Sestra Emanuela, občanským jménem Madeleine Cinquinová, známá jako misionářka chudých v egyptské Káhiře, zesnula ve věku nedožitých 100 let ve francouzském městě Callian. Tato drobná žena se těšila ohromné popularitě jak ve Francii, tak ve své rodné Belgii, kde byla řazena mezi pět nejvýznamnějších osobností národní historie. Po jejím úmrtí vzdal hold její památce francouzský prezident, tiskové oddělení Vatikánu a řada dalších institucí.
„Málokdy se tolik psalo o Bohu ve francouzském tisku jako v souvislosti se sestrou Emanuelou. A bylo tomu i když zesnula,“. Všichni tu totiž obdivují její dílo i odvahu a nemohou popírat její křesťanskou motivaci.“ Podle Cleyssaca se někteří novináři sice snažili postavit sestru Emanuelu proti hierarchii církve, protože její názory se ne vždy úplně shodovaly s oficiálním učením církve (např. ve věci antikoncepce), ale zapomněli prý přitom, že zůstala věrna katolické církvi až do smrti.
„Osobně jsem měl příležitost ji poslouchat na Světovém dni mládeže v Paříži v roce 1997. Na velkém stadionu plném mladých energicky svědčila o lásce Boží a o lásce k chudým. A povzbuzovala přitom každého, aby se nebál důvěřovat Bohu a aby se angažoval v církvi. Ze sestry Emanuely vyzařovalo takové nadšení, že mi připadala tehdy mezi těmi tisícovkami mladých lidí jako nejmladší – i když měla v té době už skoro 90 let,“ uzavřel P. Cleyssac.
BYLA SESTROU NÁŠ VŠECH
„Svým svědectvím ukázala, že křesťanská láska dokáže překonávat národnostní, rasové a náboženské bariéry,“ nechal se minulý týden slyšet tiskový mluvčí Svatého stolce P. Federico Lombardi, který sestru Emanuelu zároveň nazval „velkou postavou křesťanské lásky“. Podobně se vyjádřil i francouzský prezident Nicolas Sarkozy: „Byla ženou víry s vysokými ideály a zároveň ženou činu, která vyjadřovala lásku v konkrétních gestech solidarity a bratrství na celém světě, byla sestrou nás všech.“
ŽIVOT SE JÍ ZMĚNIL PO ŠEDESÁTCE
Sestra Emanuela se narodila v Belgii v rodině textilního továrníka (ten však tragicky zahynul, když jí bylo šest let). Ve 22 letech vstoupila do Kongregace Sester Nejsvětější P. Marie ze Siónu a přes 40 let působila jako misionářka, učitelka literatury a filozofie v Turecku, Tunisku a v Egyptě. V roce 1969 opustila dosavadní styl řeholního života a rozhodla se žít mezi nejchudšími, na smetištích v Káhiře, programově se věnovala dětem, které byly nuceny pracovat, a dívkám, které předčasně otěhotněly. Kromě toho navštěvovala lidi ve slumech, poznávala jejich život a hledala pro ně pomoc v Evropě i v Americe, u vlád států i bohatých jednotlivců. Ze shromážděných fondů postavila porodnickou kliniku, ubytovnu pro děti bez domova, dům pro mladé matky a útulek pro staré lidi. Z její iniciativy se tisíce dětí dostaly do škol a byla založena továrna pro sběrače odpadků. Od roku 1980 pokračuje v jejím díle společnost, kterou založila. V roce 1993 se vrátila do Evropy, aby ve Francii pokračovala v obraně chudých, často v médiích a po boku Abbé Pierra.
Řekli o ní:
|
„ |
„Vždy budu vzpomínat na radost z práce po jejím boku a životní sílu, kterou na mě přenesla.“ /Bernard Kouchner/ „Víra sestry Emmanuelly mohla hory přenášet.“ /Bernard Kouchner/ „Tato neuvěřitelná žena se dělila o každodenní chudobu a utrpení, aby dodala těm nejchudším sílu a naději. Dotkla se našich srdcí, milovala celý svět a my milujeme ji. Už teď nám chybí“ /Nikolas Sarkozy/ |
“ |
Zdroj: Katolický týdeník 44/2008
/růžetrnitá/
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.