Svatý Václav

28. 9. 2010 0:04
Rubrika: svatí

... ,jehož slovanské jméno (ze staročeského Veceslav, Věnceslav) znamená „více slavný“, kníže český a příslušník třetí křesťanské generace dynastie Přemyslovců.


Narodil se asi roku 907 podle tradice ve Stochově za vlády bratra jeho otce, knížete Spytihněva. Byl nejstarším synem pozdějšího knížete Vratislava I. a Drahomíry. Václav měl ještě dva bratry – Boleslava a Spytihněva (zemřel mlád) a čtyři sestry. Vychován byl ve křesťanském prostředí pod dohledem své babičky sv. Ludmily (1.české křesťanské a historické kněžny a 1.světice našich dějin). Nejprve byl vzdělán ve slovanském písmu a později byl poslán na latinskou školu v Budči, kde působil jako učitel kněz zvaný Učen a kde se naučil řecky.

V roce 924 se Václav ujal vlády, vypudil matku a dal přenést ostatky své babičky Ludmily z Tetína do Prahy do dokončeného chrámu sv.Jiří. Přes složitost doby, mládí a asketické sklony se projevil jako schopný a prozíravý panovník. Území, jemuž vládl, bylo ještě zčásti pohanské a zčásti christianizované, přičemž stejným dílem byla rozšířena liturgie slovanská a latinská. Vedle vnitřní nestability hrozila tomuto mladému českému státu nestabilita i vnější. Na jihovýchodě země neustále existovala hrozba maďarského vpádu, ani západní hranice nebyla bezpečná. Čechy byly církevně podřízené Řeznu a bavorský vévoda Arnulf (907-937) sledoval v Čechách vlastní politické cíle, prokázal to vpádem do Čech. Vedle toho se stal mocným i saský Jindřich I. Ptáčník, roku 919 zvolen za německého krále. Kníže Václav založil svou politiku na další christianizaci země, na snaze upevnit jednotu země, vyhnout se konfliktu se sousedy. Raději se podřídil Jindřichovi I., přičemž si uchoval panovnickou svrchovanost, aby zabránil další válce. Souhlasil s poplatkem pěti set hřiven stříbra a sto dvaceti volů. Šlo o jakýsi „tributum pacis“ (tj. poplatek za mír), který např. Maďarům platili jak Jindřich I., tak i Arnulf. Mezi Jindřichem I. a Václavem došlo ke sblížení a projevem tohoto přátelství byl Jindřichův velkorysý dar Václavovi – rámě sv. Víta, světce pokládaného za státotvorného a jemuž byl přičítán vzrůst saského vlivu a moci. Zřetelná změna Václavovy církevně-politické orientace se projevila zasvěcením nového, v pořadí již třetího kostela na Hradě pražském – saskému patronu sv.Vítu. Kníže Václav správně rozpoznal budoucí vývoj v Evropě, avšak nebyl pochopen svým okolím. Mezi odpůrce potlačení bavorského vlivu a nespokojence s prosaskou politikou patřil i Boleslav. Jeho čin mohl být motivován také politicky.

Kníže Václav byl pozván bratrem Boleslavem k slavné mši na památku sv.Kosmy a Damiána (27.září), jimž byl staroboleslavský chrám zasvěcen. I když byl zřejmě varován, zůstal jak na hostině, tak přes noc. V pondělí ráno, 28.září 929 šel do kostela a cestou byl napaden Boleslavem. Jemu se ještě ubránil, ale tlupě jeho ozbrojenců už ne. Před chrámovými dveřmi byl dostižen a ubit. Na místě vraždy i na hrobu knížete se začaly dít nevídané věci. Po tři dny se krev mučedníka nevsakovala a nešla smýt ani ze země, ani ze zdi kostela. Boleslav odjel do Prahy, tam se chopil sérii vražd dalších Václavových stoupenců.

Již od svého zavraždění byl kníže Václav uctíván jako mučedník a patron země. Postupně vzniká idea českého státu jako země sv. Václava. Brzy prohlédl i jeho bratr Boleslav, který nechal otevřít hrobku, tělo Václava se našlo neporušené, všechny rány byly zhojené kromě té, jež mu zasadil bratr. Proto dal Boleslav přednost tiché noční translaci bratrova těla z Boleslavi do Prahy do kaple chrámu sv. Víta v jižní apsidě rotundy, jímž podle tehdejších představ provedl důležitý kanonizační akt. Mučednictví sv. Václava a sv. Ludmily se stalo legitimací Čechů pro vstup do společenství křesťanských národů Evropy. Koncem 10. či začátkem 11. Století bylo jméno sv. Václava pojato do seznamu svatých řezenské diecéze a jemu první zasvěcený kostel byl postaven roku 927 v Proseku u Prahy.

Od roku 1004 se objevuje jeho jméno i jeho vyobrazení na mincích. Později, ve 12.století dochází ke změně obrazu světce, není už se sepjatými rukama a svatozáří, ale v podobě rytíře se štítem a korouhví. Stává se hlavním patronem českého národa a státu. Také Pražský hrad se stal Hradem sv. Václava. Věhlas českého světce a patrona se rychle šířil Evropou.

Ve 13.století vznikl slavný svatováclavský chorál, který se stal středověkým ekvivalentem novodobé státní hymny.

Sv.Václav byl muž zbožný, vzdělaný a laskavý, ale také spravedlivý a rozvážný vladař. Jeho zhojená sečná rána na lebce nasvědčuje, že nebyl zbabělcem. Pamětihodné je zejména jeho kácení šibenic, vykupování lidí z otroctví a propouštění věznů. Jeho postava vyniká natolik svým duchovním obsahem, že přerostla rámec církve a stala se symbolem národa a státu. Jeho posmrtná role a vláda mnohonásobně překonává jeho pozemské panování.

/Katis/

Sdílet

Komentáře

Inigo http://www.dominikduka.cz/kazaniK/kazani-ve-stare-boleslavi/

Lenochod je to borec

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka