Maďarské povstání

bylo celonárodním povstáním proti stalinistické diktatuře a sovětské okupaci Maďarské lidové republiky. Povstání vypuklo 23. 10. 1956.

V červnu 1956 v Poznani bylo polskou lidovou armádou krvavě potlačeno lidové povstání, uskutečněné jako znamení odporu proti stalinistickému vládnoucímu režimu. Tato událost však vedla k nástupu  reformnější vlády vedené Władysławem Gomułkou. V Maďarsku poklidná demonstrace připravená studenty na znamení solidarity s Polskem přerostla ve spontánní výbuch odporu obyvatelstva proti komunistickému režimu, v jehož čele stál Ernö Gerö.  Demonstranti formulovali požadavky na svobodné volby a odchod sovětských vojsk z Maďarska.

24.10. ve 2:00 AM vstoupila na území Maďarska sovětská vojska pozvaná Geröem. Došlo k prvním bojům mezi maďarskými povstalci a sovětskými okupanty, které podporovala maďarská tajná policie.
Imre Nagy, proreformní komunista zbavený funkcí v roce 1955 a obviněný ze zrady, se však stal 24.10. znovu premiérem, když jeho jmenování podle instrukcí z Moskvy zrežíroval János Kádár, povolaný do funkce šéfa komunistické partaje místo situaci nezvládajícího Ernö Geröa.

25.10. po střelbě tajné policie do demonstrantů padla vláda.
26.10. staronový premiér Nagy představil nové ministry a Nikita Chruščov souhlasil se stažením sovětských okupačních vojsk.
30.10. se skutečně vojska začala stahovat. Jednalo se však pouze o krycí manévr, neboť již následující dne (31.10.) bylo v Moskvě rozhodnuto o potlačení revoluce a maršál Koněv byl pověřen realizací akce Vichr (Smršť).

1.11. Imre Nagy vyhlásil neutralitu Maďarska podle rakouského vzoru a vystoupení z Varšavského paktu. János Kádár, poté co uvítal vyhlášení neutrality Maďarska, opustil vládní ústředí a odebral se na velvyslanectví Sovětského svazu, odkud byl rychle převezen do Moskvy. Byl sovětským vedením vybrán, aby udržel Maďarsko  v kurzu přijatelném pro SSSR. 4.11. Kádár utvořil kolaborantskou tzv. revoluční dělnicko-rolnickou vládu a povolal do země sovětské oddíly, které mezitím Budapešť opustili. V tento den se za úsvitu ozvalo rozhlasové vysílání, ve kterém Nagy žádá západní státy o pomoc. Později se ozval Kádárův hlas z vysílací stanice v Szolnoku a vyzýval jménem nově utvořené revoluční dělnicko-rolnické vlády k boji proti "kontrarevoluci" po boku sovětské armády. Tanky se valily ulicemi. Odpor však neustal a Maďaři bojovali až poloviny listopadu. Přesile sovětských vojáků, kterých bylo 150 000 však nemohli odolat.

Imre Nagy se ukryl na Jugoslávském velvyslanectví v Budapešti. Za pomocí lsti byl však 22.11. vylákán ven a okamžitě zatčen sovětskými policejními orgány vedenými osobně  tehdejším šéfem KGB, a ihned přepraven do Rumunské socialistické republiky.
Imre Nagy, jeho poradce Miklós Gimes a ministr obrany Pál Maléter byli popraveni 16.6. 958 po vykonstruovaném procesu. Těla popravených byla bez pohřbu umístěna na Új köztemető.

Počet obětí

Celkový počet obětí povstání nelze přesně vyčíslit. Přinejmenším se jedná o tisíce až desetitisíce. Podle některých historiků se jedná až o statisíce, s tím, že nová maďarská komunistická vláda nechala většinu důkazů zničit, aby se toto povstání nedalo považovat za celonárodní hnutí.

Stovky až tisíce občanů byly následně mučeny a popraveny během období maďarské normalizace.
József MINDSZENTY - maďarský primas a arcibiskup ostřihomský byl během maďarského povstání osvobozen po věznění a internaci (od r. 1949). Po vstupu sovětských vojsk se uchýlil na americké velvyslanectví v Budapešti, kde žil až do roku 1971. Zemřel v exilu (Řím) v roce 1975.

János Kádár zemřel dne 6.7.1989, paradoxně ve stejný den, kdy byl oficiálně rehabilitován Imre Nagy.

Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Farsk%C3%A9_povst%C3%A1n%C3%AD#Prvn.C3.AD_sov.C4.9Btsk.C3.A1_invaze_-_24._.C5.99.C3.ADjen
http://studena.valka.cz/madarsko_1956.htm

http://www.totalita.cz/vysvetlivky/mad56.php