Mons. Václav Malý (* 21.9.1950)

„Svoboda není zásluha jednotlivců ani nějakých hnutí, ale především veliký Boží dar.“

Dnes, tedy 21. 9. 2010, slaví své 60. narozeniny někdejší disident, signatář Charty 77, spoluzakladatel a první mluvčí Občanského fóra, dnes kanovník metropolitní kapituly pražské, titulární biskup marcelliánský a světící (pomocný) biskup pražský – Mons. Václav Malý.

Mons. Václav Malý pochází z Prahy. V 19ti letech se rozhodl vstoupit do semináře v Litoměřicích, kde začal studovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě (CMBF Litoměřice, dnešní KTF UK). Během studií kritizoval kolaborantské hnutí katolického duchovenstva Pacem in Terris a hrozilo mu za to, že nebude vysvěcen na kněze. Nakonec však zasáhl kardinál František Tomášek a Václav Malý byl na kněze vysvěcen 26. června 1976.

Následujícího roku 1977 podepsal Chartu 77. Necelé dva roky sloužil ve farnostech ve Vlašimi a v Plzni, než mu byl - jako signatáři Charty – roku 1979 odebrán státní souhlas k výkonu duchovní služby. V téže době se podílel na založení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který poskytoval praktickou pomoc vězněným disidentům. Kvůli své práci pro VONS byl zanedlouho zatčen, obviněn z podvracení republiky a bez soudu byl po sedm měsíců (květen – prosinec 1979) vězněn. Kněžské službě se nesměl věnovat ani po návratu z vězení, takže od roku 1980 až do „sametové revoluce“ 1989 pracoval jako topič a zeměměřičský figurant. Zároveň však tajně působil jako kněz a byl nápomocen i mimopražským disidentům, kteří neměli podporu v pražském disidentském společenství. Podílel se také na tvorbě katolického samizdatu. V letech 1981-1982 byl rovněž mluvčím Charty 77. Od roku 1988 byl členem Československého helsinského výboru (ČsHV), nevládní neziskové organizace, zaměřené na lidská práva.

Při událostech „sametové revoluce“ v listopadu 1989 moderoval masové protikomunistické demonstrace na Václavském náměstí a na Letenské pláni. Byl také spoluzakladatelem a prvním mluvčím Občanského fóra (OF). Roku 1990 se vrátil k duchovenské službě a až do roku 1996 působil v několika farnostech v Praze. Roku 1996 byl 1.12. jmenován kanovníkem pražské Metropolitní kapituly u sv. Víta a 3.12. titulárním biskupem marcelliánským a světícím (pomocným) biskupem pražským. Biskupské svěcení přijal roku 1997 a za své biskupské motto si zvolil slova „Pokora a pravda". Roku 1998 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy. I ve své biskupské službě nadále usiluje o nastolení demokratických politických systémů v zemích s totalitním režimem a věnuje se tamním politickým vězňům a jejich rodinám.

zdroj: http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/1375 a další

úryvek rozhovoru s P. Václavem Malým na téma:

Vyrovnali jsme se s minulostí?

(převzato z knihy: Václav Malý - Rozhovory, úvahy, komentáře (1995-2005), Portál, Praha 2005, http://obchod.portal.cz/produkt/vaclav-maly-rozhovory-uvahy-komentare/)

Estébák Jan Dolanský, který vás za komunismu bil při výslechu, dostal nedávno šest měsíců podmíněně. Zatímco bývalému disidentovi Stanislavu Devátému připadá tento trest velmi mírný, jiný bývalý disident Petr Uhl si myslí, že soud měl uznat Dolanského vinu, ale už ho netrestat. Jak to vidíte vy?

Jsem někde uprostřed. Mě vůbec překvapilo, že došlo k vynesení rozsudku, to jsem nepředpokládal. Po nějakém vyšším potrestání však neprahnu. Jde mi především o to, aby byly zlé činy pravdivě pojmenovány a aby bylo jasně řečeno, že takové věci by se neměly dělat. Když jsou spáchány, musí za ně viník nést trestní zodpovědnost.

Co říkáte tomu, jak se společnost celkově zachovala k lidem, kteří ji před rokem 1989 systematicky ničili?

Vyrovnání se s minulostí bylo naprosto nedostatečné. Kladu velkou vinu politickým představitelům po roce 1989. Ti totiž od této věci odváděli pozornost. Nebyla ochota podívat se vlastní minulosti do očí. To nemá nic společného s krevní mstou ani s vyrovnáváním účtů. Existovaly a existují jasně prokazatelné trestné činy spáchané v době komunismu, které zůstaly nepotrestány. Myslím, že se nám to jednou vymstí, protože to neseme na sobě do budoucnosti jako zátěž a břemeno. Politici také nevytvořili prostor pro společenskou vůli a tlak, aby soudci měli odvahu dotáhnout tyto záležitosti do konce. Vládlo – a vládne – tu heslo „Co jsme si, to jsme si“. Ono to zní sice hezky, ale skrývá se za tím duchovní lenost, neochota podívat se na sebe a klást si otázku, jak já jsem se choval, jaký díl morální viny nesu za podobu minulého režimu.

Rozhovor s Mons. Václavem Malým, pořízený pro Katolický týdeník u příležitosti jeho 60. narozenin, si můžete přečíst tady:

http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=7371

Mons. Václavu Malému přejeme všechno dobré a vyprošujeme mu hodně Božího požehnání pro další léta jeho života a biskupské služby.