Svatý Eusebius Římský

kněz a mučedník, narozen na přelomu třetího a čtvrtého století, umírá kolem r. 350 (nebo 357) v Římě.

Na náměstí Vittorio Emmanuele II. v Římě stojí jeden z nejstarších kostelů města, kostel sv. Eusebia. První zmínka o tomto chrámu je z roku 474. Kostel byl snad zbudován na troskách Eusebiova domu. Byl zcela obnoven v 18. století, dnes je zvnějšku nenápadný.  Od živé ulice jej odděluje mříž. V tomto kostele se každoročně v pátek po 4. neděli postní konávala bohoslužba,  tzv. „statio" (nebo čti také zde).
Svatý Eusebius byl knězem v Římě. Jeho životní snaha platila potírání arianismu. Podle legendy ho dal kolem r. 350 císař Konstantin II. (vyznávající ariánství) zatknout a umučit. Podle nepotvrzených zpráv mu měl být vyříznut jazyk a měl být usmrcen kyjem (obojí můžeme vidět jako jeho ikonografické atributy). Ostatky světce jsou uchovávány pod oltářem společně s ostatky několika dalších světců (sv. Vincence, Paolina a Oroncia).
Co je však jisté, že Eusebius postavil kostel, v němž dnes leží pohřben. Jeho památka se připomíná 14. srpna.

Není Eusebius jako Eusebius

Jméno Eusebius (českou obdobou tohoto jména je jméno Smil) je v období  3. - 4. století v prvotní církvi velmi časté, proto se často lidé téhož jména mohou nevědomky zaměňovat.
Svatý Eusebius byl také 31. římský biskup (papež), ale jeho památku si připomínáme 26. září.
Svatý Eusebius Samosatský žil také ve čtvrtém století a byl biskupem v Samosatě v Sýrii, jeho památku si však připomínáme 22. června.  Tito oba byli (stejně jako Eusebius Římský) odpůrci bludu ariánství.

Eusebius z Nikomedie - biskup, zastánce ariánství - bývá zase zaměňován s Eusebiem  Pamphili (také znám jako Eusebius z Caesareje), který  je pravděpodobně nejznámějším nositel tohoto jména a který je autorem spisu Historia ecclesiastica (první církevní dějiny) a dalších děl.
Eusebius Pamphili byl zastáncem bludaře Aria proti sv. Athanasiovi, nevyznával však jeho učení. Názory Eusebia Pamphili ale také nebyly ryze ortodoxní. Mějme však na paměti, že se poznání Božích tajemství prohlubuje a že v té době církev intenzivně a úporně hledala pravé výrazy k vyjádření víry, aby obhájila pravou víru proti bludům.

Další svatý Eusebius, který byl rovněž připomínán 14. srpna, je kněz a vyznavač; přečtěme si legendistické vyprávění:
Letem se rozšířila zpráva, že svatý Eusebius, duchaplný palestinský kněz, konal horlivě svůj úřad a neúnavně hlásal Kristovu víru i při pronásledování. Císařův náměstek Maxencius si dal Eusebia předvolat a vyzval ho: „Vol si, co chceš! Buď obětuj nesmrtelným bohům, anebo se zdráhej a já tě dám za živa upálit." Eusebius odpověděl: „Je proti zákonu Božímu i proti rozumu klanět se dřevu a kameni."
Náměstek řekl: „Vy křesťané jste svéhlaví lidé; smrti dáváte přednost před životem", a dal Eusebia natáhnout na skřipec a jeho tělo drásat železnými drápy.
Stařičký Eusebius snášel tato muka statečně a modlil se: „Pane Ježíši Kriste, tobě náležíme, ať jsme živi nebo mrtvi!" Maxencius, popuzený touto nezlomnou statečností, rozkázal, aby ho upálili. Když Eusebius klidně kráčel na smrt, podivil se náměstek: „Nemohu pochopit, že tak zatvrzele a odhodlaně jdeš na smrt. Rozmysli si to a daruji ti život!"
Eusebius věděl, že císař Dioklecián tehdy ještě nevydal žádné zákony proti křesťanům, a odvolal se k císaři. Maxencius dal Eusebia odvést do žaláře a psal císaři list: „Pane, byl ke mně přiveden člověk, který tupí nesmrtelné bohy a prohlašuje, že se jim nebude klanět, ani vzdávat úctu tvému obrazu a jménu." Císař poručil, aby byl Eusebius předveden. Jeden ze zrádců poznamenal: „Pane, spatříš-li toho člověka a uslyšíš-li jeho slova, budeš na své mysli omámen a změněn."
„Jakže?" tázal se císař. „Ten člověk že by dovedl změnit mou mysl?"
„Nejen tvou mysl, ale i smýšlení všeho lidu," zněla odpověď.
Císař rozkázal, aby ho přivezli do Nikomedie. Eusebia předvedli před císaře a všichni přítomní byli jeho zjevem zaraženi; Eusebius byl totiž ctihodný stařec. Celá mučením nezlomená postava budila úctu, ve tváři bylo vidět laskavost i odhodlanost. Císař Dioklecián dlouho hleděl na velebného starce a řekl mu vlídně: „Starče, neboj se, rád bych tě zachránil!"
Eusebius odpověděl: „Záchranu nečekám od lidí, nýbrž od svého Boha. Ty, císaři, vynikáš sice mocí a důstojností nad všechny ostatní lidi, ale přesto jsi smrtelný člověk. Nebojím se vyznat, co jsem vyznal již dříve: Jsem křesťan a klaním se jedinému pravému Bohu."
Císař se obrátil k Maxenciovi a řekl: „Neshledávám žádnou vinu na tomto člověku; vždyť říká, že se klaní bohu."
Maxencius řekl: „Nemyl se, císaři! Eusebius nemyslí na Jova nesmrtelného, ale míní jakéhosi Krista."
Císař rozkázal: „Vezmi tohoto starce; nechci ho soudit; učiň s ním, co je podle zákonů třeba."
Maxencius ještě jednou vyzval Eusebia, aby se zřekl křesťanské víry; a když Eusebius neuposlechl, dal ho Maxencius popravit mečem kolem roku 290.

Zdroj: kniha Rok se svatými, KNA 1994
http://catholica.cz/?id=3722
http://cs.wikipedia.org/wiki/Eusebius
kniha Naše světla, Frýdek 1947