Žilinská dohoda

6. 10. 2010 0:00
Rubrika: události

o autonomii Slovenska byla uzavřena 6. 10. 1938 v Žilině.


 

Dohodu uzavřeli představitelé Hlinkovy slovenské ľudové strany (HSĽS)  a ostatní slovenské politické strany v čele s reprezentanty agrární strany na Slovensku (kromě sociální demokracie a komunistů;  sociální demokracie se k dohodě připojila o den později). Signatáři dohody se sjednotili na nacionalistické autonomistické platformě HSĽS a přijali její návrh zákona o decentralizaci státní moci a o vytvoření autonomní slovenské vlády pod vedením HSĽS. Do rukou této vlády přešla moc zákonodárná i výkonná nad Slovenskem.  Žilinská dohoda byla rozhodujícím krokem k uskutečnění separatistických požadavků HSĽS, počátkem fašizace politického a veřejného života na Slovensku i začátkem příprav úplného rozbití ČSR a vytvoření samostatného klerofašistického slovenského státu.

Vedle samotné dohody byl přijat i fašizoidní Manifest slovenského národa připravený HSĽS, v němž bylo vyjádřeno přimknutí k národům, jež bojují proti „marxisticko-židovské ideologii rozvratu a násilí“.

Celý text Žilinské dohody včetně Manifestu slovenského národa.

Žilinské dohodě předcházela dohoda Mnichovská (30. 9. 1938), která odtrhla od ČSR pohraniční oblasti obývané Němci. Po přijetí (1. 10. 1938) mnichovského diktátu oslabená vláda v Praze nemohla vzdorovat slovenským snahám o autonomii a 5. 10. 1938 se dr. Edvard Beneš vzdal své prezidentské funkce. Pravomoci prezidenta tak přešly na vládu. Ta 6. 10. 1938 jmenovala Jozefa Tisa ministrem pro správu Slovenska.
Tiso 7. 10. 1938 podal premiéru Syrovému návrh na jmenování čtyř dalších ministrů. Vláda tak téhož dne jmenovala ministry Matúše Černáka, Pavola Teplanského, Jána Lichnera a Ferdinanda Ďurčanského.
8. 10.1938 si ministři rozdělili agendu: Tiso byl premiérem a ministrem vnitra, Černák měl na starost školství, Ďurčanský spravedlnost, sociální péči a zdravotnictví, Teplanský zemědělství, veřejné práce a finance a konečně Lichner dopravu. Slovenská autonomní vláda byla v této fázi součástí pražské ústřední vlády. Česká představa počítala se vznikem zemských vlád, které by tvořily ústřední vládu. Zahraniční politika, armáda a finance měly být společné, stejně jako funkce státního prezidenta. Slovenská představa však počítala s naprosto nezávislou slovenskou vládou, která bude rozhodovat i o zahraničněpolitických a vojenských otázkách.

Žilinskou dohodu formálně ratihabovalo Národní shromáždění přijetím ústavního zákona dne 22. 11. 1938 O autonomii Slovenskej krajiny Tento zákon byl sice přijat protiústavní většinou, platnost a účinnost však nabyl od 23. 11. 1938, některé zdroje uvádějí 25. 11. 1938. Návrh ústavního zákona pocházel z dílny HSĽS, proto bylo jeho znění ve slovenštině. S účinností tohoto ústavního zákona se název státu začal uvádět jako Česko-Slovensko. Z faktického hlediska vytvořil ústavní zákon federaci. Fakticky přestal platit po zániku Česko-Slovenska v březnu 1939, právně byl zrušen až přijetím nové ústavy v květnu 1948.
Současně s ústavním zákonem o autonomii Slovenska byl přijat také ústavní zákon o autonomii Podkarpatské Rusi.

Zdroj: http://www.cojeco.cz
http://cs.wikipedia.org

 

 

 

Zobrazeno 2624×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka