Karel I. Habsburský

1. 4. 2011 0:00
Rubrika: svatí

V neděli 3. října 2004 papež Jan Pavel II. v Římě blahoslavil posledního rakouského císaře Karla Habsburského, který zemřel 1. dubna 1922.
Kdo byl tento muž, celým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Maria Habsbursko-Lotrinský? Seznamme ses významnou ale opomíjenou postavou dějin nedávných.

Poslední císař rakouský, poslední král uherský a poslední (byť nekorunovaný) král český se narodil 17. srpna 1887 na zámku Persenbeug v Dolním Rakousku.
Jeho rodiči byli velkovévoda Otto a princezna Maria Josefa Saská, dcera posledního saského krále. Císař František Josef I. byl Karlovým prastrýcem.
Karel dostal hlubokou katolickou výchovu. Od dětství jej provázela v modlitbách jistá skupina lidí, protože jedna stigmatizovaná řeholnice předpověděla útoky na jeho osobu a velká utrpení. Ze skupiny se po Karlově smrti vytvořila «Modlitební liga císaře Karla za mír mezi národy» — od roku 1963 církevně uznaná jako společenství modlitby.
Již v raném věku vyrostla v Karlovi velká láska k Nejsvětější Svátosti a k Božskému Srdci Ježíšovu. Světlo ke všem důležitým rozhodnutím hledal v modlitbě.

21. října 1911 se oženil s princeznou Zitou Parmsko-Bourbonskou (snímek  jejich svatby můžete shlédnout při kliknutí na obrázek na konci textu). Během deseti let jejich šťastného a vzorného manželství jim bylo darováno osm dětí. Ještě na smrtelném lůžku řekl Karel Zitě: «Miluji tě nesmírně!».
Po zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda v Sarajevu 28. srpna 1914 se Karel stal nástupcem trůnu Rakouska-Uherska.

Smrt císaře Františka Josefa I. uprostřed první světové války, 21. listopadu 1916, ho učinila rakouským císařem. 30. prosince 1916 byl korunován na krále Maďarska.

I tento úkol Karel viděl jako cestu následování Krista: v lásce ke svým národům, v péči o ně a v nasazení vlastního života za ně. Nejsvětější povinnost krále - starat se o mír - postavil Karel do centra svého úsilí během strašné války. Jako jediný z odpovědných představitelů podporoval mírové snahy papeže Benedikta XV.

Uvnitř státu se postaral o rozsáhlé a vzorné sociální zákonodárství ve smyslu křesťanské sociální nauky. Jeho postoj umožnil přechod do poválečných poměrů bez občanské války. Přesto však byl ze své vlasti vypovězen.
Jeho současníci jej hodnotili jako zbožného, srdečného a laskavého člověka. Když se za války všude v habsburské monarchii začal projevovat silný nedostatek potravin, přizpůsobil se Karel těmto okolnostem, takže on i jeho rodina nadále žili jen z válečných přídělů.
Na přání papeže, který se obával, že Střední Evropu ovládne komunismus, se Karel pokusil ujmout vládní odpovědnosti v Maďarsku. Dva pokusy však ztroskotaly, protože se chtěl za každou cenu vyhnout občanské válce.

Karel byl poslán do exilu na Madeiru. Protože však svůj úkol viděl jako Boží příkaz, nemohl složit svůj úřad. Žil v chudobě se svou rodinou ve vlhkém domě. Tam dostal smrtelnou nemoc, kterou přijal jako oběť za obrácení svých národů. Karel snášel utrpení bez nářků, odpustil všem, kdo se proti němu provinili. Zemřel 1. dubna 1922 s pohledem upřeným na Nejsvětější Svátost. Motto jeho života bylo to, co opakoval i na smrtelném lůžku: «Vždy a ve všem je mým úsilím poznat co nejjistěji Boží vůli a následovat ji co nejdokonaleji».

http://www.vatican.va/news_services/liturgy/saints/ns_lit_doc_20041003_charles-austria_cs.html

„Tento rok byl tvrdý, ale mohl být ještě mnohem horší. Nemůžeme z Boží ruky přijímat jen dobré, nýbrž musíme být vděční za všechno ostatní, ať je to jakkoliv těžké a bolestné. Nepřinesl snad tento rok tak dlouho toužebně očekávaný konec války? A za mír je každá oběť a každé odříkání oprávněná a levná cena.“

Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_I.

Výborný životopis si přečtěte zde na tomto odkaze.

Císař Karel je jediný slušný člověk, jenž se sám postavil do čela armády, ač byl spíše jako světec a nikdo mu nenaslouchal. Upřímně toužil po míru, a proto byl opovrhován celým světem. Byla zde veliká šance, která však byla promarněna. (Anatole France)

Kratičký filmový snímek ze svatby Karla Habsburského a Zity Parmsko-Bourbonské uvidíte při kliknutí na obrázek pod textem.

Sdílet

Komentáře

HelenaH ráno jsem četla povzdech pana historika Mahlera...na otázku koho volit, odpověděl-chtělo by to nového mladého Masaryka-ale žádný není☺ Trochu bych taky povzdechla-chtělo by to nového mladého Karla I....škoda že není. Bůhví, jak by vypadalo 20. století, kdyby.....škoda, že v historii neexistuje "kdyby".

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka