Sám proti zlu

15. 2. 2011 11:22
Rubrika: osobnosti

Přemysl Pitter zemřel 15. 2. 1976 v Curychu (Zürich).


„Můj život nepatří mně“ – to jsou často citovaná slova tohoto náboženského myslitele, pedagoga, publicisty a bojovníka za lidská práva oceněného v roce 1964 vyznamenáním Jad Vašem „Spravedlivý mezi národy“. Podle všech dokumentů a osobních svědectví, která o něm existují, byl Přemysl Pitter zcela mimořádný, charakterní a statečný člověk. Byl nadán velkým citem, ale i odvahou vyčlenit se v rozhodujících chvílích z davu a bránit hodnoty, jimž se cítil zavázán. Jejich podstatu snad nejlépe vystihují jeho vlastní stále aktuální slova: "Bez lásky, bez lidskosti, bez soucítění člověka s člověkem nic neobstojí."

Autentický hlas Přemysla Pittera si poslechněte ve vynikajícím pořadu o něm Sám proti zlu z archívu Českého rozhlasu.

Narodil se na pražském Smíchově 21. června 1895.
Klíčovým mezníkem, jenž předznamenal jeho další životní cestu, byla zkušenost První světové války. Do rakousko-uherské armády se přihlásil dobrovolně jako osmnáctiletý mladík po smrti obou rodičů. Válečné hrůzy, které zažíval na frontách v Haliči, Itálii a na Balkáně, jím hluboce otřásly. Dvakrát se pokusil dezertovat, dvakrát byl polním soudem odsouzen k trestu smrti, jemuž pokaždé šťastnou shodou okolností unikl. Do poválečného života se Pitter vrátil radikálně proměněn: z ateisty se stal věřícím křesťanem, z dobrovolného rekruta vyhraněným pacifistou.
V roce 1920 založil s přáteli volné společenství "Nový Jeruzalém" s cílem šířit duchovní obrodu a sbratření lidstva.
Již koncem dvacátých let například psal o "strašlivých poměrech v táboře politických vězňů na Solověckých ostrovech v Bílém moři a o popravách politických zločinců" v Sovětském svazu a vyzýval Společnou mírovou radu, sdružující 9 mezinárodních organizací, k zakročení proti krvavému sovětskému teroru.
Pitter se věnoval práci s mládeží vyrůstající v nouzi dělnického Žižkova. V mnoha případech se jednalo o děti opuštěné či polosirotky, jejichž otcové se nevrátili z legií. Se svými přáteli pro ně organizoval besídky a mimoškolní aktivity, potřebným obstarával šatstvo, vyplácel podpory, vodil do školy. O Vánocích 1933 Pitter otevírá "Milíčův dům", zbudovaný a provozovaný z veřejných sbírek a darů. Jednalo se o výchovné a humanitní zařízení pro volnočasové aktivity dětí a mládeže, jež v mnoha ohledech předběhlo svou dobu. Mezi tyto děti patřila např. také Olga Havlová.
Navzdory přísné cenzuře a nečekaně silné vlny antisemitismu, která zachvátila pomnichovskou českou společnost, otevřeně vystupuje ve svém měsíčníku Sbratření na obranu Židů a proti nacistickému protižidovskému programu. Vzhledem ke všem svým aktivitám se nakonec přece jen octne v hledáčku gestapa. Je předvolán do Petschkova paláce, centrály pražského gestapa, a je připraven na nejhorší. Když ho vedoucí oddělení pro likvidaci Židů konfrontuje s obviněním, že "skrývá židovské děti, navštěvuje židovské rodiny, nosí jim potraviny a pomáhá jim s výbavou do transportu", Pitter odpovídá: "To je pravda. Ale z lidského hlediska to jistě pochopíte." A opět mu přeje štěstí - esesák ho nechá odejít.
V roce 1944 ustavuje spolu s Ferdinandem Krchem a dalšími ilegální Výbor křesťanské pomoci židovským dětem ve snaze připravit se na to, až se - jak doufali - děti z koncentračních táborů vrátí.
Židovské děti a později i děti deportovaných Němců, které odvezl z internačních táborů podobným koncentrákům, jsou umísťovány do ozdravoven  na zámcích Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice. Je jich asi 800... "Smysl téhle štiřínské životní episody vidím v tom, že se nás tam pokusili zbavit onoho šoku, který jsme jako děti prožili v koncentračních táborech, uklidnit nás, vrátit nám víru v lidské dobro a teplo, kterou jsme v uplynulé době nadobro ztratili, a připravit nás na budoucnost. U mnohých z nás se jim to podařilo". (Jehuda Huppert)
Pitter v poválečné době otevřeně kritizoval nelidské poměry v internačních táborech pro německé civilisty. Svými postoji si velmi brzy znepřátelil českou veřejnost a stal se v jejích očích podezřelým. Po komunistickém převratu v únoru 1948 v řadě biblických projevů protestoval proti totalitnímu režimu. Nebyl ochoten s komunistickými orgány "spolupracovat", s okamžitou platností byl z Milíčova domu vystěhován a přístup do něj mu byl zakázán. Ocitl se pod stálým dohledem StB a státní prokuratura proti němu vznesla obvinění ze špionáže a z popuzování proti lidovědemokratickému zřízení. Hrozily mu nucené práce v jáchymovských dolech. V srpnu 1951 se proto rozhodl pro emigraci. S pomocí přátel se mu přes východní Německo podařil na poslední chvíli útěk na západ. Spolu s Olgou Fierzovou působil 10 let v pastorační a sociální službě v táboře pro uprchlíky z komunistických zemí poblíž Norimberku a současně jako externí redaktor spolupracoval s BBC, Rádiem Svobodná Evropa a římským rozhlasem. Poslední etapu svého života strávil ve švýcarském městě Affolternu nedaleko Curychu. Tři roky před smrtí, v roce 1973, mu prezident Spolkové republiky Německo udělil "záslužný kříž 1. třídy". V roce 1991 byl oceněn in memoriam "Řádem T.G. Masaryka III. třídy". V roce 1995 zařadila generální konference UNESCO 100. výročí Pittrova narození mezi světová kulturní výročí roku.

Zdroj:
http://www.rozhlas.cz/iradio/archiv?p_gt=1&p_pattern=s%E1m+proti+zlu&p_po=1016
http://www.radio.cz/cz/rubrika/knihy/popsat-dobro-je-obtiznejsi-rika-pavel-kosatik-autor-knihy-o-premyslu-pittrovi

http://www.iliteratura.cz/Clanek/25161/kosatik-pavel-sam-proti-zlu-zivot-premysla-pittra-1895-1976
http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/pitter.html
http://www.ceskatelevize.cz/porady/153638-kdo-byl-premysl-pitter/

Zobrazeno 1791×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka