Největší z pierotů

16. 5. 2011 0:00
Rubrika: osobnosti

František Kožík se narodil se 16.května 1909 v Uherském Brodě, zemřel v Telči 5.dubna 1997.


Kožíkově mnohostranné literární tvorbě převažuje zpočátku lyrika. Senzitivním líčením milostných prožitků a zklamání i lyrickou oslavou přírody navazuje Kožík jak v poezii, tak v první prozaické knize především na Antonína Sovu a Fráňu Šrámka. V rozhlasové hře Cristobal Colón, věnované životu Kryštofa Kolumba, se poprvé projevil jeho celoživotní zájem o divadlo spolu s tematickým zaměřením na historii. Kožík je spoluzakladatelem české rozhlasové hry, jíž jako první u nás věnoval také teoretickou práci (Rozhlasové umění). Svět herců tvoří příznačné prostředí jeho divadelních her (Shakespeare, Komediant). Od přelomu 30. a 40. let, v souladu s analogickou tendencí v tehdejší evropské i české próze, se nejvlastnějším Kožíkovým žánrem stal životopisný román, zaměřený převážně na umělecké osobnosti. Mimořádného čtenářského úspěchu dosáhl už jeho první biografický román Největší z Pierotů román o česko-francouzském herci a mimovi Jeanu Gaspardu Deburauovi, po matce českého původu, který se snažil uchytit ve Francii. Zpočátku byl ale neúspěšný, což jej dovede až k pokusu o sebevraždu. Posléze se pak ale díky třem bohatým divadelním mecenášům prosadí a celá Paříž mu leží u nohou. Svou daň si ale osud vybere v soukromém životě. Rozpadne se mu manželství, protože kvůli své práci rodinu zanedbávákniha stojí za přečtení. Na pozadí příběhu zachycuje autor poutavou atmosféru Paříže v období kvetoucího romantismu. Po němž zbeletrizoval ještě poutavější osudy portugalského básníka Luise de Camőes (Básník neumírá).

Pozdější Josef Mánes získává již podobu kroniky, která v rovině životních osudů sleduje jednotlivé etapy malířova díla. Ještě dále k tzv. literatuře faktu se posunují pozdní životopisné romány, čerpané téměř výhradně z Čech a založené na zpracování i citaci dobových dokumentů, korespondence, novinových materiálů a vzpomínek: Po zarostlém chodníčku (o Leoši Janáčkovi), Na křídle větrného mlýna Neklidné babí léto (o Zdence Braunerové), Fanfáry pro krále (o Eduardu Vojanovi), Věnec vavřínový (o Miroslavu Tyršovi), Jsem vánočnímu stromu podoben (o Rudolfu Těsnohlídkovi) a další. Trvalý zůstává Kožíkův tematický důraz na houževnatost hrdinů, kteří zápasí s nepochopením a nepřízní doby, trvalá je i snaha o čtenářskou poutavost a citové zabarvení těchto prací. Životopisný román Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského je na přechodu k čistě historické próze, k níž patří především příběh kočovných herců ze středověkých Flander (Blázny živí bůh), a román o vančurovsky robustním hejtmanovi ze 17. století (Hejtman Šarovec, původní název Na dolinách svítá), který autor upravil pro divadlo, rozhlas i operu. (Přepracování, úpravy a zpracování tématu v prozaické, dramatické formě nebo v podobě rozhlasové hry a libreta jsou pro Kožíkův pracovní styl velmi příznačné.) Z bezprostřední minulosti a ze současnosti, k níž se jinak obrací jen ojediněle a spíše v drobných prozaických útvarech (Třikrát se ohlédni), těží jeho prózy pro mládež. Životní téma neumdlévající houževnatosti Kožík rozvíjí v příbězích slavných sportovců, lyžařů, cyklistických a automobilových závodníků, např. běžce Emila Zátopka (Vítěz maratonský). Na sportovních, často autentických motivech bývá založena také Kožíkova ostatní beletrie pro mládež (Vlajka vítězů, Zákon věrných strážců) i prózy spíše o mládeži než pro ni (Akrobatická řada, Normální obraz srdce).

František Kožík se věnoval takové básnické tvorbě a dokonce psal libreta k operám. Seznam jeho děl je opravdu nepřeberný.

www.slovnikceskeliteratury.cz

 

Zobrazeno 1595×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka