Mons. Antonín Eltschkner

22. 2. 2011 0:00
Rubrika: osobnosti

Před padesáti lety, 22. února 1961 zemřel probošt metropolitní kapituly u sv. Víta, pomocný biskup pražský, český esperantista Mons. ThDr. PhDr. Antonín Eltschkner.


Jeho život představuje spleť různých kontroverzních okamžiků a bezpochyby je jeho osud možno vnímat do jisté míry jako tragickou oběť okolností. Studoval v Římě, aktivně podporoval misie, byl jmenován devátým českobudějovickým biskupem, ale protože jeho jmenování nebylo zveřejněno kvůli diplomatické roztržce mezi Německem a Vatikánem, nenabylo platnosti. Přesto během války vykonával biskupské funkce na území diecéze, z důvodů sedesvakance. Vysvětil bez státního souhlasu  roce 1949 na biskupa Kajetána Matouška, ale na druhou stranu se stal nositelem státního vyznamenání Řád republiky, spolupracoval s CMBF v Litoměřicích a byl kandidátem ÚV KSČ na obsazení místa pražského kapitulního vikáře, kdyby pod nátlakem rezignoval tehdejší arcibiskup Beran. Do roku 1961 byl jediným státem uznávaným světícím biskupem v Čechách.

Zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Eltschkner
http://www.gwo.cz/pravda/pdf/0805v1.pdf

Delší text životopisu:

Antonín  Eltschkner se narodil v Poličce 4. června 1880. Po středoškolských studiích na  litomyšlském  gymnáziu byl v říjnu 1900 poslán do Papežské české koleje Bohemika do Říma, kde absolvoval teologické studie na papežské univerzitě De Propaganda de Fide a současně  studoval  na  tamní  Akademii sv. Tomáše Akvinského. Doktorátu z teologie dosáhl v roce 1905, kdy v Římě přijal kněžské svěcení.
Po návratu do Čech působil jako kaplan a učitel naboženství na různých školách a dosáhl habilitace středoškolského profesora. Až do roku 1926 působil na pražských gymnáziích jako profesor náboženství a němčiny.
Mimo dalších funkcí zastával též v letech 1922 –1925 úřad předsedy katolické sportovní organizace Orel a funkci místopředsedy místní organizace lidové strany na Vinohradech od roku 1925. Byl předsedou Ligy katolických esperantistů v Československu, od roku 1925 členem esperantské sekce „Katolické rady“.
16. září 1926 byl zvolen kanovníkem pražské metropolitní kapituly.
V listopadu 1927 se stal prvním ředitelem Katolické akce, finančně podporoval katolické misie ve světě, kolej Nepomucenum v Římě a stavbu kostelů na pražských předměstích.
28. listopadu byl jmenován biskupským delegátem pro Křesťanskou akademii.
19. 3. 1933 byl vysvěcen jako pražský světící biskup (titulárního biskup zefirský).

V roce 1940 se jeho osoba stala předmětem diplomatického incidentu mezi Vatikánem a nacistickým Německem. Vatikán jej totiž bez předchozí konzultace s německými okupačními orgány jmenoval biskupem českobudějovickým a teprve poté, co jmenování provedl, informoval německé představitele. Nacistické Německo protestovalo proti tomuto rozhodnutí s tím, že chce biskupa německého původu a že Vatikán má jmenování biskupa s jeho představiteli konzultovat. Vatikán to odmítl s tím, že diecézi s českou většinou přísluší český biskup a že německá vláda  nemá právo zasahovat do jmenování biskupů na území, které mu nenáleží. Německo sice muselo uznat, že poslední argument je platný (Čechy oficiálně nebyly jeho územím, ale protektorátem), nicméně považovalo takový postup za nepřátelský akt. Vatikán se nakonec rozhodl jmenování zatím nezveřejňovat (protože Eltschkner by se reálně úřadu nikdy ujmout nemohl) a ponechat řízení diecéze na generálním vikáři. Demonstrativně však ponechal Eltschknera provádět na daném území kněžská svěcení a biřmování. Původně se předpokládalo, že se ujme úřadu sídelního biskupa ihned, jakmile to situace umožní. Po zániku protektorátu a porážce Německa se uveřejnění jmenování nekonalo. Biskupem českobudějovickým byl nakonec jmenován v roce 1947  Mons. ThDr. Josef Hlouch.

17. září 1949 udělil biskupské svěcení pražskému světícímu biskupovi, faráři  u  sv. Vojtěcha v Praze Kajetánu Matouškovi (+ 1992). V pozdějších letech jako jediný český biskup na svobodě světil kněze absolventy litoměřické Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty. Ač byl vážně nemocný a téměř slepý, byl kandidátem předsednictva UV KSČ na kapitulního vikáře  v případě, že by se podařilo vynutit na arcibiskupu Beranovi rezignaci. Nakonec byl na místo kapitulního vikáře určen kanovník Stehlík.

A. PODLAHA,
Supplementum tertium ad Seriem praepositorum, decanorum, archidiaconorum  aliorumque praelatorum s.metropolitanae ecclesiae Pragensis
Supplementum quartum ad Seriem praepositorum,  decanorum,  archidiaconorum aliorumque praelatorum s. metropolitanae  ecclesiae  Pragensis
;
V. VAŠKO, Neumlčená, Praha 1990;
K. KAPLAN,  Stát a církev v Československu  1948-1953, Brno 1993.

http://www.gwo.cz/pravda/pdf/0805v1.pdf

(Jaroslav Polc ČESKOSLOVENSKO  A  VATIKÁN  BĚHEM2. SVĚTOVÉ VÁLKY - PŘÍPAD JMENOVÁNÍ BISKUPA DO ČESKÝCH BUDĚJOVIC V ROCE 1940)

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka