Statečný boj za pravdu

24. 5. 2011 0:00
Rubrika: osobnosti

24. května 1987 umřel katolický básník Josef Kostohryz.


Básník Josef Kostohryz (1907-1987) je v dějinách české katolické literatury znám prvotně pro svůj osud po roce 1948: Na podzim roku 1948 zformuloval text s názvem Memorandum českých spisovatelů, líčící nedodržování lidských práv v Československu a stav české kultury pod komunistickou vládou. Sám ho přeložil do italštiny, Václava Renče nechal zhotovit anglickou verzi a skrze své pražské italské přátele poslal text papeži Piu XII., Trumanovi, Churchillovi a italskému premiérovi Alcidovi De Gasperimu. Text sám se nedochoval a dosud se ho nepodařilo vypátrat. Kostohryz byl za tuto akci roku 1952 odsouzen na doživotí, z vězení propuštěn „už“ v prosinci 1963. Po zbytek života se pohyboval jen na samém okraji kulturního dění a i jeho působení překladatelské bylo neustále omezováno a přerušováno.

Kostohryzova poezie však nemá s autorovou angažovaností v hlavním proudu katolické kultury nic společného. Nemá na první pohled téměř nic společného ani s autorovou biografií. Až Kostohryzův životopis, který pod názvem Polární záře nad pastvištěm. Svědectví o Josefu Kostohryzovi (2004, v rozšířené verzi 2008) vydala jeho druhá manželka Marie Kostohryzová, umožňuje rozklíčovat některé narážky, především na regionální souvislosti, odkazující ke kraji básníkova narození, dětství i pozdějšího občasného přebývání - k blíženeckým vsím Křenovice a Bojenice. Kostohryzovu tvorbu je však možno číst i bez vědomí těchto souvislostí. Jde totiž cestou výlučnou, nepřístupnou a hrdě osamocenou.

Na počátku přitom tato cesta chtěla jít tehdejší hlavní cestou české poezie. Kostohryz po dohodě s Bedřichem Fučíkem roku 1936 zaslal svou první sbírku do literární soutěže Melantrichu. Text se však kdesi ztratil a kniha nevyšla. Tato událost jako by fatálně předznamenala autorovo podivuhodné, až do konce života a i posmrtně trvající míjení s publicitou. Teprve v sedmdesátých letech autor objevil rukopisy své rané poezie a sestavil z nich strojopisné sbírky Apokryfy (1928-1929) a Druhá lyra (1929-1936) pod společným názvem Verše mých začátků. Tato raná poezie souzní s oběma prvními vlnami české spirituální poezie třicátých let – s vlnou „poezie smrti, ticha a času“ (termínem Jiřího Brabce) a s vzápětí následující vlnou „poezie přitakání“. Je v ní jak pocit ohroženosti, tak čerpání jistoty z víry i z identifikace s rodným, v tomto případě jihočeským krajem.

Dobový čtenář neměl možnost se s touto poezií seznámit. Jen jediný odštěpek Kostohryzovy rané tvorby se ve třicátých letech objevil na veřejnosti: Roku 1934 vyšla v malém nákladu několikastránková báseň Prameny ústí. Nečetným čtenářům Pramenům ústí mohlo být jasné, že do české literatury vstoupil další vyznavač „čisté poezie“, beroucí si z Valéryho a Bremonda zálibu v artistnosti až hermetismu, a rovněž další následovník širokodechého verše Otokara Březiny.

Po tomto tichém debutu a po podivném zmizení „regulérní“ prvotiny se básník Kostohryz odmlčel. Až roku 1944 vydal další samostatnou báseň Rekviem. Roku 1946 pak sestavil spojením Rekviem s devíti dalšími básněmi sbírku Ať zkamení. Tato první „regulérní“ sbírka a ještě více pak sbírky, vzniklé po nedobrovolné cézuře padesátých let, prokázaly, že Kostohryz sice z Březinova odkazu vyšel, ale rozvinul jej v jedinečné a svébytné dílo – jak co do myšlenkové náplně, v níž pracuje především s antickou mytologií, do níž promítá křesťanský světoobraz, tak co do veršové formy, v níž přetváří a variuje antický hexametr. Podrobnější rozbor této mytologické transformace i této veršové formy lze nalézt ve studii M. C. Putna: Antika v díle Josefa Kostohryze (Listy filologické 2009, číslo 3-4).

Česká veřejnost má nyní poprvé možnost seznámit se s ukázkami Kostohryzovy rané tvorby – s básněmi z dosud rukopisných sbírek Apokryfy a Druhá lyra. Básně byly doplněny o ukázku z jeho rovněž rukopisných vzpomínek. Knižní vydání prvotin i vzpomínek Josefa Kostohryze chystá nakladatelství Věry Matoušové Kalina, sídlící nedaleko od místa básníkových jihočeských kořenů – v Putimi.

(Vyšlo v revui Souvislosti č. 3, 2009, jako úvod k edici několika Kostohryzových básní a úryvků z Kostohryzových pamětí. Mezitím vyšly i obě ohlašované knihy v nakladatelství Kalina. P.T. čtenářstvu se tímto vřele doporučují.)

(Martin C.Putna)

Zobrazeno 1275×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka