Nicolas Poussin

se narodil 15. 6. 1594 v Les Andelys v Normandii.

Tento francouzský malíř (viz autoportrét) je považován za jednoho z největších malířů 17. století. Bývá často označován za zakladatele evropského klasicismu.
Zpočátku byl asi v učení u některého místního malíře a roku 1612 přišel do Paříže, kde převážně žil až do roku 1623 a učil se u různých malířů. V královských sbírkách studoval rytiny podle děl Rubense a Giulia Romana. Měla na něj vliv pozdně manýristická škola ve Fontainebleau. Zdá se, že jeho prvním podporovatelem byl italský básník Giambattista Marino, oblíbenec královny Marie Medicejské. Marino seznámil Poussina s antickou mytologií a s Ovidiovými Proměnami. Do Říma, který se mělo stát jeho hlavním působištěm, přišel Poussin až v roce 1624. Poussin měl problémy se prosadit na uměleckém trhu určovaném papežským dvorem a velkými rodinami.Jeho protektor Marino mu však velmi pomáhal. Kromě toho se Poussin pohyboval v okruho okolo učence Cassiana dal Pozzo, jenž ho významně ovlivnil. Pravděpodobně na objednávku kardinála Francesca Barberini, vytvořil Poussin roku 1628 své první mistrovské dílo, Smrt Germanikovu (na obr.).

Pro jiného kardinála vznikl Triumf Flory. Na tato díla navázaly oltářní obrazy. Poussinovi udělena zakázka na vytvoření oltáře kaple v katedrále Sv. Petra, kterou Poussin nazval ‚Utrpení Sv. Erasma‘.V té době se Poussin orientoval především na barokní styl malby.
Roku 1630 se Poussin oženil. V polovině třicátých let vzniklo Uctívání zlatého telete a Únos Sabinek. Kolem roku 1640 vznikla pro Cassiana dal Pozza první série Sedmi svátostí. Slávu ve vlasti mu zajistily tři obrazy objednané kardinálem Richelieue, Triumf Panův, Triumf Bachův a Triumf Neptunův. Do Paříže se vrátil v roce 1640 pouze potom, co mu Ludvík XIII. vážně pohrozil smrtí. Po svém návratu do Paříže byl ihned ustanoven správcem všech uměleckých prací a předmětů ve všech králových palácích, což hluboce pobouřilo a urazilo všechny malíře již působící na královském dvoře. Poussin působil v královských službách téměř dva roky a mimo jinými vedl zařizování velké galerie v Louvru, nicméně nenávistná atmosféra intrik v Paříži ho znechutila úplně a Poussin uprchl do Říma. Do Francie se již do konce života nepodíval. Přesto odtamtud dostával své nejvýzamnější zakázky. Jednou z prvních byla druhá řada Svátostí. Koncem čtyřicátých let vznikly "mytologické" krajiny jako Pyramus a Thisbe a Orfeus a Eridiké. Buď koncem 40.nebo počátkem 50.let vznikla Et in Arcadia ego II. V padesátých letech maloval těžce nemocný Poussin především oltářní obrazy. V posledních letech života se věnoval opět mytologii a antice, vznikla série Čtyři roční období. Poussin vždy maloval pouze to, co sám chtěl, což mu sice nepřineslo velké výdělky, nicméně získal uznání díky své technice a výjimečnosti. Maloval ve svém ateliéru sám, neboť nikdy neměl peníze na to, aby si mohl dovolit provozovat velkou malířskou dílnu s mnoha studenty. Skrze svou dovednost se však proslavil tak, že ač neměl žádné studenty, jeho styl a technika brzy našla celou řadu různých následovníků a nakonec se stala vodítkem pro nauky a ideje nastupujícího klasicismu.
Někdy kolem roku 1643 však Poussin začal pociťovat slabost a třes v rukou, což bylo nejspíš způsobeno jeho onemocněním syfilidou, a od té doby také jeho obrazy postrádaly svou dřívější jemnost a detaily.
Zemřel 19. listopadu 1665 v Římě.
Je pohřben v bazilice San Lorenzo in Lucina.
Zanechal po sobě nejen mnoho maleb, ale i řadu skvostných kreseb. Jeho práce ovlivnila vícero významných malířů, např. Paula Cézanna.

Et in Arcadia ego

Zdroj: http://cartimmandua.blog.cz/0805/nicolas-poussin-nar-1594-1665
http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=953
http://cs.wikipedia.org/wiki/Nicolas_Poussin