Karolína Světlá

24. února 1830 se narodila spisovatelka Karolína Světlá - vlastním jménem Johanna Rottová-Mužáková.

Její jméno nám splyne s něčím, co jsme někteří dávno dávno, někteří nedávno a někteří teprve budou - "šprtat" k maturitě. Patřila ke skupině umělců "Májového kruhu". K jejím nejznámějším dílům patří romány Kříž u potoka, Nemodlenec, Frantina, Vesnický román, Na úsvitě...a povídky O krejčíkově Anežce, Skalák, Černý Petříček, Lesní Panna.

Zemřela  7. září 1899. Tolik strohá, encyklopedická data.

Velmi zajímavé na životě Johanny je, že určující vliv na její vnímání světa a pozdější tvorbu měli dva muži - její tatínek a její manžel. Nádherné, když se "povede" taková vzácná souhra dobrých vlivů. Díky krásnému vztahu k otci jí v srdci zůstaly vzpomínky na jeho vyprávění o životě v době jeho mládí. Náměty z těchto vzpomínek použila ve své tvorbě. Díky seznámení s profesorem Petrem Mužákem se dostala do prostředí českých umělců, sdružených kolem almanachu Máj. Spřátelila se s Vítězslavem Hálkem, Janem Nerudou a především s Boženou Němcovou, jejíž sílu, hrdost a nezávislost velmi obdivovala.

Manželům Mužákovým se narodila dcera Boženka. Byla však velmi slaboučká a brzy po narození zemřela. Aby rozptýlil její smutek a úzkost z prožitého trápení, odvezl ji manžel do Podještědí. Tento kraj si velmi zamilovala. Podle vesnice Světlá pod Ještědem-rodiště svého manžela si - již Karolína:-) zvolila své nové příjmení... Ve svém díle vykreslila emancipovanost vesnických lidí, někde ji stavěla do protikladu s měšťáckou morálkou.

Její asi nejslavnější román Kříž u potoka je o zlobě a afektu - ve kterém je člověk schopný i zabít - a způsobí tím kletbu a trápení....A o touze toto zlo odčinit. Téma, které známe v nějaké "podobě" všichni. Ten, kdo rozsyje zlo, si většinou stačí sám a nepotřebuje k tomu ani mnoho času, ani vynalézavosti:-). K nápravě je však potřeba  láska, odvaha, vytrvalost a síla - v té největší míře, jaké je člověk schopen....

Možná je tu doba, kdy čas od času bude dobré vzít do ruky knížku z "povinné četby", kterou jsme kvůli té "povinnosti":-) odmítali. Třeba se tím naučíme-ať je nám padesát nebo patnáct:-) používat krásnou češtinu ve své mluvě. Nebo se  zamyslíme nad tím, že život nejde "zjednodušit" pojmy - to je ok, hustý, suchý, když musím, tak musím, sorry, v poho, to neřeším..... Protože život je nutné prožít. Ne proběhnout, prokličkovat. O "plném" prožívání údělu svého života je vše,  co Karolína Světlá svým dílem sdělila.