P. Ladislav Kubíček

„Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo.“ (Mt 10, 28)

---

 

Tímto biblickým citátem je uvozena kniha Až k prolití krve, ve které stovky lidí vzpomínají na P. Ladislava Kubíčka – PTPáka; vyhledávaného duchovního průvodce a zpovědníka; neoficiálního spirituála bohoslovců v době totality; faráře, který dovedl velmi otevřeně mluvit o otázkách sexuality a manželství; kněze sloužícího v nemocnici, vězení i hospici; lékaře, jenž stál u zrodu hospiců u nás; osobního arciděkana a sídelního kanovníka ceynoviánského Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích – kněze, který byl před šesti lety v noci na sobotu 11. září 2004 ve svých 78 letech brutálně zavražděn na faře v Třebenicích v severních Čechách.

Život a působení o. Kubíčka

P. MUDr. Ladislav Kubíček (* 3.1.1926 - † 11.9.2004) se narodil na Podkarpatské Rusi, v obci Rachov, která dnes náleží k Ukrajině. Vzdělání se mu dostalo v Brně, kde na Masarykově univerzitě vystudoval medicínu. Vojenskou službu vykonával jako jeden z „černých baronů“ u útvarů PTP, a to v uhelném dole na Kladensku. Jako lékař působil v různých oborech (chirurgie, porodnictví, psychiatrie aj.), ale nikdy nenašel stálé pracovní místo, protože pro své náboženské a politické přesvědčení byl často překládán. Později mu práce ve zdravotnictví nebyla umožněna vůbec a Kubíček nastoupil jako horník v Karviné. Zde byl obviněn z „podvracení republiky“, odsouzen a uvězněn. Při amnestii byl propuštěn, dále pracoval na šachtě a později v kamenoprůmyslu.

Zároveň tajně studoval teologii a 7. února 1967 byl biskupem Štěpánem Trochtou v Praze tajně vysvěcen na kněze. Získal státní souhlas k duchovní službě v litoměřické diecézi, ve které působil až do své smrti, a vystřídal přitom mnoho farností. Za pomoci mládeže s nadšením opravoval řadu poničených severočeských kostelů. Dále se věnoval i problémům z oblasti gynekologie, psychosomatických nemocí, psychiatrie, duchovního života a manželskému poradenství.

Za věrnou službu diecézi ho litoměřický biskup Josef Koukl jmenoval sídelním kanovníkem svatoštěpánské kapituly. I nadále však P. Kubíček bydlel na své faře v Třebenicích, kde byl 11. září 2004 nalezen mrtev. P. Kubíčka zavraždili dva zlodějové (15 a 26 let), kteří se v noci na faru vloupali s úmyslem ukrást peníze. P. Kubíček je „přistihl při činu“ a oni ho surově ukopali, utloukli a pobodali. Nakonec jej a místo činu zapálil, aby zahladili stopy. P. Kubíček zemřel krátce poté, co na faru dorazili hasiči. Vloupání na třebenickou faru to tehdy zdaleka nebylo první... Ostatky P. Kubíčka byly uloženy do rodinného hrobu na hřbitově v Kunštátě na Moravě.

Vzpomínky na P. Kubíčka a jeho smrt

Životním krédem P. Kubíčka byla slova žalmu: „Radost mi působí konat Tvou vůli, hluboko v nitru mém jsou zákony Tvoje!" (Ž 40) A tou vůlí je také láska k nepřátelům, kterou P. Kubíček rozhodně měl. A svou smrt snad také předvídal...

Marie Svatošová, žačka P. Kubíčka a zakladatelka hospicového hnutí v ČR, vzpomíná na jednu z posledních společně strávených chvil takto:

„Ještě dva dny před svou smrtí mě napomenul, když jsem se zeptala: "A co ti spratci? Nevloupali se ti zase na faru?" Pro otce Ladislava to byly duše, za které se cítil zodpovědný. "S těmi jsme už kamarádi. Nikdy nemůžeš vědět, jestli se někdo z nich neobrátí." Nevím už pokolikáté jsem namítla: "Jednou tě tu některý z nich bací nebo zapíchne." "Aspoň budu mučedníkem. Pastýř musí být ochoten za své ovce i život položit." Myslel to zcela vážně. Dlouho do noci jsme si ten den povídali o neutěšené situaci ve světě i v litoměřické diecézi, která mu zvlášť ležela na srdci. Vyčerpal všechny dostupné prostředky - modlil se kudy chodil, velmi tvrdě se postil, na Boží vinici pracoval do úmoru. Všichni jsme věděli, že jeho velkým přáním je padnout u oltáře. Pracoval na tom. V předposledním kázání v třebenickém kostele mluvil o mučednické smrti jako o velké milosti, která není jen tak pro každého. Však taky Ladislav nebyl jen tak někdo!“

Z dopisů a rad o. Kubíčka jeho přátelům

„... boj se musí vydržet a dobojovat. Máš občas krásné výsledky, člověk by to rád pokládal za definitivní vítězství. Jenže životní drama je větší a delší. Trvá přesně do konce života. Tak vydrž!“

„... utrpení je třeba, aby nás přinutilo přemýšlet a něco dělat v tom plochém životě dnešních automatů, kteří jsou lidmi jen podle jména.“

„... máš pravdu, žít s psychózou je umění, ale především se učme žít s Ježíšem. Pak bychom se v mnoha případech nemuseli učit žít s psychózou.“

„... ať je to, co je to, bereme to jako všechno ostatní z rukou Božích. Zkouška se absolvuje! Nekecá se o ní, neutíká se před ní, nýbrž se absolvuje věrností. Tak dokaž, že jsi takové zkoušky hodna.“

„... pořád z toho děláte vědu. Je přece jasné, že hned za rok svatí nebudeme! Překonávat strach se člověk prostě musí učit; cvičit se v tom, tak jako v každé ctnosti.“

 

Knihy P. Kubíčka

P. Kubíček je autorem několika knih, z nichž dvě dopsal těsně před svou smrtí:

"Velké tajemství - Manželství jako umělecké dílo" (1995)

"Život - největší umělecké dílo" (1996)

„Vůle Boží - zbožná fráze?" (2004)

„O svobodě" (2004)

posmrtně vydaná trilogie „Zapaluji?“ (2006), „Přitahuji?“ (2007) a "Oslovuji?" (2008) (knihy představují soubor promluv, který sestavila Marie Svatošová na základě vlastních záznamů, pořízených na exerciciích, jež P. Kubíček dával v letech 1976 až 2004 na různých místech severních Čech)

... a kniha o P. Kubíčkovi

Marie Svatošová, Až k prolití krve. Radostné poselství P. MUDr. Ladislava Kubíčka, KN, Kostelní Vydří 2005.

 

P.S.

Památku P. Kubíčka dnes můžete uctít i vy, a to v severních Čechách i na jižní Moravě.

V kostele Narození Panny Marie v Třebenicích za něj dnes bude v 18:00 sloužena zádušní mši svatá, po které bude následovat krátká pobožnost na místní faře.

V Kunštátě na Moravě vyjde v 8:00 od hrobu P. Kubíčka 7. pouť za obrácení národa, která bude zakončena mší svatou ve Sloupu v Moravském Krasu v 17:00.