Dnes si připomínáme 600. výročí jeho úmrtí.
Narodil se pravděpodobně v říjnu roku 1354 jako prvorozený syn mezi šesti dětmi moravského markraběte Jana Jindřicha a jeho manželky Markéty Opavské. Měl starší sestru Kateřinu. S Joštem byly spojovány vladařské ambice, neboť jeho strýc (Karel IV.) neměl až do roku 1361 mužského dědice.
Jan Jindřich před smrtí rozdělil markraběcí majetek mezi své tři syny: Jošta, Jana Soběslava a Prokopa. Správu celé země však svěřil nejstaršímu ze synů Joštovi, který si jako své markraběcí sídlo zvolil hrad Špilberk v Brně. Markrabětem moravským se stal r. 1375.
Jošt byl velmi schopným a obratným politikem, který ctižádostivě toužil po větší moci i majetku a neváhal v zájmu svých cílů měnit strany a názory. Spolu se svým bratry citelně zasahoval do záležitostí českého království, kde vládl jejich bratranec Václav IV. Se svým bratrem Prokopem vedli vleklé (válečné) spory až do Prokopovy smrti v r. 1405.
Od roku 1383 byl Jošt generálním říšským vikářem pro Itálii. To znamená, že se Jošt stal zástupcem krále v italských říšských državách, což pro něho znamenalo významné povýšení. V polovině 90. let 13. století se stal Jošt braniborským markrabětem a držitelem jednoho ze sedmi říšských kurfiřtských hlasů.
Jeho vládu lze rozdělit do tří etap. První (1375–1390) je dobou vzestupu, kdy navázal na správu svého otce a hrál významnou roli ve středoevropské politice a rozšiřoval svůj vliv. Druhá (1390–1405) je poznamenána především krizí uvnitř dynastie, na Moravě pak válkou markrabat (Jošt versus Prokop). Konečně ve třetí (1405–1411) Morava čelila následkům předchozích bojů, přestože panoval navenek mír.
1. října 1410 byl Jošt zvolen římským králem. Zvítězil o jeden hlas nad kandidátem protistrany (svým bratrancem) Zikmundem Lucemburským. Nekraloval však dlouho. Za necelé čtyři měsíce, 18. ledna 1411, zemřel na brněnském Špilberku a byl pohřben 20. února 1411 v kostele sv. Tomáše v Brně, určenému jako místo posledního odpočinku moravských Lucemburků. Okolnosti jeho smrti nejsou zcela jasné: mohl podlehnout nemoci, mohl však být otráven.
Jošt byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou se v roce 1372 stala Alžběta Opolská (*1360, †1374). Druhá svatba s Anežkou Opolskou (*po r. 1348, †1413 - dva roky po smrti Jošta) se konala v roce 1374. Obě manželství zůstala bezdětná.
V Brně nechal markrabě Jošt obnovit mincovnu, ve které po celou dobu vlády nechal razit vlastní dukáty. Nebyl mu lhostejný ani vzhled Brna, proto k sobě pozval slavného stavitele Petra Parléře. Dodnes město stojí na základech moravských Lucemburků.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jo%C5%A1t_Moravsk%C3%BD
http://www.jostmoravsky.cz/media/files/Jost_Lucembursky.pdf
http://www.panovnici.cz/jost
Světla a stíny vlády moravských Lucemburků, Jiří Mitáček
http://www.jostmoravsky.cz/media/files/vladcove_moravy_moravsti_lucemburgove.pdf
A právě v dnešní výroční den mu měla být v Brně odhalena jezdecká socha.. a není a jn tak hned nebude, asi.
trapas, co?
Jošt je zajímavá, i když trochu kontroverzní postava našich dějin. Škoda, že se o něm mezi lidmi tak málo ví... Sochu by si určitě zasloužil. Je otázka, jestli jezdeckou - velký vojevůdce to nebyl...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.