Anima sitiens Deum

Člověk žíznící po Bohu - Dom Chautard

Jean Baptiste Chautard,  vlastním jménem Gustave, se narodil 12. března 1858 v Briançon.
Ve škole často vyrušoval a byl velmi nedisciplinovaný. Měl zvláštní schopnost napodobit hlas alebo chůzi jiných a zesměšňovat  jejich nešikovnost. Měl však i železnou vůli, kterou se nepodařilo nikomu zlomit. Ve čtrnácti letech jej otec poslal studovat obchodní akademii, kde Gustav objevil Dílo mládeže P. Jean-Joseph Allemanda, do něhož vstoupil r. 1870, a kněze Joseph-Maria Timon Davida. Angažoval se v sociálních aktivitách Společnosti sv. Vincence z Pauly. V 19 letech (14. dubna 1877) přes odpor své rodiny vstoupil do opatství Notre-Dame d´Aiguebelle v diecézi Valence.
První řeholní sliby složil 8. května 1879, věčnými sliby se zavázal 21. května 1882.
3. června 1884 byl vysvěcen na kněze.
Byla mu svěřena služba celeráře (klášterního hospodáře, ekonoma), v níž uplatnil své vzdělání i obchodní talent: na úvěr pořídil parní stroj do čokoládovny v Aiguebelle, jejíž výrobky se brzy staly známým a žádaným zbožím v celé Francii. Práce, zprvu zatěžující a ztěžující mnišskou kontemplaci, se pro něj stala významnou. Pro dělníky továrny se inspiroval dílem P. Timona Davida, kterého rovněž v roce 1888 pozval, aby vedl evangelizaci. V roce 1891 při návštěvě Říma se  setkal s papežem Lvem XIII., který jej oslovil krátkou větou: „Máte rád dělníky?“ Nikdy nezapomněl na tuto větu... Byl náročný na kvalitní práci i na morální kvality. Dával však zaměstnancům k dispozici výpomocnou finanční záložnu,  měli také podíl na zisku. Pořádal pro ně exercicie, výlety, vybudoval jim hernu, knihovnu, povzbuzoval je v hudbě. Když v roce 1897 musel opustit opatství, neboť byl zvolen opatem v klášteře Chambarand, jeho vděční dělníci mu věnovali na rozloučenou první opatskou hůl.
V opatství Chambarand se plně věnoval službě opata. Byl otcem pro všechny, učitelem všech, průvodcem, který oduševňuje a zabezpečuje cestu. Byl zde šťastný. Ale Bůh jej poslal dále.
16. června 1899 jej zvolili za opata Sept-Fons. Nejdříve odporoval, ale na přímý zásah papeže Lva XIII. dal své velkodušné: „Ano“.
V bouřlivých letech počátku 20. století ve Francii se stal vyjednávačem za práva řeholníků v Senátu III.francouzské republiky, když Zákon o sdruženích z roku 1901 postavil řeholníky a řeholnice mimo zákon. Nedosáhl valných výsledků, mnohé řeholní domy byly zavírány. Vyjednáváním však získával to nejcennější: čas. Během dvanácti let pronásledování byl podrobován prohlídkám, vyšetřování a vydírání. První světová válka otupila pronásledování. Právě v této době napsal svou nejznámější knihu Duše veškerého apoštolátu.
"Úspěch našich nepřátel nepochází z jejich síly, ale z nedostatku přesvědčivosti katolíků." Některé projevy považoval za "křesťanství fasády".

Dom Chautard byl mimořádně pracovitý. Všechna aktivita však vyvěrala z jeho hluboké zbožnosti. Od roku 1920 musel značne zmírnit svou činnost, stal se chápavějším vůči slabosti druhých. Těžká srdeční nemoc vystavovala jeho život nebezpečí. Věděl o tom a říkával: "Zemřu rychle." Ukázalo se to o patnáct let později. 29. září 1935 při návratu z Generální kapituly v Citeaux, když po cestě navštívil skauty, zemřel na infarkt. Stalo se to v 77. roce jeho života, 58. roce života řeholního, 38. roce jeho opatské služby.

Jednou byl vyslán na návštěvu kláštera Timadeuc v Bretani. Tou dobou však Bretonci konali pouť ke svaté Anně z Auray... Otec Chautard svolil, že se slavnosti zúčastní. Po obřadu byl pro přítomné biskupy, preláty, kanovníky a kněze uspořádán slavnostní oběd. Po jídle požádali otce Chautarda, aby pronesl přípitek. Vstal a řekl toto:
"Kdysi jsem pochyboval o legendě, že svatá Anna přišla do Bretaně. Dnes o tom nepochybuji. Přesvědčila mě totiž ona sama, neboť se mi zjevila během tohoto nádherného obřadu. Zjevila se mi a řekla: ´Jsem velmi poctěna tím, že jsi se připojil k mým stoupencům. Ty jsi ovšem mnich  a jako takový bys mě více uctil – a rozhodně by to bylo lepší – kdybys zůstal pěkně za zdmi svého kláštera.´“
Publikum  - a byli to většinou Bretonci – dovedlo takovou řeč ocenit. Jsou to totiž lidé moře  a všichni dobře vědí, že kapitán za žádných okolností neopouští loď. Otec Chautard si tak mohl sám sobě, a navíc veřejně, udělit podobnou lekci. Musel totiž často cestovat, ale byl vždy čestný a nedovolil si cestování prodlužovat, ať už kvůli odpočinku nebo jen tak ze zvědavosti. A ze strachu, že by nalezl zalíbení v těchto výletech, vždy se usilovně snažil, aby si je nenápadně znepříjemnil.
(bratr Maria-Patrick Olive, O.C.S.O., opat)

Zdroj:
http://smalik.szm.com/htm/chautard.htm
http://fr.wikipedia.org/wiki/Jean-Baptiste_Chautard