Svět bez citů a empatie může být unaven. Slova duchovního, jenž dnes děkuje za dar života.
P. Mgr. ICLic. Miloš Szabo působí v současnosti jako duchovní v Praze, pořád tomu tak ale nebylo.
Po studiiích Teologické fakulty Komenského univerzity v Bratislavě byl r. 1988 vysvěcen na kněze.
Protože je členem Misijní společnosti sv. Vincence, toužil pracovat na zahraničních misiích. To se mu jako Slovákovi nakonec podařilo - byť jen za nejbližšími hranicemi - původně chtěl do Kamerunu. Lidé ho mají rádi, protože on má rád je - a je to poznat, třeba i z jeho zamyšlení (Žít podle Bible, poprvé s Matoušem, Paulínky).
Mimo jiné je členem posttraumatické intervenční péče pro Policii ČR.
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/dotekyviry/_zprava/481277
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/dotekyviry/_zprava/792856
Na závěr několik jeho myšlenek, které jsem si skutečně zamilovala: (všechny jsou z výše uvedené knihy)
Bůh s námi chce navázat vztah - není to úžasné?
Co se to jen stalo s člověkem, že velké věci bere jako samozřejmost a více se těší z nesrovnatelně menších malicherností?
Je možné, že Ježíš se nachází pouze kousek vedle. A abychom ho uviděli, budeme se muset trochu pootočit.
U druhých vždycky najdeme, co by mohli změnit. Ale u nás?
Tu knížku mám doma, ale zatím jsem ji nepřečetla celou, možná by to stálo za to si konečně na to udělat čas :)
ty myšlenky sů nádherné...a výstižné...:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.