…známe Růženu Vackovou, ženu, jež nežila sama sobě a která bojovala za svobodu?
Narodila se před 110 lety ve Valašském Meziříčí v rodině lékaře, který se angažoval u vzniku Československého červeného kříže a patřil do okruhu pátečníků Karla Čapka, a právničky, která byla zainteresována i v Ženské radě.
Po gymnáziu přichází na Filozofickou fakultu UK, kde studuje dějiny umění, filozofii a estetiku. Potkává se také s osmnáctiletým Jiřím Wolkerem. Po práci na Německém archeologickém ústavu v Římě se ve svých 29-ti letech stává historicky druhou profesorkou UK. Bůh má v jejím životě pevné místo, přátelí se s katolickými spisovateli (Zdeněk Kallista, Bedřich Fučík), s řadou kněží (Josef Zvěřina) i ostatními intelektuály (Jan Patočka, Otto Mádr).
Během okupace se zapojuje do odboje. V únoru 1945 je odsouzena za velezradu k trestu smrti, nedlouho poté ale (díky konci války) propuštěna. 25. února 1948 je jediná z profesorů UK, která jde ve studentské manifestaci na Hrad, a tím protestuje proti komunistickému puči. Nesmí učit, je znovu zatčena; tentokrát ve veřejném procesu Otto Mádr a spol. k 22 letům za „špionáž pro Vatikán a USA a přípravu velezrady“. Ve věznicích, které obývá spolu se zlodějkami, prostitutkami a vražedkyněmi, přednáší a mluví o Bohu (zápisky z těchto přednášek vyšly knižně). Odmítala propuštění s tím, že odejde, až budou na svobodě všichni kněží. V roce 1967 vězení opouští, ve svém bytě pořádá semináře a přednášky pro mladé, ve kterých mluví o křesťanské víře. Svůj podpis přidává k Chartě 77.
Umírá před Vánocemi, 14. prosince 1982. U jejího hrobu zaznívají verše z knihy Přísloví: „Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly… Statečně si vedly mnohé ženy, ale ty jsi je předčila všechny. Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály. Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!"
Josef Zvěřina napsal: „Tento národ, který neoplývá talenty, hospodaří s nimi hanebně. Už nikdy nepochopí, jak ublížil této velké ženě. Ano, patří k velkým ženám našeho národa, i když to ví jen málo lidí.“
Zdroje:
http://www.halik.cz/clanky/ruzena_vackova.php
http://cs.wikipedia.org/wiki/R%C5%AF%C5%BEena_Vackov%C3%A1
/Kikina/
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.