Dnes máme výročí narození tohoto českého básníka a překladatele.
Jan Zahradníček se narodil 17. ledna 1905 do chudé rolnické rodiny. Už ve dvou letech se z něho stal invalida po úrazu zapříčiněném pádem. Nemohl tudíž vykonávat žádné náročnější fyzické aktivity, a proto si své fyzické neduhy vynahrazoval v intelektuální sféře.
První "vážněji míněné" básně začal psát v osmnácti letech do časopisu gymnázia v Třebíči. Po maturitě se vydal studovat na Filozofické fakultě UK, kde studoval nejprve germanistiku (kde se seznámil s F. X. Šaldou) a potom přestoupil na knihovnictví. V Praze se však setkal s posměšky na účet jeho postižení. Začal kvůli tomu i pít, což v jeho zdravotním stavu bylo velmi nebezpečné - alkohol mu vyvolával srdeční arytmii. Toto období však překonal díky setkání s lidmi okolo revue Tvar.
Jednalo se většinou o skupinu katolíků jako byl Jan Čep, Bedřich Fučík, ale především Jitka Skákalová - jedna ze dvou dvou velkých žen v jeho životě. Právě především díky jejímu přátelství se dokázal dostat z tohoto svého nešťastného období. Mezi jeho další významné přátele patřil např. František Halas.
První básnická sbírka mu vyšla roku 1930, byla plná melancholie, trudomyslnosti a celkové deprese, kterou zapříčinil příchod do Prahy a sbírka uchvátila takové osobnosti, jako byli F. X. Šalda a nebo Josef Florian. Touto dobou také začal také překládat (např. Thomase Manna a nebo proklaté básníky).
Jako členu katolických intelektuálů (Deml, Čep, Vaščica, ...) mu byly vyčítány názory kritizující první republiku a nebo Benešovu politiku a český liberalismus (rok 1945).
Roku 1951 byl společně s dalšími katolickými mysliteli a intelektuály odsouzen ve vykonstruovaném procesu. Rozsudek zněl 13 let, díky přímluvě Jaroslava Seiferta mu byl trest snížen na 9 let. Procházel nejtvrdšími vězeními a po svém propuštění roku 1960 umírá na následky věznění. Rehabilitován byl roku 1966.
Chtěl jsem ještě napsat nějaký přehled díla, ale nebyl jsem sto jeho dílo uspořádat do nějaké malé přehledné kostky na pár řádek, takže bysme to dnes mohli udělat trochu jinak a věnovat se dílu v komentářích a nechal bych tu jen tento krátký životopis jako návnadu a pozvání k diskuzi.
/SirPesZ/
Zdroje:
Ars Poetica 2004
wikipedie.cz
spisovatele.cz
libri.cz
(aktuální k lednu 2011)
Komplexní přehled Zahradníčkova díla najdete zde: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1168
:-)))
Tím jsem nechtěl diskusi zablokovat:-)
Takže: Znamení moci je nádherné dílo. Mám moc rád:
Je to On //
V tichosti vánku poledního //
Je na nás, abychom také ztichli
před tou tváří Ženicha, který přichází //
A jestliže k národům a jestliže k světu //
hovoří jako oheň a jako kladivo rozrážející skálu //
u tebe jen klepe s prosbou za prominutí, že vyrušuje //
Stojí za dveřmi a klepe neodbytně a hned se omlouvá //
O tebe se uchází, aby tě získal, tak jak jsi plný špíny //
Není třeba dělat se lepším před tou Tváří, jež tě prohlíží skrz naskrz //
s přísností shovívavou, shovívavostí přísnou //
ten pohled upřený
Je pravda, že jsem to zkrátil proto, že jsem si říkal, že jednou zkusím napsat něco kratšího, už jen proto, že se musím učit na zkoušku, takže jestli to někoho zajímá, můžeme z toho udělat takový malý seriál na pokračování :-).
Loni jsem měla referát na Zahradníčkův život a sbírku Pod bičem milostným. Doporučuji všem příznivcům jeho tvorby. Je to něco jiného než jste z jeho sbírek zvyklí...jedná se o milostnou sbírku. Je plná symbolů. Použil např.shodu jmen: své manželky a Panny Marie...prostě stojí za to přečíst;)Co se života týče...zaujala mě pokora a statečnost s jakou svůj život žil. Životopis bych obohatila o to, že když byl ve vězení, zemřely mu dvě děti (pokud si dobře vzpomínám na otravu z hub).
Po přečtení Zahradníčka v době středoškolského studia jsem byl nucen opustít některé své předsudky vůči psaní poezie.
přečetla jsem téměř všechny jeho básnické sbírky...uchvacují cí je báseň Na večer v chrámě...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.