Dnes 20.9.2010 slavíme výročí českobudějovicjé diécéze.
Je tomu už dvěstědvacetpět let, kdy papež Pius VI. tuto událost potvrdil bulou „Cunctis ubique“. Osvícenské reformy císaře Josefa II. v tomto případě měly na papeže silný vliv. Aby se církev mohla co nejvíce vymanit z podřízenosti státu, která v důsledku reforem stoupala, začal zakládat nové diecéze a farnosti. To prospělo církvi a duchovní správě tím, že se stala snazší a pružnější.
Prvním biskupem se stal olomoucký sídelní kanovník Jan Prokop hrabě Schaaffgotsche. S biskupstvím byla zřízena i katedrální kapitula. Roku 1803 také vznikl v diecézi první kněžský seminář. Na biskupském stolci se vystřídalo celkem 12 diecézních biskupů. Arnošt Konstantin Růžička podporoval zejména chudé studenty a pečoval o kněžský seminář. Josef Ondřej Lindauer uvedl do budějovické nemocnice milosrdné sestry sv. Karla Boromejského. Jan Valerián Jirsík se nesmazatelně zapsal do dějin jižních Čech nejen tím, že založil první české gymnázium v r. 1868, které dodnes nese jeho jméno. Jeho následovník František de Paula hrabě Schönborn se stal v létě 1885 arcibuskem pražských, v Budějovicích proto dlouho nepobyl. Konečně prvním biskupem z jihočeského kraje se stal Martin Josef Říha. Narodil se v obci Oslov. Za jeho působení vznikly v diecézi Kongregace bratří (petrini) a sester Nejsvětější svátosti, kteří zde aktivně působí dodnes. Opravy katedrály sv. Mikuláše se věřící dočkali za biskupa Josefa Antonína Hůlky. Katedrála byla znovu posvěcena 22.12.1912 V roce 1921 se stal sedmým biskupem českobudějovickým Šimon Bárta. Po první světové válce opustilo církev na devadesát tisíc věřících z této diecéze, biskupa to ovšem nezlomilo a velmi se zasadil o obnovu náboženského života v jižních Čechách. Během druhé světové války diecéze nemohla mít biskupa, proto ji nejprve spravoval kapitulní vikář Mons. Jan Cais a během jeho uvěznění ho vystřídal probošt katedrální kapituly Mons. Karel Boček. Až v květnu r. 1945 se začal pomalu obnovovat život v diecézi. Jan Cais se vrátil z vězení a znovu se ujal vedení diecéze. Rok 1947 se stal svatovojtěšským rokem. Téhož roku 29.6. byl jmenován novým budějovickým biskupem Josef Hlouch. Biskup si získal věřící svou zbožností, vzděláním, ale i vlídností a obětavostí. Ovšem netrvalo dlouho a začaly se zavírat církevní školy. Roku 1949 byly vydány zákony, které uzákonily státní dozor nad církví. Biskup Josef byl od jara 1950 vězněn ve své rezidenci a roku 1952 mu byl odebrán státní souhlas.
Léta ubíhala a od poloviny šedesátých let nastávalo určité uvolnění. Bohoslovci z padesátých let mohli dokončovat studia v semináři a někteří kněží se mohli vrátit do duchovní správy. 24.5.1968 dostal biskup Hlouch zpátky státní souhlas a mohl se znovu ujmout vedení diecéze. Dva týdny po slavnostní mši na svátek Nejsvětější trojice vysvětil biskup Hlouch na kněze Miloslava Vlka, pozdějšího budějovického biskupa, pražského arcibiskupa a kardinála.
Srpen šedesátosm ovšem znovu zamíchal kartami a s ním i sovětská okupace. Normalizací v roce sedmdesát se všechno začalo klonit k horšímu. Biskup musel překládat kněze podle krajského tajemníka. Nátlak ze strany státu se stupňoval. Po smrti biskupa Hloucha vedl diecézi kapitulní vikář Miloslav Trdla, který byl ovšem velmi nemocný a zemřel dva roky poté. Další rozvážný a moudrý muž, který vedl diecézi byl Jan Kavale. Při příležitosti svatořečení prachatického rodáka Jana Nepomuka Neumanna v roce 1977 přijel na návštěvu do Českých Budějovic filadelfský arcibiskup kardinál Krol. V roce osmdesátjedna mohl být vydán první diecézní katalog. V roce osmdesátosm už bylo jasně vidět, že se situace v zemi mění. Kardinál Tomášek vyhlásil Desetiletí duchovní obnovy národa. Konec komunistické totality přinesl i svobodu pro církev. Nastala nová éra rekonvalescence. Čtrnáctého února roku 1990 byl jménován biskupem Miloslav Vlk. Současně byli jmenováni noví biskupové v Brně, Bánské Bystrici, Rožnavě a Košicích. Hodně věcí se dalo do pohybu a měly rychlý spád. Vznikla nová farnost ve Čtyřech Dvorech, první číslo diecézního časopisu Setkání, Diecézní rada laiků, ale i Kněžská rada. Do klášterů se postupně začali vracet řeholníci a řeholnice a 23.10.1990 bylo zřízeno Biskupské gymnázium. Následovala diecézní pouť do Mariazell a byla zřízena Diecézní charita. Biskup Miloslav byl v budějovické diecézi krátce, byl posléze jmenován arcibiskupem pražským. Diecéze se v sobotu devátého listopadu 1991 ujal Mons. Antonín Liška, CssR, pomocný biskup pražský. Následovalo založení teologické fakulty v bývalé budově semináře. Po vzniku plzeňské diecéze se upravily hranice mezi ostatními diecézemi, proto k dnešnímu dni má diecéze českobudějovická 361 farností. Nastala svoboda, ale s ní i hodně práce. Bylo potřeba opravit hodně kostelů a církevních památek. Kvůli těžké nemoci biskupa Lišky byl jako biskup-koadjutor (s právem nástupnictví) zvolen Mons. Jiří Paďour, OFMCap, pomocný biskup pražský. Svého úřadu se ujal 31.3.2001 V následujícím roce přijal papež Jan Pavel II. demisi biskupa Lišky a tím se stal biskup Jiří stávajícím dvanáctým biskupem českobudějovickým. Na svátek biskupů Timoteje a Tita, 26.1.2008, jmenoval papež pomocným biskupem českobudějovickým Mons. Pavla Posáda. Novým generálním vikářem se stal Adolf Pintíř.
/Vendykr/
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.