Před rokem došlo k tragické události..
Dívali jsme se právě v televizi na přímý přenos uvedení nového arcibiskupa, Dominika Duky, do úřadu.. Titulky, které běžely pod obrazem dění v katedrále byly jako z hrozného snu. A při projevu prezidenta Václava Klause to zaznělo natvrdo:
Polská delegace v čele s prezidentem Lechem Kaczyńskim, jeho manželkou a dalšími 87 cestujícími a 7 členy posádky, letěla z Varšavy do Ruska uctít památku obětí masakru k Katyňském lese. Od tohoto masakru uplynulo právě 70 let. Letoun se nedaleko Smolenska zřítil. Všichni zahynuli - celkem 96 lidí.
A po zděšení a tichu, modlitbách a pohřbu obětí přišly otázky a spekulace....jako vždy, stane-li se něco hrozného se hledá viník, hledá se důvod. Nikdo neví, jak se ta hrůza stala. Nikdo neví, kdo to zavinil. A nikdo neví, proč se to stalo... Psalo se o prokletém místě, psalo se o modlitbách a věřících, kteří už na tu delegaci ve Smolensku čekali. Jako bychom neuměli přijmout, že něco se "prostě stane" . Nemůžeme rozumět. A tak zůstává pokorné vědomí - nikdo z nás lidí - obyčejných i vysoce postavených - nevíme dne ani hodiny, kdy staneme před Boží tváří. Nejsme schopni být v každé chvíli svého života beze zbytku připraveni na tento okamžik. A zbývá jediná naděje: milující Boží náruč je připravena stále.
Antonina Krzysztoń - Tak idę za głosem
tehdy jsme pracovali na jedné vinici v humně a lidi v zahradách si o tom začali zděšeně povídat...síla
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.