Narodil se 15. dubna 1858 v Épinal (Francie).
Byl židovského původu, jeho otec byl rabínem. Durkheim studoval nejprve střední školu v Épinal a poté se díky prospěchu dostal na elitní lyceum Ludvíka Velikého v Paříži. Od roku 1887 působil jako profesor pedagogiky a společenské vědy na filosofické fakultě university v Bordeaux. V roce 1986 byl jmenován do čela první francouzské katedry sociologie na univerzitě v Bordeaux. V roce 1902 začal přednášet na pařížské Sorbonně, kde působil až do své smrti. V roce 1915 jej velmi těžce zasáhla tragická smrt jeho syna na srbské válečné frontě. Z této životní tragedie se vlastně nikdy zcela nevzpamatoval. Zemřel 15. listopadu 1917.
Ěmile Durkheim je hlavním představitelem sociologismu a zakladatelem francouzské sociologické školy.
K nejvýznamnějším Durkheimovým dílům patří Společenská dělba práce (1893), , Pravidla sociologické metody (1895), Sebevražda (1897), Elementární formy náboženského života (1912) .
Posmrtně byly vydány práce Vzdělání a sociologie (1922), Sociologie a filosofie (1924), Mravní výchova (1925), Socialismus (1928) a Pragmatismus a sociologie (1955).
Něco od Émila Durkheima k současné společnosti v naší zemi:
Anomie (lat. bezzákonnost) je stav, kdy ve společnosti přestávají platit zákony a normy.
Durkheim ji chápe jako důsledek nedostatku společenské soudržnosti, solidarity v moderní společnosti.
Stav anomie podle Durkheima ukazuje, že se určité formy společenského života vyčerpaly a že je třeba je změnit.
Jak uvádí Jan Keller, na vzniku anomie se podle Durkheima podílí také oslabování sociálně stabilizujících institucí, jako je rodina a církev.
Není to výzva, abychom to změnili?
Sociální fakt
Koncept sociálního faktu byl explikován v Pravidlech sociologické metody. Sociální fakt jsou struktury a kulturní normy a hodnoty, které jsou vnější a mají “donucovací” charakter na aktéry. Durkheim tento koncept vytvořil v konfrontaci se soudobou filozofií a psychologií, vůči nimž chtěl etablovat sociologii Podle Durkheima se sociologie měla zaměřovat na zkoumání sociálních faktů. Sociální fakty mají být zkoumány jako věci, což znamená, že musí být zkoumány empiricky, ne filozoficky (myšlenky mohou být poznány introspekcí, tedy filozoficky, ale věci nemohou být poznány pouhou mentální aktivitou, je třeba k tomu dat mimo mysl). Aby odlišil sociologii od psychologie, která také byla empirická, tvrdil, že sociální fakty jsou vnější a vytvářejí tlak na aktéra (psychologie zkoumá vnitřní fakta). Durkheim tak, kromě ustavení obsahu sociologie, oddělil sociologii od dalších věd, zkoumajících člověka.
Durkheim odlišil materiální a nemateriální sociální fakty.
1. Materiální jsou skutečné a jsou součástí vnějšího světa (architektura, zákony – externalizované a materializované sociální vědomí). Patří sem společnost, strukturální komponenty společnosti, morfologické komponenty společnosti.
2. Nemateriální jsou normy, hodnoty či obecně kultura. Patří sem morálka, kolektivní vědomí, kolektivní reprezentace a společenské vědomí.
Durkheim na některých místech Pravidel hovořil o nemateriálních faktech jako o mentálních fenoménech, které jsou vnější a vytvářejí tlak na psychologické fakty.
Zdroj:
Anna Češková, http://sociologie.unas.cz/2003_2004/Emile_Durkheim.doc
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%89mile_Durkheim
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.