Všechno obnovit v Kristu (skrze Marii)

21. 8. 2010 0:00
Rubrika: Nezařazené

Dnešní památka: Giuseppe Sarto - sv. papež Pius X. (1835-1914).


Na smrtelném loži

Pocházel z velmi nuzných poměrů - byl druhým z deseti dětí Sartových rodiny žijící v maličkém hospodářství. Pokřtěn byl jménem Giuseppe Melchiorre. V deseti letech byl biřmován, ale pro něj byl spíše hlavní Kristus v Eucharistii - ale tehdy nebyla ještě možnost jej přijímat dříve než ve věku dospívání (vzpomeňme třeba sv. Bernardettu z lurdské jeskyně - ta se připravoval ke svatému přijímání ještě krátce před zjevením Matky Boží). Jeho touhou proto od té chvíle bylo, aby se to jednou mohlo změnit a i děti mohli přijmout plně Krista do svých srdcí.

I přesto, že jeho rodina žila na pokraji bídy (otec se živil jako pošťák a maminka si přivydělávala šitím), bylo mu umožněno dosáhnout dobrého vzdělání a s pomocí kostelníka, který jej učil latinu, se dostat na gymnázium. Zde jej Boží prozřetelnost vedla k benátskému patriarchovi Monicovi, který pocházel ze stejné vesnice a nabídl mu studium kněžského semináře v Padově. Zdejší studia filosofie a teologie zakončil s vyznamenáním, ale zde jej v průběhu studia zastihla rána - jeho tatínek předčasně zemřel. Mohl skončit se studiem, jít pracovat, aby mohl uživit jako jediný nejstarší žijící sourozenec (jeho starší bratr zemřel před jeho narozením), ale nenechal se zviklat a šel dál za ideálem Kristova kněžství.

Jeho prvním působištěm se stala obec Tombolo, kam nastoupil jako kaplan, ale zastával i mnoho věcí, na které stařičký nemocný farář již nestačil - každodenně brzy ráno otevíral kostel, aby mohl svěřit Pánu všechny své starosti, osobní bolesti a prohry a s němi i problémy své farnosti k lepšímu prožítí dne i své služby, vyučoval náboženství, věnoval se zlepšení kostelního zpěvu a s naprostou radostí přpravoval mládež k prvnímu svatému přijímání. Po necelých deseti letech r. 1867 byl jmenován farářem v Salzanu. Zde neúnavně pokračoval ve své činnosti posílení víry národa, který nyní byl na pokraji revoluce a války, která vedla ke vzniku znovusjednoceného italského státu (1871), opravil kostel i nemocnici, a když mu náhodou chyběly peníze, tak se nebál jít pracovat vlastníma rukama nebo jít téměř žebrat po celém městě a ošetřovat postižené cholerou, aby se zmenšila alespoň trochu lidská bída a bolest.

Přesto všechno však věděl, že úlohou kněze není jen sloužit svátosti, ale i dále se vzdělávat a studovat. Právě proto i nadále prohluboval své vědomosti četbou sv. Tomáše Akvinského a dalších významných teologických spisů a kanonického práva.

Roku 1875 se stal kanovníkem a generálním vikářem trevírské diecéze, kde se také přímo podílel na fungování zdejšího kněžského semináře (spirituál a vyučujícíl dogmatické a morální teologie). Roku 1884 byl jmenován biskupem mantovské diecéze, ač se tomuto postu chtěl vyhnout. Zde se jeho nepřítelem stala chudoba a stále ještě žijící antiklerikalismus. Se všemi těmito problémy se dokázal vypořádat a duchovnímu životu ve své diecézi zjednal opět nové pevné základy. Roku 1893 jej papež Lev XIII. jmenoval kardinálem a patriarchou benátksým. Svého úřadu se však mohl ujmout až po více než roce, protože benátský kníže proti Sartovi tvrdě vystoupil a odmítal jeho instalaci, protože jej nejmenoval on sám (typické zájmy novověkého boje o investituru, které italští panovníci převzali od svých kolegů z Rakouska-Uherska).

I v Benátkách pokračoval ve své apoštolské činnosti a snaze o čisté předávání Kristova učení v jeho nezředěné podobě. V červenci 1903 se vydal vlakem na zpáteční jízdenku na konkláve do Říma, kde však byl zvolen za nového papeže on sám! Když se jej vedoucí kardinálové podle protokolu ptali, zda-li přijímá volbu, tak prý pronesl: "Přijímám jako kříž."

Celý pontifikát Pia X. byl již sám o sobě nepředstavitelný. Ač byl člověkem velmi dobrým a otevřeným, tak se ostře postavil proti bludům, modernismu a dalším pochybným hnutím v církvi. Za své heslo si zvolil: "Vše obnovit v Kristu". Ve své první encyklice Ad diem illum navíc zdůraznil, že se snaží o obnovu všeho v Kristu, ale také skrze Marii, čím zdůraznil její spoluvykupitelské poslání pro dnešní svět (doposud však je zpochybňováno a o titul Marie "spoluvykupitelky" se doposud vedou mezi dogmatiky spory).

