Přítelkyně z domu smutku

Eva Kantůrková se narodila 11. května 1930 v Praze.

Jejími rodiči byli komunistický novinář Jiří Síla a spisovatelka Bohumila Sílová. Po studiích na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde prošla horlivou svazáckou érou (absolvovala 1956), pracovala v Praze jako funkcionářka v aparátu Svazu mládeže (1956-58) a poté do roku 1967 v Čs. ústředí knižní kultury. Od roku 1967 se věnovala psaní, v roce 1968 pracovala na několika filmových scénářích, z nichž jen jeden, (adaptace jejího románu Smuteční slavnost - režisér Zdeněk Sirový), byl v roce 1968 realizován. Ovšem promítán mohl být až po roce 1989.
Knižní prvotinou Kantůrkové byla sbírka psychologických povídek Jen si tak maličko povyskočit (1966). Román Smuteční slavnost z roku 1967 je baladickým příběhem zarámovaným do tématu násilné kolektivizace v 50. letech. Další dva romány psané v 60. letech (Nulový bod a Pozůstalost pana Ábela) již nemohly v Praze vyjít.
Pokusem vyrovnat se s tou fází života, která byla spojena s vírou v komunistickou ideologii, je román Černá hvězda (Kolín nad Rýnem, 1982), v němž Kantůrková zpodobnila postavu levicového novináře prožívajícího okamžik deziluze a rozpadu hodnot. V 70. letech také vznikal ambiciózní román Pán věže (samizdat 1979), inspirovaný evangelickým příběhem Ježíše Krista. Podobně ojedinělým projektem je obsáhlá románová studie Jan Hus: příspěvek k národní identitě (samizdat 1986).
Kantůrková se zvláště po podpisu Charty 77 výrazně - i se svým manželem, televizním novinářem Jiřím Kantůrkem - angažovala mezi disidenty. V červnu 1981 byla v souvislosti s tzv. aférou francouzského kamiónu vezoucího české knihy zatčena a téměř rok strávila v ruzyňském vězení. Literárním výtěžkem této zkušenosti se stala zřejmě nejznámější Kantůrkové kniha Přítelkyně z domu smutku (Kolín, 1984), podle níž byl v roce 1993 natočen televizní seriál. V roce 1985 byla mluvčí Charty 77.
Po listopadu 1989 vykonávala za Občanské fórum jedno volební období funkci poslankyně v České národní radě. Toto období ztvárnila v knize Památník (1994).
Od jara 1994 do roku 1996 vedla Obec spisovatelů. V letech 1998–2000 byla ředitelkou odboru literatury a knihoven ministerstva kultury.
V roce 2003 se stala členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, od roku 2006 byla prezidentkou Akademie literatury české.
Za prózu Mé přítelkyně v domu smutku získala Cenu Toma Stopparda (1984), za román Jan Hus Cenu Jana Palacha (1989) a za román Zahrada dětství jménem  Eden (1998) získala cenu Egona Hostovského.
Vynikající  je Dialog o víře (vzájemná korespondence s Josefem Zvěřinou, Mnichov 1984; KNA 1993)
Zdroj: http://www.libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp=5&name=KANT%D9RKOV%C1+EVA

Poutavé životopisné převyprávění jejích osudů podle vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru s Přemyslem Houdou (ed. Jaroslav Richter) – projekt Paměť národa.