Událost dne

Adolf Loos

10. 12. 2010 0:04

Rubrika: osobnosti

se narodil 10. prosince 1870 v Brně.

Když mu bylo devět let, zemřel mu otec a tak ho vychovávala pouze jeho matka. Po nedokončeném studiu a roční přestávce kvůli absolvování vojenské služby odešel Loos v roce 1893 do Ameriky, kde si vydělával na živobytí mytím nádobí a také jako zedník a dlaždič. Amerika mladého Loose zaujala hlavně svými industriálními budovami a jednoduchostí životního stylu. Seznámil se tam také s účelovým stylem Louise Sullivana.
V roce 1896 se Loos vrátil do Vídně, kde začal pracovat ve stavební firmě Carla Mayredera (Tato firma později kolem roku 1900 zvítězila v mezinárodní soutěži na zpracování regulačního plánu města Brna). Ihned se také zapojil do vídeňského kulturního dění – ne však jako architekt, ale spíše jako lev salonů a oblíbený řečník a glosátor. V roce 1897 začal přispívat do novin Neue Freie Presse, kam psal svá pojednání, která ho později proslavila po celém světě. Ve svých článcích se zabýval vývojem společnosti i motivací za snahou člověka změnit aspekty každodenního života. O rok později pak v novinách Ver Sacrum zveřejnil první z řady článků, ve kterém se stavěl proti secesi. V tomto období se mladý Loos seznámil s představiteli tzv. pokrokové a útočné kultury: skladateli Arnoldem Schönbergem a Gustavem Mahlerem, malířem Oscarem Kokoschkou. Uzavřel hluboká celoživotní přátelství s básníkem a spisovatelem Peterem Altenbergem a žurnalistou Karlem Krausem.
Díky svým článkům se Loos stal architektem, který získal větší slávu pro své myšlenky než kvůli svým budovám. Loos věřil, že účel stavby by měl určovat způsob, jakým bude stavba zpracována a postavena, a důrazně oponoval všem dekorativním slohům. Loosovou nejvýznamnější esejí pak byla jeho esej Ornament a zločin, ve které psal o tom, že odstranění secesních ozdob je důležitým procesem ve vytváření moderní architektury. Loos dále věřil, že všechno, co nemá racionální odůvodnění na budově, by mělo být z exteriéru i interiéru budovy odstraněno.
Loos byl obhájcem čistých forem hlavně z ekonomických a užitkových důvodů. Nepřítomnost ornamentálních prvků podle Loose vytváří duchovní sílu budovy. Loos byl tak vlastně průkopníkem a vizionářem architektury 20. let 20. století a jeho duchovní boj za osvobození se od dekorativních stylů znamenal velký zlom v architektuře budoucnosti.
V roce 1897 si Loos ve Vídni založil svůj vlastní ateliér. Za své návrhy sice dostával málo peněz, ale často se stávalo, že jeho zákazníci platili za návrhy v naturáliích a různým zbožím, takže Loos rozhodně netrpěl nedostatkem.
Své první důležité architektonické dílo realizoval Loos až v roce 1899. Jednalo se o kavárnu Café Museum ve Vídni. Pro svůj lineární vzhled a absenci zdobných prvků toto dílo vešlo ve známost také pod názvem Café Nihilismus. Možná právě radikalismus tohoto díla způsobil, že v dalších letech Loos získal pouze několik zakázek, které se týkaly převážně rekonstrukcí bytů.Loosovou zásadní zakázkou byla v roce 1910 budova Goldman & Salatsch – tzv. Looshaus na Michaelerplatz. Tato budova byla postavena přímo proti historickému Hofburgu a svou nekompromisní jednoduchostí vzbudila nevoli městských úředníků, kteří její stavbu pozastavili. (mj. někteří této budově říkají hanlivě "poklop na kanál").
Ostrá a nekompromisní kampaň způsobila ztrátu tvůrčí invence, optimismu a zdraví. Přesto v následujících letech vyprojektoval celou řadu rodinných domů, nesoucích prvky jeho charakteristického rukopisu: Steinerovu vilu (1910), která se díky své modernosti stala přelomovým dílem jeho tvorby, Scheuovu vilu (1912) a Hornerovu vilu (1912). V roce 1922 byl Loos jmenován hlavním architektem Vídně pro obytné projekty. I když si Loos tohoto povolání velmi vážil, brzy ztratil iluze a ještě téhož roku ze své pozice rezignoval a odjel do Francie. Ve Francii byl přijat více než nadšeně a brzy se zapojil do tamní avantgardy. Právě v této době navrhl svoje nejznámější budovy, které odrážely jeho jednoduchý a čistý styl.
Mezi Loosova významaná díla je třeba zařadit experimentální projekty terasových domů z roku 1923, jejichž nejvyspělejší verzí byl návrh pyramidálního objektu Grandhotelu Babylon.
V letech 1924–1928 pobýval Adolf Loos převážně v Paříži. Přestože se Adolf Loos v Paříži těšil značnému věhlasu, nezískal zde žádné významné zakázky kromě realizace domu pro básníka a spoluzakladatele dadaismu Tristana Tzaru.
O něco později začíná Adolf Loos přednášet v Československu. Jeho první přednáška O ekonomii se uskutečnila 28. ledna 1925 v Praze v rámci cyklu Za novou architekturu.
Od roku 1928 pracoval na přestavbě domu a interiéru bytu manželů Brummelových a interiéru Otto a Olgy Beckových. V letech 1928–1930 Adolf Loos vyprojektoval a vystavěl dvě ze svých nejvýznamnějších staveb: Mollerovu vilu ve Vídni a Müllerovu vilu v pražských Střešovicích – nejdůležitější a nejznámější dílo svého pozdního období.
Další stavbou v hlavním městě je Winternitzova vila, což je o něco mladší stavba, komponovaná ovšem opět dle zásad prostorového plánu, jen materiály jsou o něco skromnější (například místo mramorových obkladů jsou v obývacím pokoji mahagonové desky).
Loos se zajímal také o interiérový design a byl nadšeným sběratelem stříbra a luxusních kožených výrobků, které si oblíbil pro jejich nákladnou jednoduchost. Rovněž si velmi potrpěl na módní ručně šité pánské obleky, které také sám navrhoval. Loos měl rád moderní umění a sám finančně podporoval tehdy strádajícího Oscara Kokoschku.

Po 15 letech trvajícím boji s rakovinou, po problémech s nervy, dne 23. srpna 1933 Adolf Loos zemřel v sanatoriu Dr. Schwarzmanna v Kalksburgu u Vídně. Zde se také dva dny po jeho smrti konal pohřeb. V roce 1934 bylo Loosovo tělo přeneseno na ústřední vídeňský hřbitov, kde byl městskou radou Vídně roku 1935 vystavěn jednoduchý náhrobek (žulová krychle se jménem) podle Loosova vlastního náčrtku.