Josef Maria Rupert Přecechtěl

moravský kněz, národní buditel, kreslíř a spisovatel, narodil se 10. ledna 1821 v Lobodicích.

Pocházel z rodiny zámožného rolníka. Vystudoval gymnázium v Kroměříži a filozofii v Mikulově. Potom vstoupil do řádu servitů ve Vídni, absolvoval studia bohosloví a roku 1845 byl vysvěcen na kněze.
Roku 1850 se dostal do konfliktu s vedením řádu, když hájil jeho stanovy proti libovůli představených. Biskup ho zbavil všech funkcí, ale po intervenci ministra (hraběte Lva Thuna) byl rehabilitován.
V roce 1863 získal na univerzitě v Pešti doktorát z bohosloví.
Jako zručný výtvarník nakreslil roku 1859 dva obrazy – Svatopluk a synové jeho a Příchod sv. Cyrilla a Methoda na Velehrad. Výtěžek z prodeje reprodukcí pak věnoval na opravu velehradské baziliky.
V roce 1863 nakreslil a vydal soubor grafických listů Českoslovanští výtečníci, které přinášely portréty významných Čechů a Slovaků z minulosti i současnosti. Obrazy byly velmi populární a visely v řadě českých besedních místností, čtenářských spolků i soukromých domácností.
Významnou prací byl také Českoslovanský plutarch, kniha podobizen a životopisů českých spisovatelů a dalších veřejně činných osobností.
Přecechtělovi se však nevyhnuly ani nezdařené projekty. Roku 1874 vydal Rozbor české literatury, který však nedokončil pro nedostatek odběratelů. V letech 1876 – 1891 se stal kazatelem a katechetou v klášteře servitů ve Vídni. Roku 1876 vydal ve Vídni soubor životopisů a podobizen Obrazárna císařského domu habsburského, za který byl vyznamenán Zlatým záslužným křížem s korunou.
Roku 1891 vystoupil z řádu a stal se duchovním v zaopatřovacím ústavu v rakouském Liesingu. V té době byl veřejnosti téměř zapomenut.
Ke konci života jej bratr Antonín převezl zpět do rodného domu, kde 17. května 1897 zemřel.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Rupert_Maria_P%C5%99ececht%C4%9Bl

Začtěme se do novin z předminulého století a vychutnejme si starobylou češtinu a vnímejme nám již vzdálený styl myšlení ...

Prof. Dr. Josef Rupert Přecechtěl
V letech šedesátých, v době to svěžího rozmachu národního ducha, nebylo na Moravě, v Čechách a ve Slezsku, jediné besedy, jediného čtenářského spolku, jediného vlasteneckého kroužku, jediné vlastimilovné rodiny, které by nebyly ozdobeny bývaly obrazy Českoslovanští výtečníci, Svatopluk a synové jeho, Příchod ssv. Cyrilla a Methoda na Velehrad, Porážka Tatarův u Hostýna r.1241, kreslenými vesměs rukou Dra. J.R. Přecechtěla a vydanými jeho obětavostí. Obrazy těmi jejich autor a nakladatel vzbudil měrou netušenou zvláště na Moravě uvědomění národní, a byť nic jiného byl nevykonal, již tím nemálo prospěl a platných zásluh si získal, tak že jest jen skutkem povinné vděčnosti, seznamujeme-li veřejnost českou s jeho podobiznou a stručným životopisem.

Josef Rupert Přecechtěl narodil se 20. ledna 1821 v Lobodicích u Tovačova na Hané z majetných rodičů rolnických. Studoval od roku 1829 gymnasium v Kroměříži, filosofii v Mikulově a vstoupil roku 1840 do řádu servitů ve Vídni, kdež ukončil studia bohoslovecká, utvrzuje se víc a více u vědomí národním, ana klášterní knihovna, jedna z nejvýtečnějších, poskytovala mu příležitosti , aby poznal dějiny českomoravské a slovanské vůbec.

Roku 1845 byl na kněze vysvěcen a zádušní správě v Rakousích přikázán, r. 1849 přeložen byl do uherského Fraknova, odtud pak zase do Rakous, totiž do diecéze hypolitské, kdež hájiv důrazně liberální konstituci řádu proti libovůli vrchních jednotlivců, bažících po absolutismu, byl od nich ze záští jako politický buřič křivě udán a od biskupa hypolitského beze všeho slyšení odsouzen, duchovní jurisdikce zbaven, suspendován a mnohonásobně pronásledován. Zjednav sobě konečeně u tehdejšího ministra kultu hr. Lva Thuna slyšení a dolíčiv nevinu svoji, mocným jeho prostřednictvím po roce úplně zase byl rehabilitován.

