První značená turistická trasa

11. května 1899 vytvořil Klub českých turistů první českou turistickou značenou cestu.

Klub českých turistů byl založen v roce 1888 skupinou vlastenců kolem Vojty Náprstka. Od počátku byl Klub velice aktivní - velice rychle vyrostla síť turistických ubytoven, vznikla hustá síť značených cest a řada předních osobností země si považovala za čest, že mohla být jeho členy. Dnes KČT sdružuje téměř 40000 turistů po celém Česku. Podrobnější informace z historie KČT naleznete zde.

První tři léta existence nového klubu byla obzvlášť pozoruhodná. Vojta Náprstek sice plnil svoji úlohu známé osobnosti v čele KČT, ale jinak se práci v klubu mnoho nevěnoval a předsednické místo již po půl roce opustil, neboť měl řadu dalších zájmů, funkcí a povinností, a tak tíha klubovní práce se brzy přenesla na malou skupinku osob, soustředěnou kolem Dr. Viléma Kurze, profesora a novináře, a architekta Vratislava Pasovského, zámožného podnikatele, který se - po krátkém předsednictví Jaroslava Zdeňka - stal již v roce 1890 třetím předsedou KČT a setrval ve funkci přes 25 let. Prvním činem KČT, následujícím brzy po jeho založení , se stalo na jaře r. 1889 organizování velké výpravy českých turistů na Světovou výstavu do Paříže, která byla jednou z hlavních senzací konce minulého století. Výpravy se zúčastnilo celkem 363 mužů a žen, tedy o třetinu více, než bylo toho času členů klubu a její ohlas v české společnosti byl veliký. Pro vedení KČT se stala cesta velkou inspirací k dalšímu podnikání, zejména též proto, že zajistila první větší příjem do pokladny mladého klubu ve výši 1 000 zlatých tehdejší rakouské měny, což - pro srovnání - přibližně představovalo náklady na stavbu slušného domku.

Za prvých počátků klubu se výlety turistů omezovaly na pohyb pěší (případně kombinovaný s železniční dopravou), poměrně velmi brzy se však obohatily o zimní přesun na lyžích.

Po první světové válce nastala vlna bouřlivého rozvoje turistiky, cestování" i toho, čemu dnes říkáme "turistický průmysl" (Druhá obdobná vlna nastala za podobných okolností po druhé světové válce.).

V období mezi válkami se kromě lyžování se rozšířila zejména vodní turistika. Horolezectví v KČST (dnes Vysokohorská turistika) se váže na získání přístupnosti k Vysokým Tatrám. Poměrně brzy se utvořily při KČST i kroužky jeskyňářské. Svaz se velmi angažoval také na poli ochrany přírody.

Jedním z jeho vedoucích byl také Gut-Jarkovský, známý autor knížky o etiketě. Klub přežil obě světové války, za dob komunismu se v něm združovali i lidé z bývalého Skautu nebo Junáka.

Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pásů. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku ještě více zviditelnit. Pásová značka tedy tvoří čtverec o rozměrech 10 x 10 cm.
V ostrých lomech cesty nebo při jejím odbočení na jinou komunikaci je pásová značka doplněna na šipku. Na společném úseku několika značených tras se používá vícebarevná značka, pro místní trasy je někdy použito místní značky. Na koncích značených tras najdete koncovou značku a různé krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami odbočka k vrcholu nebo vyhlídce, ke zřícenině hradu, ke studánce a k jinému zajímavému objektu. Tzv. naučné stezky se značí pásovými i místními značkami nebo speciálními značkami naučné stezky.
Ve městech, vesnicích, na křižovatkách s jinou značenou trasou a na dalších turisticky významných místech je malované značení doplněno tabulkami a směrovkami. Z tabulky se dozvíte název místa, popř. jeho nadmořskou výšku, směrovky informují o kilometrových vzdálenostech k dalším cílům na trase.

Když měli lidé v naší republice voli Sedm divů naší země, mezi návrhy se umístilo právě značení turistických cest, které je - troufnu si říct - nejlepší v Evropě, ne-li na světě. Stačí zajet do ciziny a můžete srovnávat. Např. v Maďarsku jsou značky různé velikosti namalované bez jakékoliv systému, v Bulharsku značky nikdo neobnovuje a stěží najdete „flákance“ na kamenech. Ale i turistické značení např. v Alpách není tak důkladné jako u nás. K propracovanému značení turistických cest u nás jistě přispěl i fakt, že cestování za hranie bylo v sobě komunismu značně omezeno.

Více na www.kct.cz