Emmanuel Lévinas

25. 12. 2010 12:04
Rubrika: osobnosti

se narodil 12. 1. 1906 v Kaunas, v Litvě (někdy je uváděné datum 30. 12. 1905 - podle juliánského kalendáře).


Dětství prožil ve vzdělané židovské rodině „s židovským Zákonem (Tórou), s Puškinem a Tolstým“. Měl dva mladší bratry, Borise a Aminadaba. Jejich otec, knihovník, je učil také hebrejštinu a učil je znát hebrejské biblické texty. V letech 1923-1927 studoval filosofii ve Strasbourgu, kde se seznámil s Mauricem Blanchot, s nímž jej pojilo hluboké přátelství. Poté dva roky studoval ve Freibourgu, kde se potkal s Edmundem Husserlem i Martinem Heideggerem, a od roku 1930 v Paříži. V roce 1931 obdržel francouzské občanství. Vroce 1932 se oženil s Raisou Margueritou Levi. Měl s ní tři děti Elianu (zemřela v raném věku), Simonu (později provdanou Hansel, peditaričku) a Michaela (narozen po válce r. 1949, pianista a skladatel). Jako francouzský důstojník byl roku 1940 zajat a strávil pět let v německém zajetí. Po válce se dozvěděl, že všechny jeho příbuzné v Litvě nacisté povraždili.
Jeho žena s dcerou se před deportací skrývaly v ženském klášteře ve Francii.
Emmanuel Lévinas se podílel na uvedení Husserlova díla do francouzského prostředí. předválečné dílo je z velké části věnováno Husserlově fenomenologii, zejména problému intuice.  Poválečné dílo, psané pod dojmem šoa, navazuje také na filosofii Martina Bubera a Franze Rosenzweiga. Především v padesátých letech Levinas pracoval na originální filozofii etiky s cílem přesahujícím neutrální etickou tradici ontologie. V letech 1946-1960 vedl rabínskou vysokou školu v Paříži a důkladně se seznámil s myšlením Talmudu. V roce 1961 se habilitoval knihou Totalita a nekonečno. Východiskem jeho přístupu je analýza vztahu „tváří v tvář“, kdy toho „Druhého“ (Jiný, l´Autrui) představuje jako nepoznatelného. Touha (přání si), řeč a starost o spravedlnost  jako prostředky uspokojení sebe sama nacházejí mj. místo v Lévinasově druhém vrcholném díle z roku 1974, které nese název Autrement qu’être ou au-delà de l’essence (Jinak než být čili za hranicemi podstaty/esence).

Od roku 1964 rozvíjel Emmanuel Lévinas svou univerzitní kariéru na univerzitě v Poitiers, pak  se stal profesorem v Nanterre (1967) a od roku 1973 byl profesorem na pařížské Sorbonně až do svého odchodu na odpočinek v roce 1976.

V roce 1989 byl vyznamenán Balzanovou cenou.
Emmanuel Lévinas zemřel v Paříži 25. prosince 1995.

Zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Emmanuel_L%C3%A9vinas
http://fr.wikipedia.org/wiki/Emmanuel_L%C3%A9vinas

Citáty:
Être libre, c'est faire ce que personne ne peut faire à ma place.
(Být svobodný, to znamená dělat to, co nikdo nemůže udělat na mém místě.)

Dans le geste altruiste, quelque chose de ma liberté, de ma puissance, trouve à s’exercer.
(V nesobeckém gestu se rozvíjí něco z mé svobody, z možnosti mne samotného.)

K zamyšlení:
Oslovení tváří druhého je "poslední událost bytí, événement ultime de l'être", základní, neredukovatelná situace lidství, původnější než zkušenost světa. Lévinas tuto situaci nazývá "být rukojmím za druhého, être otage pour autrui". Ručím za to, že se životem druhého to dobře dopadne. Závazek rukojemství za druhého je "an-archický", bez vystopovatelného počátku, přichází z nepamětné minulosti, z "hlubokého kdysi, nikdy dost kdysi", jak Lévinas říká s Paulem Valérym. V této situaci se vždy již nachází.

Další z knih Emmanuela Lévinase v češtině:
Obtížná svoboda

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka