„Protože lidé jsou přirozenou povahou společenští, musí žít s druhými lidmi a hledat i jejich dobro.“
Tato slova najdeme v encyklice, kterou na Zelený čtvrtek
- 11. dubna 1963 - vydal blahoslavený papež Jan XXIII. a která znamenala další zásadní krok v sociální nauce církve.
Měla podobný vliv na vliv na přítomnost církve ve světě jako některá jiná vyjádření církevní nauky ve 20. století, včetně pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes.
Jan XXIII. pomohl nejen katolické sociální nauce definováním podstaty míru jako podpory, záruky a obrany lidských práv. Encyklika se obrací nejen ke katolíkům, ale papež - zcela v duchu pastýřské služby svěřené mu Kristem – se obrací ke všem lidem dobré vůle. Pozoruhodná je především část, v níž se Jan XXIII. věnuje oblasti lidských práv, k jejichž důslednému dodržování papež vyzývá.
Mezi lidskými právy jmenuje „právo na život, na tělesnou nedotknutelnost, na nutné a dostatečné prostředky k důstojnému způsobu života (především obživa, ošacení, bydlení, odpočinek, lékařská péče a nezbytné sociální služby); má proto právo na zabezpečení pro případ nemoci, pracovního úrazu a nemoci z povolání, vdovství, stáří, nezaměstnanosti a konečně pro případ, že byl bez svého zavinění připraven o věci potřebné k životu." Dále uvádí právo na důstojnost, pravdivé informace, svobodnou volbu povolání a (v rámci mravního řádu) svobodu projevu, svobodný přístup ke vzdělání, svobodu vyznání, volbu životního stavu a výchovu svých dětí, na majetek a slušné pracovní podmínky, svobodu pobytu, pohybu, sdružování a shromažďovací právo.
Odmítá násilí a diskriminaci, vyzývá k toleranci, porozumění a spolupráci v mezinárodních vztazích. Rovněž požaduje zákaz atomových zbraní, ukončení závodů ve zbrojení a zahájení odzbrojovacího procesu pod mezinárodní kontrolou. Mír bude podle jejích slov zajištěn jen tehdy, bude-li založen na pravdě, vybudován na zásadách spravedlnosti, oživován láskou a uskutečňován ve svobodě. Encyklika však také připomíná povinnosti občana, kterými by měl přispět k míru.
Jan XXIII. také vyzývá věřící, aby se nebáli vstupovat do politiky a občansko-společenských aktivit, aby více dbali na soulad svých činů se svojí vírou a vnášeli do mezilidských vztahů více porozumění (kéž by si to přečetli naši politici - katolíci i nekatolíci!).
Zásadně znějí slova „Jestliže tedy vládci států ukládají zákony nebo něco nařizují v rozporu s tímto řádem, a tedy v rozporu s vůlí Boží, pak moc, která jim byla svěřena, nemá pro svědomí občanů závaznou platnost, protože ´více je třeba poslouchat Boha než lidi.´“
Jan Pavel II. v poselství k Světovému dni míru 2003 (1. leden) nazvaném „Pacem in terris: trvalé úsilí“ napsal: „Dokud lidé, kteří zastávají zodpovědné funkce, nepřistoupí odvážně na to, aby byl zpochybněn jejich způsob spravování moci a zajišťování blaha pro daný národ, lze si jen těžko představit, že by se opravdu mohly uskutečnit kroky vedoucí k míru.“
Jak aktuální zvláště v České republice...!
Celý text encykliky si můžete přečíst zde.
Zdroj:
http://www.teologicketexty.cz/casopis/2003-4/Encyklika-Pacem-in-terris-po-ctyriceti-letech.html
http://www.ct24.cz/kalendarium/11671-papez-jan-xxiii-vydal-prulomovou-encykliku-mir-na-zemi/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pacem_in_terris_%28encyklika%29
P.S.: "Encyklika Pacem in terris je dodnes základním textem, povinnou literaturou zejména pro politiky", řekl Michail Gorbačov při příležitosti 40. výročí vydání.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.