František z Assisi

malý bratr všeho Božího stvoření...

Učiň mě, Pane, nástrojem, ať zářím, ať zářím, tvým pokojem...

Narodil se r. 1182 v Assisi jako syn bohatého obchodníka - v tomto stylu prožil také své bouřlivé mládí. Potom se ale rozhodl pro život podle evangelia...

Po přijetí jáhenského svěcení r. 1208 začal v Assisi kázat, brzy se k němu přidalo několik následovníků a vzniklo první františkánské společenství. S Klárou pak založil řád klarisek a pro laiky společenství "třetího řádu".

Několik skupin poslal do různých krajů Evropy, sám se dostal až do Palestiny, Sýrie a Egypta.

Ke všemu, co konal, vždy žádal souhlas svých církevních představených - s jejich souhlasem tak postavil o Vánocích 1223 první živé jesličky.

Poslední roky svého života prožil v ústraní, r. 1224 se na jeho těle objevila stigmata.

Zemřel 3. října 1226 a už r. 1228 byl prohlášen za svatého.

Je patronem Itálie, ekologie a nejmladších skautů.

Kde dusí nenávist, ať lásku vnáším, kde tiskne bezpráví, ať křivdy snáším,

ať smírem spojuji, kde dělí hádky, ať pravdou přemáhám omyl a zmatky.

Ať vírou postavím hráz pochybnostem, ať propast zoufalství překlenu mostem,

kde vládne temnota, ať světlo křesám, se všemi smutnými ať v tobě plesám.

Požehnej, Pane můj, mé snaze přímé: víc, než být potěšen, chci těšit jiné.

Víc, než být pochopen, druhé chci chápat, víc, než být milován, chci lásku dávat.

Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme, kdo ztrácí, nalézá sebe i jiné,

kdo bližním odpouští, sám milost pozná, ba ani smrt mu víc nebude hrozná.

(Kancionál, Praha 1994)