Rudovous králem

4. 3. 2011 0:00
Rubrika: Nezařazené

Švábský vévoda, římský král a císař, křesťan a křižák, bojovník za čest Říše.


Dnes je tomu 859 let, co byl zvolen pozdější císař Fridrich I. Barbarossa římskoněmeckým králem. Syn Štaufa - vévody švábského Fridricha a Welfovny Judity Bavorské, podle barvy vousu nazýván Barbarossa, tzn. Rudovous. Kvůli odporu říšské šlechty k zesnulému předchůdci Konrádu III., nebyl novým králem zvolen Konrádův syn, ale právě Fridrich Barbarossa.

Jedním z nejcharakterističtějších znaků jeho vlády byly boje s městy v dnešní Itálii, v čele s Milánem. Barbarossa se totiž rozhodl připojit Itálii ke své říši. K plánované výpravě musel císař nejprve vyřešit vnitro říšskou situaci. Welfové se domáhali bavorského vévodství, které jim odňal Konrád. Bavorsko vlastnil Babenberk Jindřich Jasomirgott. Císař po vyjednávání s oběma stranama udělil Babenberkovi tzv. Privilegium minus (rok 1156), ve kterém oddělil od Bavorska dnešní Rakousy (východní bavorskou marku) a povýšil je na vévodství. Samotné Bavorsko udělil Jindřichu Lvu - Welfovi, který na východě rozšiřoval říši kolonizací nových oblastí (později založil Lübeck), často tvrdě a bezohledně.

Barbarossa byl také velmi energický a ambiciózní vládce, který toužil udělat z císaře německé říše skutečnou hlavu všeho křesťanstva a stavěl se do role nadřazeného panovníka všem ostatním vládcům. Na východě měl úspěch. V tomto smyslu táhl v roce 1157, aby rozhodl v polských vnitřních problémech. Později se s císařskou politikou svázal český kníže Vladislav. Od té doby se Barbarossa vměšoval do českých záležitostí a po Vladislavově smrti prakticky určoval nová česká knížata. Zasahoval i do uherské politiky.

Tažení do Itálie v roce 1158 bylo úspěšné. V září padl Milán (v této bitvě se vyznamenal český kníže Vladislav). Ještě téhož roku na sněmu v Roncaglii Fridrich vymáhal na městech říšská práva, čímž opět proti sobě poštval italská města, další boje skončili kapitulací Milána v roce 1162.

Barbarossa byl i zastáncem nadřazenosti císařství nad papežstvím. Po smrti Hadriána, nechal zvolit papežem Viktora IV., proti stanul silný papež, zvolený neříšským klérem - Alexandr III. Viktor záhy umřel a dalším protipapežem se stal Paschalis. Poté, co si v roce 1165 nechal císař od pánů potvrdit, že neuznají Alexandra nikdy papežem, následujícího roku táhl do Itálie. Bez problémů se zmocnil Říma a nechal se tam opět korunovat (1167), ale potom jeho vojsko zničil mor a zbytek znovu vzbouřená severoitalská města. Barbarossa si Itálii nikdy doopravdy nepodmanil.

Na konci vlády se císaři podařilo ještě několik diplomatických úspěchů. Uzavřel spojenectví s Kapetovci a oženil svého syna Jindřicha s dědičkou neapolského království - Konstancií.

Po pádu Jeruzaléma (1187) se Fridrich Barbarossa přidává ke křížové výpravě (1189, jedná se o třetí křížovou výpravu). Shromáždil jednu z největších armád, která byla do té doby k vidění, i Saladin se ho obával, jen se o tom doslechl. Do Svaté země však Barbarossa nedorazil, utopil se cestou v říčce Salef (dnešní Goksu). Do Svaté země dorazil jen zbytek jeho mocné armády (mimochodem, někteří z nich byli i Češi pod vedením knížete Děpolta II.).

/SirPesZ/

Zdroje:

http://www.e-stredovek.cz/kniznica.php?info=29-Fridrich-I-Barbarossa
http://cs.wikipedia.org/wiki/Fridrich_I._Barbarossa

Švábský vévoda, římský král a císař, křesťan a křižák, bojovník za Čest Říše

Sdílet

Komentáře

Patrik Krupička (SirPesZ) Dnes takové méně obsáhlé, ale mrkněte třeba na tu wikinu :-).

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka