Kardinál František Tomášek

František Tomášek se narodil 30. června 1899 ve Studénce u Nového Jičína na Moravě. Vystudoval gymnázium v Olomouci a po maturitě a vojenské službě vstoupil v roce 1918 do arcibiskupského semináře v Olomouci. Na kněze byl vysvěcen arcibiskupem Antonínem Cyrilem Stojanem 5. července 1922. Až do roku 1934 působil jako katecheta v Olomouci-Pavlovicích a v Kelči u Hranic.

Dne 1. prosince 1934 se stal asistentem pro pedagogiku a katechetiku na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Tam byl 15. prosince 1938 promován na doktora teologie. Na fakultě přednášel do 17. listopadu, kdy nacisté zastavili činnost vysokých škol. František Tomášek pokračoval v pedagogické činnosti jako katecheta v Olomouci-Hodolanech. V roce 1940 začal přednášet na nově otevřeném diecézním bohosloveckém učilišti a zároveň byl jmenován inspektorem náboženství v šesti okresech olomoucké arcidiecéze. Po válce se vrátil na fakultu a byl jmenován mimořádným profesorem pedagogiky a katechetiky.

Dne 12. října jej jmenoval papež Pius XII. titulárním biskupem butským s posláním světícího biskupa pro olomouckou arcidiecézi. Biskupské svěcení přijal tajně v Olomouci z rukou tehdy internovaného olomouckého arcibiskupa J. K. Matochy 14. října 1949. Na fakultě přednášel do 30. června 1950, kdy byla jeho činnost státními orgány zastavena. Od ledna do července 1951 působil jako administrátor farnosti Bohušov u Krnova. Tam byl 23. července zatčen a dopraven do internačního pracovního tábora v Želivě. Z internace byl propuštěn 28. května 1954 a 1. července nastoupil jako administrátor v Moravské Huzové, kde strávil jedenáct let. Když v roce 1962 papež Jan XXIII. svolal II. vatikánský koncil, dostal sice povolení se jej zúčastnit, ale jako biskup směl vystupovat pouze v zahraničí. Na koncilu, protože ho vlastně nikdo neznal, zpočátku velkou popularitu neměl. To se ale změnilo, když tam přednesl pět diskusních příspěvků.

18. února 1965 ho jmenoval papež Pavel VI. apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze, poté co nově jmenovanému kardinálu Josefu Beranovi nebylo dovoleno ujmout se úřadu arcibiskupa, který mu po právu náležel. Biskup Tomášek převzal arcidiecézi 11. března. Na jeho žádost jmenoval Pavel VI. svatého Vojtěcha hlavním patronem pražské arcidiecéze. Postupně se stal biskup Tomášek poradcem Kongregace pro katolickou výchovu, později členem Kongregace pro duchovenstvo a členem Sekretariátu pro sjednocení křesťanů.

Papež Pavel VI. jmenoval Františka Tomáška dne 24. dubna 1976 kardinálem "in pectore", jmenování zveřejnil 2. června 1977. 20. prosince téhož roku ho jmenoval pražským arcibiskupem.

Od roku 1974 zůstal po léta jediným veřejně působícím biskupem v Čechách a do roku 1987 i na Moravě. Pastýřským listem z 29. listopadu 1987 vyhlásil "Desetiletí duchovní obnovy národa" jako přípravu na milénium mučednické smrti sv. Vojtěcha. Na svatořečení Anežky České vedl v listopadu 1989 pouť věřících z Československa do Říma. Ve dnech 21. a 22. dubna mohl ještě uvítat papeže Jana Pavla II. v Praze.

V roce 1991 požádal dvaadevadesátiletý arcibiskup, aby byl zproštěn svého úřadu a papež Jan Pavel II. jeho přání vyhověl 27. března 1991. Kardinál Tomášek zemřel 4. srpna 1992 ve věku 93 let a byl pohřben v arcibiskupské hrobce v pražské katedrále 12. srpna.

http://www.apha.cz/kardinal-frantisek-tomasek/

V mládí budoucí kardinál Tomášek studuje Slovanské gymnázium v Olomouci, po něm pokračuje ve studiích na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě ve stejném městě – v roce 1922 je pak Tomášek vysvěcen na kněze. Po svém vysvěcení působí František Tomášek jako katecheta na Moravě (Olomouc-Pavlovice, Kelč u Hranic na Moravě…), v roce 1934 pak nastupuje na post asistenta pro pedagogiku a katechetiku na olomoucké bohoslovecké fakultě – v roce 1938 právě na této fakultě Tomášek obhájí doktorát z teologie.

V době okupace (a uzavření vysokých škol v zemi) působí Tomášek nejprve opět jako katecheta (Olomouc-Hodolany), později pak jako školní inspektor náboženství.

Po skončení druhé světové války se František Tomášek vrací na své místo na olomoucké bohoslovecké fakultě, v roce 1946 je pak jmenován papežem titulárním biskupem butským a světícím biskupem olomouckým.

Po komunistickém převratu v roce 1948 a stále intenzivnější perzekuci katolické církve, kterou pražský arcibiskup J. Beran odmítne podřídit komunistické moci, je pak František Tomášek v roce 1949 tajně arcibiskupem J. Matochou vysvěcen na světícího biskupa olomouckého – mezi roky 1951–54, v době nejostřejších zásahů komunistické moci vůči katolické církvi, je Tomášek internován v pracovním táboře v Želivi, společně s dalšími vůdčími osobnostmi československé katolické církve.

Po částečném uvolnění církve z komunistického sevření (a po propuštění ze Želivi) se František Tomášek stává administrátorem v Moravské Huzové u Olomouce.

V následujících letech se Tomášek stává významnou osobností české katolické církve – komunistická moc jej považuje za člověka schopného podřídit církev komunistickému režimu a tak se Tomášek stává partnerem komunistů při jednáních o vztahu československého komunistického státu a katolické církve.

V letech 1963–65 se František Tomášek účastní II. vatikánského koncilu, v roce 1965 je pak jmenován, po nedobrovolné emigraci pražského arcibiskupa a kardinála J. Berana, apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze.

V období kolem roku 1968, kdy dochází během tzv. pražského jara k částečnému uvolnění komunistické diktatury v Československu, se František Tomášek aktivně zapojuje do obrodného procesu v katolické církvi.

V průběhu první poloviny sedmdesátých let 20. století se František Tomášek, v době nastupující husákovské normalizace, účastní mnoha jednání s komunistickou mocí, týkajících se společenskopo­litického postavení katolické církve v komunistickém režimu.

V roce 1977 je František Tomášek jmenován papežem Pavlem VI. kardinálem, o rok později je pak uveden na post 34. pražského arcibiskupa a primase českého – ve stejném roce se Tomášek účastní konkláve, která zvolí za nového papeže Karola Wojtylu.

V osmdesátých letech 20. století pak kardinál Tomášek stále otevřeněji a razantněji vystupuje na obranu lidských práv a (nejen náboženských) svobod, navazuje přitom mnohé významné vztahy s československým disentem (protikomunistickou politickou opozicí).

V roce 1989 je to pak právě nejvíce kardinál František Tomášek, kdo se zaslouží o svatořečení Anežky České, v listopadu téhož roku se pak katolická církev v jeho osobě rázně postaví na stranu prodemokratických sil, žádajících obnovu demokratického zřízení v Československu.