivá, poslední generální šturm 15. srpna trval ne pouze do jedenácti hodin, ale až do večera a byl spolehlivě a kompletně odražen, načež Torstenson pro vyčerpání svých vojsk a nedostatek času obléhání vzdal. Posledních osm dní obležení se už švédské jednotky jen stahovaly a odvážely děla a 23. srpna 1645 území opustili poslední švédští vojáci.

Zde je pověst v "původním" znění: :-)

Na jaře 16 kol 45 hodili Švéďáli sicnu v Zábrdkách a na Kingálově lóce u Komecu. Tady měl Torstec svůj stan. Hókal, že do tédňa bude Brnisko pali a von se pak spaří v pivecu na Oltecu. Na škopek z Oltecu si však musel nechat zajít slinu. Už to tahl čtvrté metr, ale borci z Brniska byli jak skala a bóchali se jak lvi. Švéďáli už měli hafo krpatéch a všici jejich vojcli pomalu házeli myslivnu na domášov a měli levé elán. Névíc napaprčené byl sám Torstec. Vo Švéďálech se totiž imrvére hókalo, že só betální mlataři, jenomže tihle borci ze štatlu jim dávali fest pohulit. A proto se rozhópal. Dal si scuka s nélepšíma Švédskéma lampasákama v paluši a hókl: „Morgen naposled vtruknem na štatl. Dřív, než na Pitrisu zaklingá poledne, musí bét štatl náš! Jestli ne, tak dem pali!„ Pinkl, co jim krótil škopky, už ledacos gómal z jejich hanteca, takže si vošolnul šlupky, nahodil jóžl a micnu a spešl štrekó pod zemó naklapal do štatlu a všecko prolátl všem štatlařům. Morgen 15. srpála hodila mlata těžké start. Štatlaři aji Švéďáli se rumplovali fest zvostra. Leckteré konópek tam tehdá hodil lajfce mávanó. Pak ale na pár placech Švéďáli vtrukli do štatlu a to bylo krén. Souches, štatlařské šéf hodil myslivnu, a že nebyl levé na budku, poslal starýho klingoša na Pitrisovu kirchu, aby vodmával poledne. Ten to zfachčil načisto špicově, protože kircha byla rozflákaná vod kanónů a von měl už fyzičku levátora. Raky házely jedenáct a z kirchy valilo poledne. Jak to Švéďáli zgómli, hodili kakáč na mlatu. A když zoncna byla pali, byli pali aji Švéďáli. A štatl byl v pohodě. No a aby se pořád gómalo, jaké tunel ufachčili tehdá štatlaři, tak na Pitris kirchně hrnó poledne už v 11 hodin.