Úmrtí sv. Cyrila (Konstantina)

14. února 869 zemřel jeden z věrozvěstů moravských – sv. Cyril.

Dnes také oficiálně začíná tříletá příprava na 1150. výročí jejich příchodu na Velkou Moravu.  , jejíž program (podle rozhodnutí ČBK) je věnován iniciačním svátostem: křest, biřmování, eucharistie.

O smrti sv. Cyrila čtěme ve staroslověnské skladbě Žitije Konstantina, která je prvořadým historickým pramenem pro dějiny Velké Moravy a cyrilometodějské mise. Její překlad můžete najít např. na webu Moravia Magna:

I postihly jej mnohé útrapy, takže upadl do nemoci. A když byl trápen bolestným neduhem po mnoho dní, jednou spatřil zjevení Boží a začal takto zpívat: „Zaplesal duch můj a zaradovalo se srdce mé nad tím, že mi bylo řečeno: Do domu Hospodinova vejdeme“. Oblékl si svůj úctyhodný mnišský šat a zůstal tak a celý den se z toho těšil a pravil: „Od této chvíle nejsem já sluhou ani císaře, ani kohokoli jiného na zemi, nýbrž toliko všemohoucího Boha. Nebyl jsem a stal jsem se a jsem na věky, amen“. Na druhý den byl oblečen do svatého stavu mnišského, přijal k světlu světlo a přezval si své jméno na Cyril. V tomto stavu pak zůstal padesát dní.
Když se přiblížil čas odchodu z tohoto světa, pozdvihl své ruce k nebesům a pomodlil se k Pánu se slzami: „Pane Bože, který sis ponechal k své službě anděly netělesné, nebe si rozpjal a zemi zbudoval a vše, co jest, z nebytí přivedls v bytí, který vždy činíš po vůli těm, kdo se tě bojí a zachovávají tvá přikázání, vyslyš mou modlitbu a ochraň své stádo, k němuž jsi mne, svého neschopného a nehodného služebníka, poslal. Zbav je všeliké bezbožné a pohanské zloby a mnohomluvného rouhavého jazyka kacířského, který mluví rouhavě proti tobě, zahlaď trojjazyčný blud a dej, ať se tvá církev hojně rozroste, a až všechny je shromáždíš v jednomyslnosti, učiň je lidem vyvoleným, stejně smýšlejícím o pravé tvé víře a správném vyznání a vdechni jim do srdce slovo své nauky. Je to jistě tvůj dar, žes nás nehodné přijal za hlasatele svého Krista. Odevzdávám ti jakožto tvé ty, kteří konají dobré skutky tobě milé a kterés mi svěřil. Spravuj je silnou svou pravicí, aby všickni slavili tvé jméno, mocná Trojice“. Potom políbil všechny svatým políbením a řekl: „Požehnaný Bůh, který nás nevydal do rukou našich neviditelných nepřátel, ale potřel osidlo těch, kteří nám činili úklady, a zbavil nás od záhuby“. A po těch slovech zesnul v Pánu v svých dvaačtyřiceti letech, v čtrnáctý den měsíce února, druhé indikce, roku 6377 od stvoření světa (tj. 14. února 869).

Pochvala Kirillu je staroslověnská literární památka, která vznikla na Velké Moravě po Konstantinově smrti a jejímž autorem je  Kliment Velický; jeho jméno jako autora skladby je ostatně připomenuto v záhlaví některých opisů Pochvaly Kirillu.

Proto dobrořečím tvým ústům, ó blažený otče Cyrile, (...) dobrořečím tvým přectným rukám, skrze než sešel na můj národ déšť božího poznání, ovlažující rosou z Boha prýštící naše srdce vyprahlá suchopárem hříchů. Dobrořečím tvým prstům, uvedeným do pohybu Bohem, jimiž bylo mému národu napsáno vysvobození z jařma hříchů. Dobrořečím tvému zlatostkvolicímu nitru, z něhož vytryskla mému národu životodárná voda, sestupující shůry pro tvé modlitby.
(...) Zesnul pak pokojně v Pánu 4. dne měsíce února roku (6377) od stvoření světa a připojil se životem i vírou ke všem svatým otcům, uskutečniv sám v sobě důstojenství i úsilí všech. I stal se s anděly andělem a s apoštolem a s proroky prorokem, se všemi svatými spoluúčastníkem slávy boží. (http://www.cormier.cz/ZK.htm)

Na závěr si přečtěme naivní, avšak vřelé verše napsané v druhé polovině 19. století z pera katolického kněze Jana Evangelisty Bílého v díle Kytice, uvitá ke cti ss. apoštolů na úpatí moravské „Květnice“

Proč se rmoutíš, zbožný Moravane!
Co ti dnešní smutně věstí zora?
Co se v smutek halí pláň i hora
Po slovenských Tatrách, podél Hané?

Od věčného města věštba vane,
Vane, jak když stená mysl chorá,
O jednoho že jsi Svatovzora
Obohatnul slavný Vatikáne!

Než proč nad tím vlast tak trudně kvílí?
Proč se raděj k plesům neuchýlí,
Že již Cyrillův duch k nebi pílí?

Než vlast nelká, od zemské že dráhy
Kráčí Cyrill k zdroji věčné bláhy,
Nýbrž že jí odňat jest tak záhy!

Zdroje:
http://tisk.cirkev.cz
www.moraviamagna.cz
www.cormier.cz
www.wikisource.cz