P. Václav Hanka

byl básník, filolog, jazykovědec a národní buditel.

Narodil se 10. června 1791 v rodině rolníka a hostinského. Zpočátku bylo jeho vzdělání zanedbáváno, teprve v roce 1804 začal studovat gymnázium v Hradci Králové. Byl velmi nadaný a tak v roce 1809 odešel po absolvování gymnázia na pražskou univerzitu. Na filosofii v Praze navštěvoval soukromé přednášky Josefa Dobrovského. Roku 1813 odjel do Vídně studovat práva. Lákala ho také novinářská práce.
V roce 1819 se Václav Hanka stal úředníkem nově vzniklého Muzea Království českého a o dva roky později, v roce 1821, i jeho knihovníkem. Ve své funkci rozšířil sbírky o mnoho cenných rukopisů a tisků. Vmuzeu pracoval až do konce života jako knihovník a kustod historických sbírek. Jeho činnost však byla velmi mnohostranná. Od roku 1848 ještě Václav Hanka přednášel staroslověnštinu a ruštinu na Univerzitě Karlově.
Václav Hanka byl členem České královské společnosti nauk, členem mnoha zahraničních universit a učených společnosti. Díky své nesmírné pracovitosti, agilnosti a činorodosti ve společenském životě patřil k předním osobnostem obrozenecké generace.
Ve své době byl Václav Hanka jedním z hlavních propagátorů idejí slovanské vzájemnosti. Slovanství bylo u Václava Hanky spojeno s nekritickým rusofilstvím.
Na doporučení Josefa Dobrovského začal vydávat Václav Hanka v letech 1817-24 staročeské literární památky pod názvem Starobylá skládanie. Tato činnost však byla znehodnocena jeho nešetrnými zásahy do starých textů.  S vydáváním starých literárních památek souvisí i "činnost", která Václava Hanku nejvíce "proslavila". Šlo o padělání starých rukopisů. V září 1817 "nalezl" ve věžní kobce děkanského kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové Václav Hanka rukopis básní, jejichž původ byl kladen do 13. století. Rukopis Královédvorský,    vzbudil obrovský ohlas a postupně byl přeložen snad do všech evropských jazyků. Tento "nález" nebyl ojedinělý. Již v předcházejícím roce "nalezl" Hankův přítel, básník J. Linda milostnou píseň, údajně ze 13. století, nazvanou Píseň pod Vyšehradem. V roce 1818 "byl objeven" na zámku v Zelené Hoře u Nepomuku tzv. Rukopis zelenohorský, obsahující rozsáhlou epickou báseň Libušin soud. Ta měla údajně pocházet dokonce z 10. století. Postupně následovaly další, již méně významné "objevy".
Česká veřejnost přijala oba slavné rukopisy s nadšením jako doklad starobylosti české kultury. Později však, zejména v tzv. rukopisných bojích 80. let 19. století, byla prokázána jejich nepravost. Bezpochyby jde o padělky. Za jejich autory jsou považováni Hanka a Linda, Hanka pak i za písaře a organizátora "nálezů". Objevení Rukopisů založilo Hankův věhlas a slávu doma i ve světě. Veřejné označení za padělatele koncem 50. let však ztrpčilo poslední léta jeho života. Prokázání nepravosti Rukopisů pak vedlo k Hankovu odsouzení, které mnohdy přehlíželo i kladné stránky jeho činnosti.
Padělání starých rukopisů souviselo s tehdejším romantickým chápáním vlastenectví. Ale Hanka také toužil po slávě a uznání, byl znám svým samolibým velikášstvím a malichernou ctižádostí.
Václav Hanka zemřel 12. ledna 1861 v Praze a je pochován na Vyšehradském hřbitově.

Dílo Václava Hanky
Hankova literární činnost je jednak odborně jazyková, jednak básnická a také publicistická. Napsal mnoho gramatických učebnic a slovníků. Se jménem Václava Hanky je spojena i pravopisná reforma z roku 1846, kdy písmeno „w“ byla nahrazeno písmenem „v“ a místo dvojhlásky „au“ se začalo psát „ou“.

Zdroj: http://www.spisovatele.cz/vaclav-hanka
Autor: http://cs.netlog.com/ilonababorakova