Statečný boj za pravdu

24. 5. 2011 0:00
Rubrika: osobnosti

24. května 1987 umřel katolický básník Josef Kostohryz.


Básník Josef Kostohryz (1907-1987) je v dějinách české katolické literatury znám prvotně pro svůj osud po roce 1948: Na podzim roku 1948 zformuloval text s názvem Memorandum českých spisovatelů, líčící nedodržování lidských práv v Československu a stav české kultury pod komunistickou vládou. Sám ho přeložil do italštiny, Václava Renče nechal zhotovit anglickou verzi a skrze své pražské italské přátele poslal text papeži Piu XII., Trumanovi, Churchillovi a italskému premiérovi Alcidovi De Gasperimu. Text sám se nedochoval a dosud se ho nepodařilo vypátrat. Kostohryz byl za tuto akci roku 1952 odsouzen na doživotí, z vězení propuštěn „už“ v prosinci 1963. Po zbytek života se pohyboval jen na samém okraji kulturního dění a i jeho působení překladatelské bylo neustále omezováno a přerušováno.

Kostohryzova poezie však nemá s autorovou angažovaností v hlavním proudu katolické kultury nic společného. Nemá na první pohled téměř nic společného ani s autorovou biografií. Až Kostohryzův životopis, který pod názvem Polární záře nad pastvištěm. Svědectví o Josefu Kostohryzovi (2004, v rozšířené verzi 2008) vydala jeho druhá manželka Marie Kostohryzová, umožňuje rozklíčovat některé narážky, především na regionální souvislosti, odkazující ke kraji básníkova narození, dětství i pozdějšího občasného přebývání - k blíženeckým vsím Křenovice a Bojenice. Kostohryzovu tvorbu je však možno číst i bez vědomí těchto souvislostí. Jde totiž cestou výlučnou, nepřístupnou a hrdě osamocenou.

Na počátku přitom tato cesta chtěla jít tehdejší hlavní cestou české poezie. Kostohryz po dohodě s Bedřichem Fučíkem roku 1936 zaslal svou první sbírku do literární soutěže Melantrichu. Text se však kdesi ztratil a kniha nevyšla. Tato událost jako by fatálně předznamenala autorovo podivuhodné, až do konce života a i posmrtně trvající míjení s publicitou. Teprve v sedmdesátých letech autor objevil rukopisy své rané poezie a sestavil z nich strojopisné sbírky Apokryfy (1928-1929) a Druhá lyra (1929-1936) pod společným názvem Verše mých začátků. Tato raná poezie souzní s oběma prvními vlnami české spirituální poezie třicátých let – s vlnou „poezie smrti, ticha a času“ (termínem Jiřího Brabce) a s vzápětí následující vlnou „poezie přitakání“. Je v ní jak pocit ohroženosti, tak čerpání jistoty z víry i z identifikace s rodným, v tomto případě jihočeským krajem.

Dobový čtenář neměl možnost se s touto poezií seznámit. Jen jediný odštěpek Kostohryzovy rané tvorby se ve třicátých letech objevil na veřejnosti: Roku 1934 vyšla v malém nákladu několikastránková báseň Prameny ústí. Nečetným čtenářům Pramenům ústí mohlo být jasné, že do české literatury vstoupil další vyznavač „čisté poezie“, beroucí si z Valéryho a Bremonda zálibu v artistnosti až hermetismu, a rovněž další následovník širokodechého verše Otokara Březiny.

Po tomto tichém debutu a po podivném zmizení „regulérní“ prvotiny se básník Kostohryz odmlčel. Až roku 1944 vydal další samostatnou báseň Rekviem. Roku 1946 pak sestavil spojením Rekviem s devíti dalšími básněmi sbírku Ať zkamení. Tato první „regulérní“ sbírka a ještě více pak sbírky, vzniklé po nedobrovolné cézuře padesátých let, prokázaly, že Kostohryz sice z Březinova odkazu vyšel, ale rozvinul jej v jedinečné a svébytné dílo – jak co do myšlenkové náplně, v níž pracuje především s antickou mytologií, do níž promítá křesťanský světoobraz, tak co do veršové formy, v níž přetváří a variuje antický hexametr. Podrobnější rozbor této mytologické transformace i této veršové formy lze nalézt ve studii M. C. Putna: Antika v díle Josefa Kostohryze (Listy filologické 2009, číslo 3-4).

Česká veřejnost má nyní poprvé možnost seznámit se s ukázkami Kostohryzovy rané tvorby – s básněmi z dosud rukopisných sbírek Apokryfy a Druhá lyra. Básně byly doplněny o ukázku z jeho rovněž rukopisných vzpomínek. Knižní vydání prvotin i vzpomínek Josefa Kostohryze chystá nakladatelství Věry Matoušové Kalina, sídlící nedaleko od místa básníkových jihočeských kořenů – v Putimi.

(Vyšlo v revui Souvislosti č. 3, 2009, jako úvod k edici několika Kostohryzových básní a úryvků z Kostohryzových pamětí. Mezitím vyšly i obě ohlašované knihy v nakladatelství Kalina. P.T. čtenářstvu se tímto vřele doporučují.)

(Martin C.Putna)

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka