"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným"

…tuto legendární větu vložil Antonínu Důrovi do úst Vladislav Vančura.

Vladislav Vančura se narodil 23. června 1891 v Háji u Opavy. Měl čtyři sestry a mezi jeho příbuzné patřil i Jiří Mahen. Dětství strávil jednak v Davli u Prahy (otec byl správcem velkostatku, a rodina se tudíž stěhovala), jednak na studiích v Praze a Benešově. V roce 1915 po několikaleté přestávce odmaturoval na gymnáziu na Malé Straně. Vančura se řadí po bok spisovatelů, kteří začali studovat právnickou fakultu, ale po čase z ní sběhli. Jeho almou mater se stala fakulta lékařská. V roce 1921, po svatbě, odchází na Zbraslav, kde působí celý život jako lékař. Současně se postavil do čela Devětsilu jako jeho 1.předseda, byl rovněž výtvarně nadán a experimentálně filmoval (s Olbrachtem Marijku nevěrnici).

Vančura také spolupracuje s KSČ, v roce 1921 se stává jejím členem (ale přesto jeho dílo nelze označit jako agitační.)  O 8 let později, kdy Gottwald na 5.sjezdu KSČ vyhrožuje šibenicemi, se Vančura přidává k Manifestu sedmi (společně s Halasem, Olbrachtem, Majerovou, Neumannem, Malířovou a Seifertem) a stranu opouští. Za okupace vedl spisovatelskou sekci Výboru inteligence;  ilegální odbojovou organizaci při Národním revolučním výboru.

12.5.1942 byl zatčen gestapem a 1.června popraven.

Vančura ve svých dílech ukazuje bohatost a rozklenutost českého jazyka, hojně využívá metafory a archaismy, usiluje o zvukomalbu, oslovuje čtenáře a jako vypravěč často vstupuje do děje. Jeho postavy jsou plnokrevné, z jeho řádků plně cítíme až „obžérnou (rabelaisovskou) radost z vyprávění“. Věnoval se románům (Pekař Jan Marhoul, Pole orná a válečná či humoristický románek Rozmarné léto), baladám (Markéta Lazarová), povídkám (Luk královny Dorotky), dramatům (Jezero Ukereve, Josefína), chtěl kompletně zmapovat české dějiny, leč stihl vydat první dva svazky (Obrazy z dějin národa českého) či knihám pro děti (Kubula a Kuba Kubikula).

Některé jeho texty se staly předlohou k filmovému zpracování (Markéta Lazarová v režii Františka Vláčila, Rozmarné léto Jiřího Menzela nebo Útěk do Budína v režii Miloslava Luthera).

Zdroje: mé gymplácké zápisky :), wikipedia