Roku 1851 přeložen byl do Pešti, kdež na theologické škole klášterní až do jejího zrušení přednášel o Starém a Novém zákoně, složiv r. 1853 rigorosum z hebrejštiny a chaldejštiny. R. 1863 povýšen byl na universitě peštské na doktora bohosloví. Zde vedle povinností klášterních i v kapli hermínské, náležející k farnosti terezínské, služby boží vykonával jako kazatel nedělní, později sváteční. Tam poznal ohnivé Slováky – spisovatele Palárika (Beskydova) a Viktorína, tam také počal přemýšleti o tom, jak nejvhodněji dalo by se působiti na národní probuzení hlavně moravských krajanů; i uzavřel obrazy illustrovati slavné dějiny někdejší Veliké Moravy. Jsa dovedným kresličem vydal za tím účelem roku 1859 obraz Svatopluk a synové jeho, po té pak Příchod ssv. Cyrilla a Methoda na Velehrad, jehož výnos věnoval na opravu basiliky velehradské. Jeho zásluhou také bylo, že první takořka dal podnět k oslavě Velehradu a připravoval národ náš na tisíciletou památku zavedení křesťanstva ssv. Soluňany mezi Čechoslovany, napotom s tak velikým ruchem a účastenstvím roku 1863 na Velehradě osvědčenou a oslavenou. Později dal též podnět k vydání Věnce k oslavě blah. Jana Sarkandra, v němž čelnější spisovatelé moravští se setkali, a jenž vydán byl prof. Žirovnickým v Olomouci roku 1860 (také již zapomenutý spisovatel a buditel, rpvní redaktor Hvězdy Olomúcké).

Nejznámější stal se Dr. J.R. Přecechtěl svými obrazy Českoslovanští výtečníci (od r. 1863 a nsl. v Pešti), nakresliv a sestaviv v sedmi vkusných skupinách znamenité muže národa našeho, z nichž větší část lidu i intelligenci byla novinkou, jelikož památka našich slavných mužův i ve školách i jinde zanedbávána byla zúmyslně. Dílo to svědčí, že Přecechtěl nešetřil s bratrem svým, inženýrem Antonínem, žijícím posud v Lobodicích se sestrou, ničehož, aby zamilovanou myšlénku svou, podati národu českému galerii slavných předků jeho, seč byl provedl důstojně. Skutkem tím přispěl nepopíratelně všude, zvláště na Moravě ku probuzení národního vědomí, a to vše provedl s vytrvalostí v jeho skrovných poměrech právě železnou a obětavostí všeho uznání hodnou, tak že se sám až zakrvácel. Vydal též v obrazu velikém – osvědčuje tak pravou vzájemnost mezi Čechy a Slováky – Zakladatele Slovenské matice, jakož i Zakladatele kláštera a basiliky velehradské v obrazu menším.

I v literatuře české byl pilným pracovníkem. Zejména vydal text k Výtečníkům slovanským (s K. Adámkem) r. 1863, pak spis Československý Plutarch, obsahující ve dvou dílech krátké životopisy českých spisovatelů a mužů znamenitých ( s podobiznami). Kromě této knihy, která byla svého času jedinou toho druhu v naší literatuře, počal vydávati r. 1874 Rozbor české literatury, dílo velmi široce založené, jež však pro nedostatek odběratelstva zůstalo nedokončeno.

Roku 1876 přesídlil Přecechtěl do Vídně, kde až do r. 1891 žil v klášteře servitů, jsa zaměstnán až do r. 1888 jako katecheta a kazatel. I zde pilně pracoval v knihovnách a vydal r. 1876 Obrazárnu cís. domu habsburského, obsahující dobře provedené podobizny s textem, začež byl vyznamanenán 11.února 1877 zlatým záslužným křížem s korunou.

Se + Drem. Symerským, později kanovníkem se stavším, statečně bojoval o právo jazyka českého a právo nešlechticů při obsazování míst kanovnických při kapitole olomoucké  a též je i částečně vybojoval.  Ale ne pro sebe ... Roku 1891 vystoupil Přecechtěl z řádu servitského  a přijal místo duchovního správce ve vídeňském zaopatřovacím ústavu v Liesingu. Téož roku slavil sedmdesáté narozeniny své – téměř zapomenut. Jediný spisovatel, universitní skriptor Ferd. Menčík, vzpomněl si naň, věnovav mu v Kalendáři Čechů vídeňských na rok 1894 vřelou reminiscenci.

Bratr jeho a spolupracovník inženýr Antonín Přecechtěl převezl bratra svého stařičkého a churavého do rodného místa Lobodic, kdež neunavný pracovník zesnul tiše dne 17. května r. 1897, dosáhnuv požehnaného věku 76 let.

Čest buď jménu jeho  a vděčná paměť jeho zásluhám.

Fr. Bayer

Světozor, 5  1897, roč. 31, čís. 49, s. 586 - 587

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=SvetozorII/31.1896-1897/49/586.png