se narodil v Šumperku před 50 lety, 29. ledna 1961, v rodině lékaře.
Právem bývá označován jako jeden z nejlepších současných českých spisovatelů.
Od roku 1962 žil Jan Balabán v Ostravě spolu se svým bratrem Danielem, akademickým malířem. Oba bratři byli vychováváni v křesťanské víře. Byl praktikující evangelík.
Po maturitě na gymnáziu v Ostravě vystudoval Filozofickou fakultu v Olomouci (obory čeština – angličtina).
V roce 1984 byl Balabán na dvouměsíční stáži ve Skotsku na Kings College. V roce 1985 nastoupil vojenskou službu, ze které byl ale brzy propuštěn. Poté vykonával různé dělnické profese, nakonec byl technickým překladatelem ve Vítkovických železárnách.
Od roku 2007 pravidelně přispíval do časopisu Respekt.
Jeho kniha povídek Možná že odcházíme získala v roce 2005 cenu Magnesia Litera v kategorii próza. O rok dříve byla v anketě Lidových novin prohlášena knihou roku, zároveň byla nominována na Státní cenu za literaturu. Tato kniha je především o postavách, které jsou vykořeněné a které se ocitají v každodenních, avšak emocionálně vypjatých situacích. Jsou jimi alkoholici, intelektuálové, rodiče a jejich děti, lidé milující a rozcházející se.
V roce 2010 román Zeptej se táty získal opět prvenství v anketě Kniha roku.
Zemřel náhle loni, 23. dubna 2010, ve věku 49 let.
Jeho literárním žánrem byla především existenciální povídka; často byl označován za autora, který píše o lidských zoufalých existencích v mezních životních situacích. Sám to ale odmítal s tím, že smrt a bolest jsou jedním ze základních paradigmat, které činí život smysluplným. "Bývám označován za autora, který píše o ztroskotancích, a přitom píšu o tom, co se děje většině lidí, například o rozvodu - padesát procent lidí v tomto státě je rozvedených. A když píšu o člověku týraném závislostí na alkoholu, píšu prý o zoufalé existenci, přitom každý člověk nějakou závislost má a nějakým způsobem s ní bojuje.“
Jeho povídky jsou psány neefektním, úsporným jazykovým stylem, zachycují prchavé záblesky poznání uprostřed všednodenní a často tíživé banality.
Zdroj: http://www.spisovatele.cz/jan-balaban
http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=666608
http://www.lidovky.cz/zemrel-jan-balaban-jeden-z-nejlepsich-ceskych-spisovatelu-p3i-/lide.asp?c=A100423_151730_lide_glu
Na tomto odkaze najdete některé jeho příspěvky v časopisu Respekt.
Malá ochutnávka:
...
I ta ulice plná osvětlených oken se zužuje. Auta se předjíždějí, lidé spěchají, jako by nevěděli, že je před nimi hrdlo tak těsné, že jím neprojdou. Jako by nevěděli, že Země je teď nejdál od Slunce a kdo může s jistotou říct, že se začne vracet? Každý! Každý, kdo se ve škole učil o sluneční soustavě. Každý vůl ví, že je to jen elipsa zemské dráhy a žádné Vánoce. Každý vůl to neví, ale každý vůl na to na Vánoce kašle. Na rozdíl od skály, ledovce, stromu, včely, ptáka, myši – slunovrat pro něj nic neznamená, pro vola-člověka.
A přitom, za každým z těch osvětlených oken je skutečný člověk stojící před svou úžinou. Ten bude muset přestat, ten bude muset začít. Ten se bude muset vzbouřit, ten podvolit. Ten si bude muset zvyknout, ten zas odvyknout. Ten bude muset odejít, ten se bude muset vrátit. Ten bude muset utéct, ten zůstat. Ten se bude muset jít léčit, ten bude muset umřít.
Nic, co by člověk chtěl. Nic, čemu by se dalo uniknout. Tma onoho nic je kosmická, odvrácená strana světla. Nikdo to tu nepřežije. Nikdo, ten černý člověk, který jde se mnou, jako moje nemožnost. A já vím, že když tou úžinou neprojdu, tak se jím stanu, tím nikým, od kterého se už žádný paprsek neodrazí.
...
Já jsem se taky narodila v Šumperku v rodině lékaře, tak třeba ze mě taky jednou něco bude ;)
to zajisté, Marti:-)
jo, Balabán je, tedy byl, zajímavý člověk. Jeden z autorů, kterého neuškodí si přečíst. A občas to může i prospět =)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.