Jeden z nejvýraznějších projevů nespokojenosti občanů v normalizačním Československu se udál 25. března 1988 v Bratislavě. Pokojné shromáždění věřících za náboženské a občanské svobody, známé také jako svíčková manifestace, skončilo tvrdým policejním zásahem. Komunistický režim činnost náboženských institucí omezoval a přísně kontroloval. Důsledkem tohoto tlaku vzniklo několik paralelních struktur tajné církve. Ta sdružovala část křesťanských duchovních, kterým byl odebrán státní souhlas potřebný k legálnímu výkonu jejich činnosti.
Impulzem, který odstartoval březnové události, byla iniciativa místopředsedy Světového kongresu Slováků Mariána Šťastného. Ten svolal na 25. března 1988 shromáždění, která měla před československými ambasádami protestovat proti náboženskému útlaku. Plán nakonec realizován nebyl, ale představitelé slovenské tajné církve, významným členem byl Ján Chryzostom Korec, se rozhodli uspořádat stejný den manifestaci v centru Bratislavy.
Oficiální žádost o povolení akce byla zamítnuta. Ráno 25. března byli policií zadrženi hlavní organizátoři, k nimž patřili František Mikloško, Ján Čarnogurský, Vladimír Jukl a Silvester Krčméry. Přesto se kolem čtvrté hodiny odpoledne začali na bratislavském Hviezdoslavově náměstí scházet lidé. Krátce po páté hodině zablokovala policie přístup na náměstí, na kterém bylo v té době až 3 500 osob. Dalších zhruba 6 000 lidí tak muselo zůstat stát v postranních uličkách.
V šest hodin začala manifestace zpěvem hymny. Pokojně se modlící věřící se svíčkami v rukou byli nejprve vyzváni k ukončení nepovoleného shromáždění, načež byl vydán příkaz k zásahu. Do něj se zapojilo 953 příslušníků Sboru národní bezpečnosti včetně 54 pracovníků Státní bezpečnosti.
Účastníci byli vytlačováni z náměstí a přilehlých ulic, biti obušky, kopáni a nakládáni do policejních aut. Celkem bylo na policejní stanice předvedeno 216 osob, z nichž 17 bylo obviněno z přečinů proti veřejnému pořádku. Jeden ze zadržených byl posléze odsouzen k nepodmíněnému trestu.
zdroj: ČT24, ČTK
… tu dobu pamatuju - bylo mi 28 let, měli jsme tři maličké děti, odvahu podepsat Chartu nebo jinak dát najevo svoje "NE" žádnou. O této události jsme se dozvěděli tehdy večer z Hlasu Ameriky. V našich zprávách o tom bylo asi toto - hrstka štvavých živlů se v Bratislavě pokusila narušit klid a pořádek... V té době běžel v kinech film Gándhí. O „neprotivení se zlu násilím", o tom, jak silným argumentem proti primitivitě násilí, hlouposti a zlu je tichost, pokora, mírnost….. 25. března 1988 si mocipáni mysleli, jak neotřesitelné pozice mají. Neměli-za rok a půl "šli".:-) Před tím ještě - v lednu 1989 v Praze při Palachově týdnu ukázali, že jejich „neotřesitelná" síla stojí na ranách obuškem a silném proudu vody z vodních děl. Chovali se stejně jako každý zamindrákovaný člověk, který ví, že nemá pravdu a tuší, že je hloupý … a místo aby začal měnit sebe, slabost a zbabělost zakrývá násilím - útočí a bije … a přitom si nasadí štít, aby mu nebylo vidět do tváře:-)))
Pan Silvester Krčméry (nar. 1924) je lékařem a byl kamarádem a spolužákem mého strýčka. V roce 1991 jsem ho viděla na Charismatické konferenci v Hradci Králové - nádherný moudrý pán. Nedávno jsem si pouštěla videokazetu z té konference. Jeho svědectví, které tam měl, bych sem nejradši opsala. Ale to nemůžu, :-) tak sem vložím alespoň jeho životní motto:
„Musíme sa vychovávať k tomu, aby sme vedeli prijať aj utrpenie."
Zajímá-li vás tento člověk jako mě, klikněte :-)
http://www.pametnaroda.cz/index.php/witness/index/id/1272
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.