Žena mnoha slz a vytrvalé modlitby

Žena mnoha slz a zároveň vytrvalé modlitby, to je sv. Monika, matka sv. Augustina. Dnes slavíme její památku.

Přestože pocházela z křesťanské rodiny (nar. 332 v severní Africe), provdala se za pohana Patricia. Nejznámějším z jejich tří dětí je sv. Augustin. Její manžel možná nebyl zlý, rozhodně však byl cholerik a s věrností si také těžkou hlavu nedělal. Monika jeho avantýry trpělivě snášela, svými modlitbami a příkladem nakonec dosáhla toho, že Patricius rok před svou smrtí (r. 370) přijal křest.

Od svých 39 let byla tak Monika vdovou. Nejstarší Augustin, tehdy sedmnáctiletý, rozhodně nežil životem hodným následování. Hned po smrti otce odešel do Kartága, prý aby se věnoval studiu. Monika se sice snažila o křesťanskou výchovu, leč u Augustina se její snaha míjela účinkem. Moniku lze po právu nazvat matkou mnoha slz a vytrvalé modlitby – nakonec se jako 33letý nechal pokřtít i Augustin.

Monika chtěla být blízko svého syna. Podařilo se jí to v Miláně (kde také došlo ke křtu Augustina) a Monika se po nějaké době rozhodla vrátit do Afriky. Hned na začátku cesty se ale nakazila infekčním onemocněním a nakonec ve věku 55 let zemřela. Podle jejího přání je pohřbena v Ostii, její ostatky byly v 15. století přeneseny do římského kostela, který byl později zasvěcen sv. Augustinovi.

Nechme o své matce promluvit samotného Augustina (Vyznání 9, 9):

I tento veliký dar jsi, můj Bože a mé Milosrdenství, propůjčil své dobré služebnici, která mne v lůně svém nosila, že kde jen mohla, utišovala rozepře mezi rozhněvanými a se svářícími. Zachovávala ten způsob, že co od jedné strany nejhanlivějšího slyšela, o druhé jak umí jedna si stěžovat na druhou nepřítomnou hrubými, jedovatými slovy, vypukne – li náruživá a dosud neusmířená nízká zášť – nic z toho žádné nepověděla, než co přispělo k jejich smíru.

Byla i ona služebnicí sluhů Tvých. Kdokoliv z nich ji znal, neustával Tě chválit, ctít a milovat v ní, poněvadž cítil Tvou přítomnost v jejím srdci, jak dosvědčovaly skutky jejího svatého života. Byla zajisté ženou jednoho muže, rodičům vděčnou službou oplatila, dům svůj zbožně řídila a měla svědectví v dobrých skutcích. Vychovávala své syny tak, že tolikrát je v bolestech znovu rodila, kolikrát je viděla vzdalovat se od Tebe. Konečně, ó Pane, starala se tak o nás všechny, Tvé služebníky, jimž ve své dobrotě dovoluješ se tak nazývat, když jsme před její smrtí společně žili v jednotě Tvé lásky a v milosti Tvého křtu, jako by nás všech byla matkou a tak nám sloužila, jako by nás všech byla dcerou.

Bože náš, nevyčerpatelný prameni milosrdenství, tys dal své služebnici Monice neocenitelný dar: umění smiřovat lidi s tebou i mezi sebou navzájem; prosíme tě, dej i nám, abychom svým, správným životem přiváděli k tobě srdce všech a vytvářeli vždycky kolem sebe pokoj a jednotu. Amen.

www.augustiniani.cz