Svatá Terezie od Dítěte Ježíše nebo jen Terezka?

Svatá Terezie z Lisieux se narodila 2.1.1873 vAlenconu Francii a zemřela 30.11.1897 v Lisieux, roku 1925 byla svatořečena a 24.8.1997 vyhlášena za učitelku církve. Proč? Pro svoji jedinečnou školu duchovního dětství. V patnácti vstoupila kláštera karmelitek, často zažívala nepochopení i odsuzování, přesto se uměla radovat. Jak? Když poznáš její myšlenky, možná porozumíš.

Přemýšlela jsem, proč všichni lidé nedostávají stejné milosti. Ježíš mne poučil. I v přírodě je mnoho květin  všechny jsou krásné – nádherná růže, bílá lilie, skromná fialka, prostá sedmikráska… Kdyby všechny květiny chtěly být růžemi, příroda by přišla o jarní krásu nebo luční kvítí,… Stejně tak i lidé jsou květinami pro Boha – velcí světci jako lilie a růže, jiní jako sedmikrásky či fialky, které Boha těší. Naším úkolem tedy je, co nejlíp využít nejrůznějších darů a nadání, které máme a být tím, čím nás Bůh chce mít…

Když trpíme, zachraňujeme duše lidí a děláme tím radost Bohu.

Radost není v tom co máme, ale v hloubi duše. Můžeme ji mít zrovna tak ve vězení jako v paláci.

Bez lásky je všechno nic, dokonce i tak úžasné věci, jako křísit mrtvé či obracet národy…

Ježíš nepotřebuje naše skutky, ale jen naši lásku. Ježíš,  který prosil Samaritánku o trochu vody, prosí o lásku lidi, své tvory, protože žízní po naší lásce…

Žijeme v době vynálezů techniky. Nemusíme se namáhat výstupem po schodech, ale můžeme jet výtahem. Chtěla jsem najít takový výtah, který by mě vynesl až k Ježíši, protože jsem malá na to, bych mohla stoupat po namáhavém schodišti dokonalosti. Našla jsem větu: „Kdo je maličký, ať přijde ke mně.“ Chtěla jsem vědět, co Bůh udělá s tím maličkým a našla jsem odpověď: „Jako matka  laská své dítě, tak vás budu těšit, nosit v náručí  a hýčkat na kolenou.“ Iz 66,12-13 . Proto nemusím růst, naopak, musím zůstat maličká, menšit se stále víc.

I když pochybuji o své víře, snažím se aspoň dělat její skutky – malé činy z lásky pro lidi kolem mne.

Nestačí milovat, je třeba to taky dokazovat.

Ani nejkrásnější zbožné myšlenky nejsou nic bez skutků. Pokud si člověk libuje jen ve svých krásných zbožných myšlenkách, modlí se jako farizeus. Podobá se člověku, který umírá hlady u svého bohatě prostřeného stolu, zatímco jeho hosté si nabírají bohaté pokrmy a na toho, kterému to vše patří, jen vrhají závistivé pohledy.

Láska se živí obětí. Čím víc přirozených radostí si člověk odepře, tím je jeho láska silnější a nezištnější.

Modlitba má velikou moc! Je jako královna, která má kdykoli volný přístup ke králi a může od něj dostat všechno, o co prosí.

I kdybych měla na svědomí všechny hříchy, které lze spáchat, šla bych se zkroušeným srdcem vrhnout se Ježíšovy náruče, protože vím, jak vroucně miluje marnotratné dítě, které se k němu navrací.

Je potřeba zasévat kolem sebe dobro a nedělat si starosti, jestli vzejde. Na nás je práce, na Ježíši úspěch.

Jestliže máš dobrou vůli, dovede tě do ráje. Zlý duch má největší zlost když vidí dobrou vůli. Je jako věrný pes, který nás ochrání před vším nebezpečím.

Je výhodné být malý! Pro ně neexistují žádné překážky, všude proklouznou. Velcí světci je můžou překážky překonat, obejít, povznést se svojí ctností.  Ale my, maličké duše to nemůžeme zkoušet jako oni. My podlezeme!

Děti se nesnaží být první, ale jsou hodné proto, aby měli rodiče radost. Ani my nemusíme usilovat o svatost, ale o to, dělat radost Bohu.

Jsem chudá, ale Ježíš mi postupně dává vše, co potřebuji.

Boží milost nejvíc přitahuje naše vděčnost. Když mu za něco děkujeme, je dojatý  a ochotně nám dá deset dalších a když mu opět se stejnou vřelostí poděkujeme, dostaneme nesčetné množství milostí! Já jsem to vyzkoušela, zkus to i ty a uvidíš!

Není dobré chtít poučovat druhé, i když máš pravdu. Ty nejsi zodpovědná za chování jiných a tvým úkolem není být soudcem, ale andělem pokoje!

Nemocný, unavený či trpící člověk dělá víc, když splní jen část svých povinností než ten, kdo je zdravý a šťastný a dělá všechnu práci lehce.

Chtěla jsem být karmelitkou, abych víc trpěla v jednotvárnosti strohého života a abych tak zachránila víc duší.

Když někomu vyprávíš, co ti připadá zajímavé a on tě přeruší a vypráví něco jiného, poslouchej ho se zájmem, i když tě to vůbec nezajímá a nesnaž se vrátit se své řeči. Když to budeš dělat, najdeš v tom vnitřní pokoj. Kdyby lidé věděli, co všechno získávají, když si něco odřeknou!

Když jsi na někoho rozzlobená, nejdeš znovu pokoj, když se za toho člověka budeš modlit a poprosíš Boha, aby jej odměnil za to, že ti způsobil utrpení.

Jsem jen tím, co si o mně myslí Bůh!

Člověk není svatý proto, že si ho Bůh vybral, jako svůj nástroj. Stejně jako když malíř použije jeden štětec, není to proto, že by byl lepší než ty ostatní.

Svatí, které známe vůbec nemusí být ti největší. Stejně posuzujeme i hvězdy podle jejich vzdálenosti, ale jejich skutečnou krásu zná jen Bůh. Ty, které se nám zdají nepatrné nebo je vůbec nevidíme, mohou být mnohem krásnější než ty, kterým říkáme superstar.

Budeme-li Pánu Bohu důvěřovat a věnujeme mu všechno své nepatrné úsilí a budeme všechno očekávat od jeho milosrdenství, dostaneme tolik, jako velcí světci.

Zknihy Terezie z Lisieux – Myšlenky na každý den, nakladatelství Nové město v roce 2001.

/růžetrnitá/