Blázne, čí bude všechno, cos nashromáždil?

K 1.6.1953 vstoupil v platnost zákon 41/1953 Sb. o  peněžní reformě.

V květnu 1953 pronikly na veřejnost informace o přípravě reformy, což vedlo k panice a nákupní horečce. Svým rozhlasovým vystoupením zasáhl prezident Antonín Zápotocký, který 29. května 1953 prohlásil: "Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou fámy, které šíří třídní nepřátelé."
Již o den později bylo vše jinak. V sobotu 30. května 1953, den po ujištění prezidenta, se občané z rozhlasu od předsedy vlády Viliama Širokého dozvěděli, že měnová reforma uskutečněna bude. Po oznámení bylo každému jasné, že peníze budou znehodnoceny a zbývají dva víkendové dny, kdy lze tyto peníze ještě na něco hodnotného směnit. Vypukla nákupní panika, byla plná kina, hospody i obchody. Každý se snažil koupit cokoliv, jakékoli zboží se stalo zprostředkovatelem převodu hodnoty.
Měnová reforma byla připravena ve spolupráci se Sovětským svazem, nové bankovky byly v předstihu tištěny v Sovětském svazu.
Od pondělí 1. června 1953 probíhala výměna hotových peněz. Staré peníze byly měněny za nové ve výměnných střediscích na poštovních úřadech, v pobočkách Státní spořitelny, Místních národních výborech nebo hostincích. Na výměnu, která byla doprovázena nadávkami i pláčem, dohlížely komise jmenované okresními národními výbory. Dokladem potřebným pro výměnu peněz byly kmenové lístky používané při výdeji potravinových lístků a občanské průkazy, do kterých byla výměna zaznamenána.

Měnová reforma byla vedena snahou snížit kupní sílu obyvatel, protože stát svým občanům dlužil hodnotu jimi nashromážděných peněz (byl vnitřně zadlužen). Poškozeni byli všichni, kdo měli ušetřeny nějaké peníze, ti, kdo šetřili, aby si na stáří mohli opatřit vlastní domek, i ti, kdo ukládali v podobě životní pojištění na zajištění ve stáří.
Největší množství peněz v hotovosti bylo přeměněno v poměru 1:50, za každých 100 starých Kčs příjemce dostal 2 nové Kčs. Každý občan, který nespadal do kategorie živnostníka či boháče, měl umožněno směnit 300 Kčs starých za 60 Kčs nových. Hotovost v pokladnách podniků a jiných organizací byly směněny rovněž v poměru 1:50.
Peníze uložené na vkladních knížkách byly měněny odstupňovaně. Vklad do 5 000 Kčs byl směněn v poměru 1:5, vklad od 5 000 do 10 000 v poměru 1:6,25 a více než 10 000 v poměru 1:75. Dluhy u peněžních ústavů byly přepočteny poměrem 1:5.
Bez náhrady byly zlikvidovány všechny pojistky, včetně životních, státní dluhopisy a ostatní cenné papíry. Současně byl zrušen přídělový lístkový systém prodeje potravin a průmyslového zboží a zavedeny nové maloobchodní ceny.
Mzdy, platy a důchody se přepočítávaly v poměru 5:1.

Souběžně s měnovou reformou bylo v obchodech provedeno přecenění. V obchodech začaly platit nové maloobchodní ceny, asi dvojnásobně vyšší než ceny předreformní.

Znehodnocení vkladů, podstatně vyšší nové ceny a celkové zvýšení životních nákladů natolik zhoršily už tak obtížnou ekonomickou situaci většiny obyvatel, že řada postižených se neobávala otevřeně vyjádřit svoji nespokojenost. Organizovaly se stávky, demonstrace, rezoluce, šířily se letáky. Někteří členové komunistické strany vraceli na protest legitimace. Rozsahem největší akcí s nejostřejším průběhem byl protest v Plzni, který přerostl v protivládní demonstraci 1.června 1953. Ta však byla tvrdě potlačena a následovala perzekuční opatření, z nichž k mírnějším patřily pracovní diskriminace, vyhazování z práce, nucené vystěhovávání rodin z Plzně do pohraničí. Úřady zatkly a uvěznily 472 lidí.

Zdroj: http://www.mesec.cz/clanky/proc-je-na-brezich-vypustene-prehrady-tolik-minci/ http://www.rehurek.cz/comments/clanek_reforma.html

O měnové reformě můžete shlédnout pořad Historický magazín.

Měnová reforma zůstala v myslích pamětníků zapsaná červeným písmem, jak dokládá vzpomínka Ladislava Tajovského: "Mám ranou vzpomínku z druhé poloviny 70. let, když jsem byl ještě malý chlapec. Tehdy jsem chtěl po rodičích koupit nějaké drahé auto, hračku. Rodiče řekli, že to je vyloučeno. Babička se mě ale strašně zastávala a mé mamince říkala, že přijde měna a co pak s těmi penězi bude dělat. Čili termín měna jako nějaká akce si pamatuje každý, kdo v té době žil, a i ten, kdo tu dobu vůbec nezažil."