Provedl reformu církevní hudby, breviáře a misálu. Po zjištění nepřehlednosti tehdejšího kanonického práva, které se často měnilo diecézi od diecéze a regionu, ustanovil komisi, která měla vytvořit souborný přehled kanonických předpisů platných univerzálně pro celou církev, kterému se již nyní musel podřídit každý biskup, kněží i věřící a nevymýšlet si namísto toho vlastní normy. První kodex kanonického práva vychází roku 1917, tedy až za pontifikátu jeho nástupce Benedikta XV.

Krize modernismu se projevila za pontifikátu papeže Pia velmi citelně. Velmi známý je dekret Lamentabili sane exitu, kde odsuzuje 65 modernistických tezí, ale také encyklika Pascendi Dominici gregis, kde modernismus jako takový odsuzuje pod trestem exkomunikace. V tu dobu nešlo tolik o to, že by církev nechtěla přijmout žádný filosofický nebo vědecký názor, ale nejvíce šlo o to, že nemohla v osobě papeže přijmout relativismus a některé filosofie 19. stolestí a myšlenku sociálních (chceme-li dělnických) hnutí, která za krátkou dobu přerostla v hnutí revoluční (případ Ruska, Bavorska nebo Maďarska).

V posledních letech života se začala v papeži rozvijet předtucha blížící se světové války a rok před ní málem podlehnul infarktu. Ve chvíli, kdy došlo k sarajevskému atentátu a začaly se rozvijet debaty o případném vypuknutí války, sám Pius X. pronesl, že se dá Bohu za oběť, aby se válka odvrátila. Rakouský císař jej brzy prosí o požehnání k válce, papež odpovídá tím, že jediné, čemu žehná, je pouze mír.

20. srpna 1914 papež Pius X. umírá. Jako první z papežů je prostě uložen do hrobu bez dalších zásahů do ostatků, jak tomu bylo u jeho předchůdců (balzámování a vyjímání vnitřností), proti čemuž již vydal papež za svého života nařízení.

Svatost papeže se nesla dál celým stoletím a úcta k němu zůstala ještě stále velmi živá i dvacet let po jeho smrti. Roku 1926 byl zahájen jeho beatifikační proces, který prokázal jeho heroické ctnosti. Na jaře 1944 byly vyzvednuty z horbky jeho ostatky a umístěny v jedné z kaplí baziliky sv. Petra. Podrobný lékařský průzkum byl více než překvapivý - tělo papeže za třicet let nepodlehlo velkému rozkladu a zachovalo se v dobrém stavu i proti tomu, že tělo nebylo vůbec balzámováno. Pius XII. mu udělil titul "ctihodný služebník Boží" a jeho proces dál pokračoval. Formálně se již čekalo jen na zázrak, aby mohl být blahořečen. Dva ze zázraků byly potvrzeny 11. února 1951 a po množství dalších zázraků (opět bylo nutné potvrzení alespoň dvou), byl v roce 1954 prohlášen za svatého.

Jeho svátek se nejdříve slavil 3. září po reformě církevního klaendáře v druhé půlce šedesátých let byl den jeho připomínky přesunut blíže jeho úmrtí (21. srpen - den předtím je památka sv. Bernarda) a umenšen na památku.

Jeho jméno nese i Kněžské Bratrstvo, které na počátku sedmdesátých let založil arcibiskup Marcel Lefebvre ve francouzském Econe. Kvůli pastoračním a kanonickým problémům dodnes není církví uznáno. Od loňského zrušení exkomunikací čtyř biskupů se však navázaly dialogické rozhovory mezi Econe a Vatikánem a vše je na dobré cestě k plné jednotě.

Nakonec bych rád vložil hymnus, který složil P. Jan Hrabě Kroupa, který autor sám osobně rozdával před čtyřmi lety na své pouti v Mikulčicích:

Důsledně on šel za svým cílem,

těžkosti překonával v díle

než dosáh stavu kněžského.

Výš a výš stále vystupoval.

Hodností v církvi dosahoval,

zůstal vždy ducha skromného.


Plány však chystal velmi smělé:

obnovit v Kristu vše a bděle

obhájit pravdy Kristovy.

Církvi dal nový právní kodex, přetvořil misál, hudbě nové

cesty otevřít dovolil.


Milovat církev uč nás, světče!

Nedaří se nám to nikdy lehce,

Bůh však svým věrným pomáhá.

Vypros nám, Pie, nové kněze,

ať vedou Tvůj lid s láskou, v něze!

Výsledky ať má námaha!

 

Autor: Daniel

Zdroje a další literatura:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pius_X.

http://www.catholica.cz/index.html?id=3858

http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/papezove/_zprava/623051

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ad_diem_illum

http://cs.wikipedia.org/wiki/Modernismus_%28teologie%29

 

Zobrazeno 1973×

Komentáře

Pivečko

A dneska se svévolně porušuje, co stanovil a Bratrstvo, které jeho odkaz následuje, je pronásledováno.<br />
<br />
To bude setkání na onom světě!

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka