Solidarność

Na počátku byly stávky lubliňských a gdaňských dělníků, kterými protestovali v červenci a v srpnu 1980 proti dalšímu kolu zdražování potravin.

Stávkující neměli jen hospodářské, ale i politické požadavky. Požadovali po vládě, aby respektovala existenci nezávislých odborů, aby svoboda slova nebyla jen na papíře, aby měli zajištěný přístup do médií, zejména na televizní obrazovku, aby vláda skončila s pronásledováním lidí pro jiné názory, obsazovaní funkcí podle kompetence a ne podle příslušnosti ke komunistické straně PZPR… Nakonec ani hospodářské požadavky nebyly pro vládu snadno stravitelné - dělníci žádali reformy, které měly zemi vyvést ze stávající hospodářské krize. Stávka zasáhla nakonec celou zemi. Vláda se proto s dělníky dohodnout musela. Po podepsání smlouvy s vládou 31. srpna 1980 se stávkové výbory proměnily v zakládací výbory nezávislých odborových svazů. Nechaly se 10. listopadu 1980 nakonec zaregistrovat pod názvem Solidarita.

Poselství prvního sjezdu delegátů Solidarity lidem východní Evropy:
„My delegáti, kteří jsme se sešli zde v Gdaňsku na 1. sjezdu delegátů nezávislého samosprávného odborového svazu Solidarita, posíláme dělníkům v Albánii, Bulharsku, Československu, Německé demokratické republice, Rumunsku, Maďarsku a všem národům Sovětského svazu pozdravy a výraz podpory.
Jako první nezávislý odborový svaz v naší poválečné historii hluboce cítíme sounáležitost našich vzájemných osudů. Ujišťujeme vás, že jsme navzdory všem lžím, šířených ve vašich zemích autentickou desetimilionovou organizací pracujících, vzniklou jako výsledek dělnických stávek. Našim cílem je zlepšit postavení všech lidí práce. Podporujeme všechny z vás, kteří se rozhodli vydat se na obtížnou cestu boje za svobodné odborové hnutí. Věříme, že nebude dlouho trvat a vaši a naši představitelé se budou moci setkat, aby si vzájemně vyměnili své odborové zkušenosti.“

Předsedou nových odborů Solidarita se stává Lech Wałęsą. Solidarita je okamžitě nejsilnější masovou organizací. Jejími členy se stává 10 miliónů Poláků. Polská dělnická strana de facto ztratila "vedoucí úlohu" ve společnosti. A tak bylo otázkou času, kdy komunistická moc společnosti úder vrátí.

Už v té době ministerstvo obrany pod vedením Wojciecha Jaruzelského připravuje odvetu - válečný stav, který nakonec komunistická vláda vyhlásila o 500 dnů později - v noci z 12. na 13. prosince 1981.

Polští komunisté neunesli, že s konečnou platností ztratili jakýkoli vliv ve společnosti. Nakonec ani válečný stav nepomohl. Hnutí totiž nadále pracovalo v podzemí – vydávalo tisk, rozšiřovalo letáky, organizovalo pomoc pro pronásledované.

Ti, kteří válečný stav vyhlásili, se totiž museli o 8 let později sejít u Kulatého stolu s těmi, kteří komunismus stůj co stůj chtěli zbořit. Vládu tak předali do rukou demokratické opozice a rudý teror v Polsku se stal minulostí.

V nových poměrech se ale vnitřně nesourodá Solidarita postupně rozpadla.


Zdroje:

http://www.rozhlas.cz/skolniportal/totalitnirezimy/_zprava/378289,

http://cs.wikipedia.org/wiki/Solidarita_%28Polsko%29

Doporučujeme:

http://www.ustrcr.cz/cs/mezinarodni-seminar-ceskoslovensko-a-polska-krize-1980-1982 ,

//www.youtube.com/watch?v=asAW30hDEfY&feature=related

/Kikina/